První otázka tak při našem rozhovoru směřovala k jejímu současnému povolání.

Jak jste se stala psovodem ve Valdicích?
Od mládí jsem se věnovala sportovní kynologii, tehdy jsem chodila do Svazarmu. Doma jsme vždycky měli pejska. Pak jsem se vdala, stavěli jsme dům a chvíli na chlupáče nebyl čas. Později jsem vykonávala práci skladové účetní, jenže ve firmě postupně docházelo ke snižování stavu zaměstnanců já se rozhodla hledat jinou práci. Můj kamarád byl zaměstnán ve valdické věznici a tvrdil, že není problém se tam přihlásit, že zde pracují i ženy. Tak jsem to zkusila, splnila všechny podmínky jako dobrý zdravotní stav, psychologické i fyzické testy. Chodila jsem poctivě běhat a cvičit, všechno jsem zvládla a nastoupila jako strážná na věžích. Při vstupním pohovoru jsem projevila přání stát se psovodkou, což mi bylo do budoucna v případě speciální kynologie od nadřízeného pracovníka přislíbeno. Po roce a půl služby mi byl nabídnut post na místě speciální služební kynologie a už ho vykonávám šestnáct let.

Přeci jenom žena mezi vězni, ne každý by se zde cítil dobře.
Je to zaměstnání jako každé jiné a nemám s tím žádný problém. Nemám se čeho bát, odsouzení jsou o svém chování k personálu poučeni a mám svého služebního psa.

Co je náplní práce psovodky – specialistky?
Kontrolujeme korespondenci, balíky, náklady motorových vozidel, ložnice a oděvy odsouzených na možnou přítomnost omamných a psychotropních látek.

Účastnily jste se Krajského přeboru psovodů a při něm nultého ročníku psovodů specialistů, které organizovalo Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje. Byly jste úspěšné?
Byla to pro nás trošku jiná zkušenost, jedna z disciplín byla vyhledávání drog mezi sedačkami na zimním stadionu. Fena to nezná a já řešila, jak budu přecházet ve vymezeném prostoru. Jestli ji budu pouštět před sebou a nebo ji budu ukazovat, aby zkontrolovala všechny prostory. Soustředily jsme se na různých místech prostoru položená zavazadla a nakonec byl hašiš v sedačce. Tato droga je ale velice aromatická a pejskové mají dobrý čich, takže nebyl problém. Dalšími disciplínami bylo vyhledávání v místnostech, v osobních autech, na kamionu, v lesním prostoru a prohledávání oděvů. V této soutěži se mi dařilo, kolegy jsme porazily a tento ročník jsem se svojí fenkou vyhrála počtem 575 získaných bodů z celkových 600.

Měla jste trému?
Ano, před samotným výkonem vyhledávání ano, ale jak už se soustředíte na psa a na prostor, který máte prohledávat, je po trémě. Když prohlížíte ložnice, tak vám třeba stačí vynechat půl metru a nic nenajdete. Takže člověk musí být stále ve střehu. Je to zajímavá práce, a někdo si myslí, že je to jen o hraní. Ale pejska musíte vycvičit, absolvovat kurz a stále s ním trénovat a pravidelně se s ním účastnit přezkušování, které je nutné k obhajobě přidělené kategorie.

Představíte nám svoji spolupracovnici?
Mám přiděleného služebního pejska – fenu belgického ovčáka Zaru z významné chovatelské stanice z Hückelovy vily od Nového Jičína na Moravě. Narodila se 26. července a za měsíc ji bude osm let. Mám ji od osmi týdnů.

Občas pronikne na veřejnost zpráva o tom, že za mřížemi se objevily drogy, mobilní telefony. Jak mohou i přes vaše kontroly proniknout do střeženého objektu?
Tak je to například nejčastěji v balících, kde je to tak zašifrováno, že ani vycvičený pes je nemá šanci najít. Lidé jsou neuvěřitelně vynalézaví. K předání může dojít i při návštěvách, kdy se droga dostane do objektu v tělních dutinách odsouzených, což je velký problém zkontrolovat. Pro odsouzené je droga poklad, který se snaží co nejdříve distribuovat mezi sebou a spotřebovat. I přesto nacházíme na ložnicích menší množství těchto nepovolených látek, objevují se i nové syntetické drogy, s kterými zkušenost nemáme, na ty nejsou naši psi vycvičeni. To je pro nás úkol do budoucna.
Ptala se Iva Kovářová