Dostali se do dluhů, které nebyli sami schopni splácet. Dne 27. října 1882 došlo k exekuční dražbě, kdy chalupu č. p. 39 i s pozemky koupil Josef Kubec, syn chalupníka z Vošetnice č. p. 49, který ji prodal dne 30. 6. 1917 manželům Poláčkovým a od nich ji dne 28. května 1919 koupila slečna Antonie Střílková.

Soukromá učitelka původem z obce Hlubotec u Opavy toho času bydlící v Praze, se rozhodla se, že na Zlátence bude podnikat v hostinské a ubytovací živnosti. Proto nechala zhotovit stavební plány k přestavbě chalupy, které dne 9. června 1924 dokončila firma „Podnikatelství staveb Jos. Jirsák úředně oprávněný mistr zednický a tesařský v Dobrušce“.

Po tomto datu došlo k přestavbě chalupy na ubytovací hostinec, což bylo dokončeno roku 1927,ale prozatím bez kolaudace. Poté slečna Střílková požádala počátkem roku 1928 o koncesi k provozování hostinské živnosti. Na základě této žádosti došlo na Zlátence dne 24. 7. 1928 ke komisionelnímu řízení o udělení koncese, při čemž bylo zjištěno mnoho nedostatků,které musela majitelka do kolaudace odstranit.

V této době byl v zastupitelstvu obce Rovné Ladislav Práza, hostinský z Rovenských Šedivin,který při jednání o schválení koncese hostinské slečně Střílkové podal námitku,že na území obce Rovné jsou 2 dobře fungující hospody, a proto občané Rovného další hospodu nechtějí.Toto byl rozhodující důvod, proč Střílkové byla dne 27. května 1929 udělena omezená hostinská koncese, tím mohla čepovat nápoje i pivo jen v lahvích a vařit pouze pro ubytované hosty. Provoz živnosti byl povolen jen v období od jara do podzimu. I přesto chalupu dobudovala, čímž odstranila většinu vytčených stavebních i technických chyb pro provozování živnosti hostinské.

Na podzim roku 1930 se na Zlátenku přistěhoval František Bachman,který si od sl. Střílkové pronajal horskou chatu Zlátenka pojmenovanou podle vrchu, pod nímž se chalupa č .p. 39 nachází. Bachman byl veselý člověk, dítě pražských předměstí, povoláním číšník. V zimě nechal navozit led a připravoval se k zahájení zimní sezony. Všude zval a vyprávěl, že o sezoně bude mít hlavního kuchaře pražského hotelu Obecní dům a k otevření sem přijede hodně významných osobností jako pan ministr Beneš a další.

Led na jaře roztál, po slíbených vepřových hodech ani památky, ale zato se jedné hezké neděle objevila na Zlátence číšnice a sezona byla zahájena.

Dámská obsluha byla po celé léto i podzim magnetem hodně přitažlivým. Tím se toto místo stalo populární a známé široko daleko. Návštěvnost byla velká. Celé noci sem jezdila auta s hosty ze vzdálených míst,ale i blízkého okolí, což podpořilo zdejšího autobusového dopravce,který sem dovážel hosty. Proto tehdejší obyvatelé Rovného vyprávěli o tom, jak večer jezdil autobus přes vesnici prázdný,ale před vesnicí a za vesnicí byl vždy plný, a to kvůli tomu, že cestující nechtěli, aby byli v autobuse vidět. Tak se před vesnicí skrčili pod okna autobusu a za vesnicí zase vstali.

Řeč ve vsi se často točila jen okolo událostí na Zlátence. Číšnic se tam vystřídalo několik.Počátkem zimy byla sezona ukončena. Před Vánoci 1931 Bachman obchodoval s cukrovím. Na zimu odjel do Prahy a na jaře dalšího roku pro stálé spory se slečnou Střílkovou sezonu nezahájil. V červnu 1932 se z Rovného odstěhoval zpět do Prahy a jeho odchodem si obyvatelé ve vsi oddechli.

Bachmanovo podnikání se brzy Antonii Střílkové přestalo líbit, proto počátkem roku 1931 požádala o kolaudaci ubytovacího hostince, která se konala 15. května 1931,

přičemž bylo zjištěno,že stanovené podmínky koncesního dekretu ze dne 27. 5. 1929 byly celkem splněny. Tohoto roku nechala ještě přistavět k chalupě velkou prosklenou verandu s pěkným výhledem do okolní přírody,která sloužila jako jídelna.

V květnu 1931 požádala Okresní úřad v Novém Městě n. Met. o rozšíření koncese hostinské,aby mohla být provozována po celý kalendářní rok, a to bez rozdílu pro všechny hosty, což bylo opět zamítnuto.


Milan Práza