Mezi těmi, kteří na slavnostním večeru u příležitosti 17. listopadů 1939 a 1989 převzali z rukou rektora Josefa Hynka a primátora města Zdeňka Finka věcné ceny a šek na mimořádné stipendium, nechyběl LUKÁŠ KOBLÁSA z Dobrušky.

S jakými pocity jste 11.11. před zaplněným sálem v Aldisu přebíral z rukou rektora UHK a primátora Hradce Králové cenu?
Když jsem stál na podiu a rozhlížel se po davu v sále, byl to úžasný pocit. Stát tam nahoře a získat takové ocenění je pocta.
Všichni ocenění se sešli hodinu před začátkem slavnosti. Díky kancléři Ondřeji Tikovskému, který akci moderoval a vše bral s humorem, jsem se hodně zklidnil. Když se blížila půl osmá, byl jsem trochu nervózní, zvlášť když jsem při příchodu viděl naprosto plný sál. Říkal jsem si, doufám, že neupadnu někde na schodech, to by byl trapas. Všechno nakonec proběhlo bez problémů.

Víte, jak probíhá výběr?
Docent Vaníček, u něhož studuji, mě upozornil, že mě vedení fakulty navrhlo rektorátu. Zároveň říkal, že jistého tím nic není, protože už dlouho nebyl vybrán k ocenění nikdo z hudební katedry. Najednou mi asi o týden později přišel z rektorátu dopis, že mě vybrali. Pan docent byl nadšený. Jak probíhá závěrečný výběr, ale nevím.

Co na Univerzitě Hradec Králové studujete?
Studuji bakalářský dvouobor hru na nástroj se zaměřením na vzdělání, tedy varhany, a hudební kulturu se zaměřením na vzdělání.
A aby toho nebylo málo, ještě další obor sbormistrovství chrámové hudby. Předměty oborů se hodně prolínají. Ve hře na nástroj jsou navíc samozřejmě varhany, dále pak klavír a společné předměty (pedagogika, psychologie, metodika atd.), ve sbormistrovství pak základy dirigování a varhanní improvizace. Chtěl bych pokračovat dál i v magisterském studiu

Popište průběh soutěže na Slovensku, kde jste zvítězil?
V dubnu jsme byli se třemi spolužáky v Ružomberku, kde se konala soutěž ve hře na varhany, klavír a ve zpěvu. Jednalo o jednodenní akci, kdy den předtím proběhla registrační zkouška, která končila v deset nebo jedenáct večer. Konkurence se sešla poměrně velká.
Hrál jsem tam na zajímavý nástroj – jedná se o moderní novostavbu v nádherném prostoru, která není dokončená, chybí rejstříky. Dozvuk tam je kolem 3 až 4 vteřin, nástroj zní krásně a dá se na něj zahrát téměř všechno.
Pan docent při přípravě říkal, že jedeme na zkušenou a nečekal od nás žádné úspěchy. Opak se stal pravdou, všichni jsme se umístili a soutěž tzv. „vybrali". Stejně se vedlo i klavíristům a zpěvákům.

Čemu se chcete v budoucnosti věnovat?
Chtěl bych získat místo na ZUŠ. Teď jsem trochu přičichnul k učení, díky záskoku v ZUŠ, a opravdu mě to baví. Rád předávám něco, co jsem se dozvěděl sám. Je radost vidět žáky, jak se posouvají. To se mi moc líbí. Samozřejmě bych také rád koncertoval, pokud to bude možné. Moc bych si přál mít stálé místo a k tomu koncertovat.

Dana Ehlová