Žádná restaurace nemá před vchodem rozpis utkání, silnice nelemují reklamy zvoucí do VTB Ice Palace a po chodnících se netrousí fanoušci v dresech rozličných národů. Javorové listy, švédské tři korunky i ruský dvouhlavý orel ještě asi spí na hotelu. Jen u Rudého náměstí se na čas mihla skupinka s českým národním znakem na prsou. Moskva hokejem nežije. Zatím.

Oslavují konec války

Moskva spíše než k ledu, upíná teď své zraky k Hrdinům velké vlastenecké války a vlastní hrdosti. Místo hokejistů na kolemjdoucí z obchodů a plakátů pokukují hrdinové se samopaly, dětmi či květinou v ruce. A všude je k vidění číslo 9. Tedy numero připomínající, že 9. května před jedenasedmdesáti lety se svět zbavil fašistů.

Pod okny hotelu, co by kamenem dohodil ke Kremlu, tak po večerech nacvičují vojska své pochody a zpěvy. Tyto následně vystřídala těžká technika, která mnoha tisícům přihlížejících předvedla, jak velká je moc zdejší armády.

Po jejich desítky minut trvajícím průjezdu to pak v ulicích Moskvy vypadalo, že se neblíží hokejový, ale fotbalový šampionát. To tanky, děla, raketomety a další vojenskou techniku vystřídali metaři a uklízeči ve svítivě oranžových kombinézách. Chvilku to tak vypadalo, že Moskvu obsadili holandští fanoušci.

Ne, hokej teď není v Moskvě číslo jedna, ale snad se to změní. A jak řekl jeden z místních: „Na velký den hrajeme s Lotyšskem. Pokud prohrajeme, bude to, jako když na Tour de France v den připomínky pádu Bastily nevyhraje žádný Francouz."