S alkoholem to občas přežene kdekdo. Horší je, pokud se člověk ocitne ve stavu, kdy musí zůstat v protialkoholní záchytné stanici.

Jen vloni skončilo v hradecké záchytce 1188 klientů, z toho 159 žen. O rok dříve to bylo 997 klientů, včetně 129 žen „U žen bývá závislost na alkoholu většinou závažnější – nejspíše proto, že ženy své problémové pití v raném období tají, takže okolí zareaguje tlakem na léčbu později, až když je závislost dost rozvinutá,“ řekl lékař z hradecké záchytky Vlastimil Kyral.

U žen bývá alkohol společensky méně tolerován, což je nejspíš spjato s historicky chápanou rolí ženy ve společnosti.

Kapacita záchytky je osm lůžek. „Zatím se nestalo, že bychom měli převis. K tomu dochází zcela výjimečně. Většinou šlo problém vyřešit tím, že se mohl některý klient propustit o něco dříve, když se již blížil střízlivosti,“ uvedl Kyral.

Období, kdy je na záchytce největší nápor, lze jen těžko zmapovat. „Nanejvýš můžeme odhadovat větší nápor kolem Silvestra a velikonočního pondělí. Ne každý, koho policie nebo sanita doveze, je přijat. Někdo třeba potřebuje navíc vyšetření a léčbu v nemocnici. Mnohý potencionální klient je dovezen třeba proto, že ležel venku a nikomu nic nedělal, a po příjezdu na záchytku je již plně vzbuzený, orientovaný, ví, kde bydlí, kam má jít. Takového také někdy nepřijímáme,“ přiznal Kyral, podle kterého na záchytce končí lidé prakticky ze všech společenských vrstev.

Převažují však nezaměstnaní, často bez bydliště, s adresou na obecním úřadě, lidé migrující – o to je pak těžší vymoci poplatek za pobyt na záchytce, který nyní činí dva tisíce korun.

Poradna slouží všem zájemcům

Součástí zdejší záchytné stanice je poradna pro závislosti, která může nabídnout konzultaci, ambulantní léčbu i zprostředkování ústavní léčby. Pokud má klient, který byl na záchytce o pomoc zájem, tak podmínkou služeb poradny je, aby tam neměl dluh anebo alespoň splácel po částech. Když se lidem pití alkoholu vymkne a nemají je pod kontrolou, je situace mnohem závažnější. Ambulantní léčba v podobných případech pomáhá jen málokdy. „Úspěšnost léčby závislosti na alkoholu, podobně jako je tomu u léčby jiných chorob, záleží na tom, jak brzy je léčba poskytnuta. Dlouhodobé užívání alkoholu vyvolává celou řadu psychických a tělesných poruch, které léčbu v pozdějším období ztěžují. Zvláště pokud zneužívání alkoholu vede k atrofizaci mozku (úbytku mozkové hmoty) a k rozvoji demence (neléčitelnému úbytku intelektových schopností) je odvykací léčba neúspěšná a často nemožná,“ ozřejmil lékař hradecké psychiatrické kliniky Ivan Tůma.

Komu je léčba určena především

O odvykací léčbu by měl pacient požádat co nejdříve při rozvoji známek závislosti na alkoholu.

„Když člověk pociťuje často silnou touhu se napít, nedokáže se ve vztahu k pití ovládat a po přerušení pití pociťuje odvykací (abstinenční obtíže) napětí, noční úzkost, nervozitu, nesoustředěnost, zvýšené pocení, třes rukou, měl by pomoc hned vyhledat. Také pokud pije, aby odvykací obtíže odezněly a zvyšuje si dávku alkoholu k dosažení stejného účinku, jaký vyvolávala menší dávka alkoholu, což souvisí s nárůstem tolerance. Častěji se u pijanů objevují poruchy paměti v době opilosti – „okna“. V neposlední řadě, když dotyčný zanedbává kvůli alkoholu rodinu, zájmy, záliby a práci. A pokud pokračuje v pití alkoholu i přes škodlivé následky – pracovní, sociální, rodinné,“ prohlásil Tůma.

„Většina pacientů nedokáže abstinovat při ambulantní léčbě. Úspěšnost ambulantní protialkoholní léčby, které nepředcházela ústavní odvykací léčba, je nízká. Nemocným proto doporučujeme začít odvykací léčbu střednědobou ústavní léčbou. Ta trvá tři až šest měsíců, probíhá ve specializovaných léčebnách. Protože s alkoholismem jsou často spojeny poruchy tělesné – záněty žaludku, poškození jater, poruchy kardiovaskulární a poruchy psychické – deprese, úzkostné a neurotické poruchy, stavy po alkoholových psychózách i další potíže, je léčba komplexní, včetně farmakologické léčby,“ dodal Ivan Tůma.

Někteří pacienti 
se léčí opakovaně

Hlavním léčebným postupem je skupinová a individuální psychoterapie v režimu léčebné komunity. „Úspěšnost střednědobé ústavní odvykací léčby (plná abstinence od alkoholu) se pohybuje v rozmezí čtyřiceti až padesáti procent. U některých nemocných je dosaženo plné abstinence až po opakované ústavní léčbě. Abstinence je posilována následnou ambulantní léčbou. Pokud je střednědobá odvykací léčba úspěšná, bývá pacient po jejím absolvování uschopněn k pracovní činnosti,“ uzavřel Tůma.

Dosáhnout spokojeného života je přesto někdy složitější, zvláště v situaci, kdy se pacientovi rozpadly rodinné vztahy.