Zahradní centrum v Opočně mnozí nazývají zeleným rájem. Ráj určitě, ale v této roční době si zaslouží spíše pojmenování barevný. Nejen fuchsie, begonie a subtropické rostliny nepřeberných barev, ale i bonsaje či rostliny s výraznými léčivými účinky, to je svět Jaroslava Černého, který najdete v centru Opočna za hotelem Praha. Ačkoliv Jaroslav Černý není vyučeným zahradníkem, výsledky jeho práce obdivuje laická veřejnost a uznávají je i odborníci. Není divu, že je častým hostem Českého rozhlasu Hradec Králové. Televizní diváci ho znají např. z Toulavé kamery či Receptáře prima nápadů. Jeho zahradní centrum (www.zahradaopocno.cz) slaví letos své patnáctiny, a tak se nabízejí otázky nejen na současnost.

Ve světě rostlin jste jako doma, proč jste se zahradničení nevěnoval už v mládí?
Rodiče měli v Opočně cukrárnu, bylo mi tedy souzeno stát se cukrářem. Po skončení tehdy osmileté povinné docházky jsem odešel na střední školu do Brna, kde se učili pekaři a cukráři. Je to krásné povolání, i když už za několik let bylo všechno jinak.

V jakém smyslu jinak? Co se změnilo?
Během studia v Brně mi z domu napsali, že naše cukrárna byla znárodněna, myslím, že to bylo v roce 1956. Takže živnost svých rodičů jsem nakonec nepřevzal, byl jsem zaměstnán u Východočeských pekáren a cukráren. Když jsem nastoupil v podniku v Dobrušce, našel jsem tam kus domova - setkal jsem se s některými stroji, které pocházely z naší cukrárny.

Je vidět, že Vás zahrada těší. Těšilo vás i Vaše „sladké řemeslo“?

Určitě. Důležité je, aby to, co člověk dělá, dělal rád a s láskou. To se mi dařilo celý život. Když se mi povedl krásný dort, měl jsem stejnou radost, jako když teď vypěstuji krásnou květinu.

Ale i to se musí umět. Kdo Vás učil zahradničit?
Maminka měla zahrádku, takže jsem už odmalička pomáhal, tatínek mě učil roubování, strýc byl lesníkem. Od každého jsem něco pochytil a co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. To u mě platí stoprocentně.

Takže před patnácti lety jste začal úročit své zkušenosti. Ale od té doby se hodně změnilo, o Vašem centru se mluví i v médiích. Jak to děláte?
To, že o mně vysílala televize, mě samozřejmě těší, ale nikdy to nebylo mým cílem. Všechny rostliny jsou živé organizmy, které mohou život každého člověka obohatit, tak to cítím a tak to chci předávat dál. Proto jsem založil zahradní centrum a jsem vděčný za všechny návštěvy. Nejen médií, ale každého, kdo se chce podělit o mé zkušenosti. A jak je získávám? Především studiem odborných časopisů. A také cestováním. Jakmile někde vidím nějakou novinku, hned se ji snažím přenést do Opočna. Hrozně důležitá je i podpora v rodině, v manželce mám obětavou pomocnici.

S novinkami prý přicházíte každoročně. Jak je to letos, je nějaká?
Samozřejmě, tentokrát je to překrásná pnoucí rostlina Aristolochie elegans s atraktivními tmavočervenými květy.

Když jsme u těch barev, jste známý tím, že se Vám daří „objevovat“ nové. Co považujete v této oblasti za svůj největší úspěch?

Určitě tořivky. Tady máme kolem třiceti druhů, deset z nich jsem vyšlechtil sám, některé barvy jinde neuvidíte. Podařil se mi i tmavočervený papoušek, z toho jsem měl velikou radost.

Zdá se, že radost naplňuje celé Vaše centrum. Je to zásluha Vás, nebo Vašich květin?
Je to oboustranné. Ony dávají radost mně, já jim. Každá rostlina vyzařuje energii, předáváme si ji vzájemně. A pravdou je, že květiny nejsou jen dekorací, jsou skutečně schopny likvidovat některé nezdravé látky v prostředí.

Jak je to s tou energií? Prý je u každé rostliny jiné naladění.
Ano, je to tak. Je prokázáno, a vím to i ze zkušeností, že ne všechny rostliny mohou být u sebe. Energie některé může doslova zlikvidovat energii sousední rostlinky, která pak zahyne.

A ještě k té energii. Prodávají se nejrůznější energetické nápoje, co jim říkáte?

Nevím, vystačím si s rostlinami. Teď jsem si zvykl na Gingo bilobu, jejíž macerát prokrvuje končetiny a přináší dobrou náladu. Ve světě rostlin najdete všechno. Gotu Kola stimuluje centrální nervový systém, Bacopa Monnieri podporuje paměť, Kalísie voňavá se využívá při cukrovce, leukemii, rakovinných onemocněních. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.

Ve Vašem centru nejde jen o obchod, i nízké ceny vypovídají spíše o koníčku. Lidé si k Vám chodí také pro rady. Máte nějakou obecnou?
Říká se, že největším nepřítelem rostlin je voda a člověk. Vodou můžete ublížit, každá rostlinka chce své množství, každá vyžaduje jiné podmínky, ty je potřeba znát. A člověk? Zase se vrátím k tomu, co jsem říkal na začátku. Důležité je, aby to, co člověk dělá, dělal rád a s láskou.

V Zahradním centru Jaroslava Černého to platí stoprocentně, důkazem nejsou jen rostliny. Jeho koníčkem jsou i poštovní holubi, ti mu běžně sedají na ruku, stejně se k ní stahují ryby v malém jezírku, pro pohlazení si připlouvá také americký sumeček. Zdá se, že recept na štěstí existuje, v Zahradním centru v Opočně ho určitě najdete.

Dana Marková