„Široké veřejnosti je znám jako „první" ředitel Národního divadla (ND). Úplně prvním ředitelem ND, jak je prezentován, ale nebyl. Tím se stal Jan Nepomuk Maýr, který však neměl čemu ředitelovat, protože s otevřením ND přichází Šubert a ujímá se funkce. V čele stál 17 let a to není krátká doba komu ze současných ředitelů se to podaří? Byl také prvním ředitelem Divadla Na Vinohradech," říká Jiří Mach, vedoucí dobrušského vlastivědného muzea.

Působení F. A. Šuberta se výrazně zapsalo do profilu naší první scény uvedl na prkna, která znamenají svět, opery Bedřicha Smetany, a to nejen v Praze. Veliký úspěch sklidilo Smetanovo dílo i na zájezdu ve Vídni, čímž se dostalo do povědomí evropské kulturní veřejnosti. Šubert pak zpětně uváděl na scénu ND špičku světové dramatické klasiky Shakespeara, Molièra, a zároveň také původní českou dramatickou tvorbu, jako například Naše furianty.

Šubert ovšem napsal i několik divadelních her dnes se už samozřejmě nehrají, protože byly příliš spjaty s dobou a současného diváka by asi nezaujaly. Šlo o dramata se sociálním nábojem, ať už to byl Jan Výrava o poslední vzpouře sedláků v roce 1845 (byl převeden i na filmové plátno) nebo Drama čtyř chudých stěn.

Přispěl k encyklopedii

Je třeba připomenout, že byl doslova dobrou duší českého kulturního života, a kde se dělo něco významného, tam působil, ať už to bylo v různých přípravných výborech či spolcích stal se například zakládajícím členem Spolku českých žurnalistů.

Připomeňme si jeho činnost spisovatelskou a editorskou. Je třeba poukázat na velmi rozsáhlou encyklopedii Čechy, mimořádně výpravně připravené dílo, které dodnes stojí za prohlížení. Podíleli se na něm např. Alois Jirásek, Eliška Krásnohorská nebo Jaroslav Vrchlický a Šubert přispěl dílem Šumava.

Stál u zrodu a prošel celou přípravou Českoslovanské národopisné výstavy v roce 1895, která položila základ naší etnologie, a vydal o ní obsáhlou publikaci s bohatou fotodokumentací, jež dodnes může sloužit jako pramen pro toho, kdo chce zkoumat český národopis. Šubert se podílel i na zrodu Českého etnografického národopisného muzea.

Vzpomínkové setkání

Ve středu 9. září, den po stém výročí úmrtí dobrušského rodáka Františka Adolfa Šuberta, se v malém sále Společenského centra uskuteční vzpomínkový pořad nazvaný Nejen ředitel Národního divadla. „Chceme v něm připomenout život a dílo F. A. Šuberta, jeho vztah k Dobrušce a význam pro naši dobu. Mnohé osobnosti, když dosáhnou celonárodní proslulosti, se často nevrací tam, odkud vyšly, a Šubert byl zvláštní v tom, že rodnému městu pomáhal stále," přibližuje Mach Šubertův vztah k rodnému městu. „Například nechal výtvarníkům Národního divadla namalovat pro dobrušské ochotníky kulisy, což jistě nebyla nejlacinější záležitost, kterou financoval ze svého."

Jiří Mach je divadelním ochotníkem, takže zná Šubertovy hry. „V Dobrušce se hrály, ale ne v moderní době. Hrál se zde Jan Výrava, a to dokonce v dobách, kdy ještě Šubert žil a dokonce se osobně zúčastnil. Jako ředitel Národního divadla si také pozval nejlepšího z místních ochotníků Ignáce Hoňka na zkoušku do Zlaté kapličky (žádná DAMU nebo konzervatoř tehdy neexistovala). Honěk zkoušku udělal a byl přijat, angažmá v „Národním" však odmítl z rodinných důvodů.

Odmítl Destinovou

Šubert stál v čele první scény opravdu velmi dlouho. Prý ale také odmítl přijmout Emu Destinovou do souboru, což Jiří Mach potvrzuje. „Jistě, ne všechno, co udělal, se mu povedlo. Nebyla to jen Ema Destinová, chtěl se tam dostat i vynikající herec té doby Karel Lier, který navíc pocházel z domu U růže v Dobrušce a který později působil v řadě divadel i jako ředitel, ale do Národního divadla se nedostal. Nicméně když tento herec zemřel, nejhodnotnější nekrolog napsal právě Šubert."

Život významného rodáka má dobrušské muzeum zmapováno velmi podrobně. Čím Šubert osobně nejvíc zaujal Jiřího Macha? „Především obsáhlou knihou o národopisné výstavě Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895, o které se moc nemluví, ale je nesmírně krásná. Jsou v ní informace, které by mohli závidět i dnešní odborníci z této oblasti. Kniha je majetkem muzea, kdo nám ji daroval, mi ale není známo."

Adopce hrobu

Dobrušku letos kontaktoval Bohumil Živnůstka, který se začal starat o Šubertův hrob na Olšanech. „Pan Živnůstka z Prahy je velkým milovníkem českého divadla a jeho specifickým koníčkem je právě nejstarší generace Národního divadla," vysvětluje Mach. „Správa Olšanských hřbitovů nabízí tzv. adopce hrobů, protože také tam platí, že když se deset roků nikdo o hrob nestará, je možné ho zplanýrovat a místo předat do nájmu někomu jinému. U hrobů významných osobností se činí nabídka na adopci hrobu, kdy se zaplatí desetiletý nájem a dárce se o hrob stará.

Pan Živnůstka pečuje tímto způsobem o sedm hrobů, což je ovšem finančně nákladné, a proto požádal Dobrušku o spolupráci. Vedení radnice mu vyšlo vstříc, zapojilo se do údržby Šubertova hrobu. V předvečer stého výročí úmrtí položila delegace města na očištěný hrob věnec. D. Ehlová