O práci v okrese ale rozhodně není nouze, volných míst je tu dostatek, a to hlavně díky průmyslovému rozvoji. Také díky automobilovému průmyslu se průměrné mzdy řadových dělníků relativně zvýšily.

A to nejen ve fabrice na automobily, ale i ostatní zaměstnavatelé byli nuceni svým zaměstnancům zvýšit platy. Mohlo by totiž hrozit, že odejdou za lepším.

Třísměnný provoz není pro každého, ne vždy ale rozhodují peníze

Rychnovsko – Spousta lidí v okrese tak opouští své dosavadní zaměstnání a raději jdou pracovat v třísměnném provozu a dělat monotónní „robotí" práci na pásu, a to hlavně kvůli lepším platovým podmínkám. Plat se jim totiž může zvýšit až o několik tisíc korun. Spousta mladých ihned po škole odchází právě do automobilového průmyslu, ať už to jsou vyučení kuchaři, kadeřnice nebo právě automechanici.

Přesto však mnoho lidí zůstává na stávajících pozicích za menší dělnické platy. Jednou z nich je i paní Jana, která pracuje v kuchyňském prostředí.
„V kuchyni pracuji už asi osm let. Není to jen obyčejná hospodská kuchyně, máme tu totiž velkou zodpovědnost za uvařená jídla. Vaříme tu například bezlepkové či vegetariánské pokrmy. Začínala jsem na pozici pomocné kuchařky a už tehdy byl ten plat docela mizerný," svěřuje se pracující kuchařka.
Dle jejích slov ale v té době vychovávala malé dítě, o které se potřebovala postarat, výhodou tehdy bylo, že mohla chodit do práce jen na ranní směnu. Postupem času se Jana vypracovala na kuchařku, takže čekala i vyšší platové ohodnocení. Plat ji tehdy navýšili, ale jen o směšnou částku. „Jednu dobu jsme pracovali v opravdu hrozných podmínkách – bylo nás na pracovišti extrémně málo. Práci jsme zvládli v tom malém kolektivu na jedničku, dokonce jsme dostali pochvalu od vedoucího a slíbil nám hodně dobré odměny. Ty jsme bohužel do dneška neviděli. Sám si tam totiž sedí v kanceláři a dostává peníze v podstatě za nic," prozrazuje rozhořčeně kuchařka Jana.

Ta vysvětluje, že jí to přijde nefér. Oproti vedoucím pracovníkům totiž musí vynaložit daleko větší fyzickou námahu.
„My tu makáme jako psi, div ze sebe nesedřeme kůži, a oni si jen sedí a občas zvednou telefon. Vím, že mám možnost odejít jinam, ale nechci pracovat jako robot, a ještě k tomu na tři směny. To by můj organismus nezvládl. Tak budu doufat, že se to třeba jednou konečně změní," dodává. (vac)