Vladimír Gracias se zabývá především zpracováním plochého tabulového skla, barevného i čirého. „Ze začátku jsem začínal s vitrážemi. Později jsem k tomu přidal další věci jako spékané sklo, prohýbání, tvarování a malování na sklo a další techniky, které k tomu patří a všechny jsem začal vzájemně kombinovat," vzpomíná zručný výtvarník.

Přestože se ze skla dá vyrobit spousta věcí, jsou to právě vitráže, jejichž výrobou se sklář zabýval nejvíce. „Vitráže byly hlavní záležitostí, která mě živila. Dělal jsem je jak pro obyčejné zákazníky, tak i pro různé firmy," prozrazuje. Jako doplňkovou činnost vyráběl drobnosti jako misky nebo šperky. „Šperků jsem dělal velké množství vždy, když nebyla větší zakázka. Bral jsem to spíše jako doplňkovou činnost," říká sklář Vladimír Gracias.
Přestože se věnuje sklářství už pěknou řádku let, všechny jeho výrobky jsou originální. „Nikdy jsem se nezabýval nějakou sériovou výrobou, to by mě ani nebavilo. Každá vitráž, která vyšla z mé dílny, byla originální. I když zákazník přišel a řekl, líbí se mi tohle, tak jsem udělal něco v podobném stylu, v podobném duchu, ale jiné," upřesňuje.

Jeho výrobky se dočkaly řady výstav nejen v České republice, ale například i v Nizozemsku. „V minulosti jsem pár výstav měl, některé v Poličce, pak také na hradě Svojanov. Tam jsme měli s kamarádem docela velkou výstavu, je to asi pět nebo šest let zpátky," uvádí sklář. Výstavy ale nejsou jeho hlavním cílem, ani ty zahraniční. Přesto se lidé v zahraničí mohu s jeho prací setkat. „Moje věci jsou v podstatě po celém světě. Většina výrobků, které jsem dělal na zakázku, se totiž vozila jako dárky do cizích států," poznamenal řemeslník.

Sklářem se může stát téměř každý. Sám Vladimír Gracias má střední elektrotechnickou školu železniční a sklářství se začal věnovat až po revoluci. „Před revolucí jsem dělal nějaké dřevořezby a podobně záležitosti. To bylo jediné, co se tehdy dalo dělat, protože se na to daly pořídit potřebné věci, jako dláta a dřevo. No a začátkem devadesátých let jsem si řekl, že bych chtěl zkusit dělat sklářství jako svoje zaměstnání," vzpomíná na začátky.
I když sklářství rozhodně nevymřelo, své vlastní učně nemá. „Ale teď ve Svitavách v řemeslných dílnách, kde působím jako lektor, mívám hodně dětských učňů. K tomu mám dvě dcery, které jsou docela nadané, ale zatím se žádná z nich neodhodlala k tomu, že by se této profesi naplno věnovala," říká sklář.

Vladimír Gracias je čerstvě v důchodu, přesto se sklářství hodlá věnovat i nadále. Teď už ale jen jako svému koníčku. „Těším se, že si budu vyrábět věci jen pro radost. Projdu si starší zápisky a náčrtky věcí, které jsem si chtěl zkusit, ale neměl jsem na to čas a něco z toho vytvořím. Už se na to docela těším," odtajňuje sklář své plány do budoucna.

Vendula Haraštová