VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Východopedie - encyklopedie zajímavostí východních Čech

Východní Čechy - Vážení čtenáři, každý týden od 1. září 2013 jsme na této stránce prezentovali zajímavosti z vašeho nejbližšího okolí. Celkem ve východočeských Denících vyšlo 105 stran, ve kterých bylo 1099 hesel. Nabídli jsme vám přírodu i vlastivědu, známé osobnosti, historické skutečnosti, akce a události spjaté s našimi oběma kraji. V mnoha případech jsme čerpali z vašich připomínek a tipů, které obohatily náš heslář, děkujeme za ně.  

13.12.2015
SDÍLEJ:

Had uprostřed brandýského labyrintu.Foto: Katka Fišarová

Mnohé tipy od vás přicházely takříkajíc „ex post", tedy poté, co už jsme uzavřeli a vydali hesla příslušných písmen. Rozhodli jsme se proto pro jakýsi „dotisk" a v naší Východopedii budeme pokračovat. Už teď máme od vás nashromážděných téměř 150 hesel. Rádi přivítáme vaše další příspěvky a tipy, které je možné opět posílat na mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno K (dokončení)

Kruh

Nakladatelství, které působilo od roku 1966 v Hradci Králové. Až do svého zániku (1992) sídlilo v Dlouhé ulici, jeho řediteli byli postupně Vlastimil Květenský, Josef Kubíček, Vladimír Brandejs a Jan Dvořák.

Vydávalo literární tvorbu autorů spjatých s východočeským regionem (Havlíček, John, Šlejhar, Kubátová, Poláček, Rodr). K vrcholům jeho činnosti patří produkce z konce 60. let 20. stol., kdy vydalo např. práce Bohuslava Reynka nebo Josefa Škvoreckého. Ročně vznikalo asi dvacet titulů v edičních řadách Prostor (próza a poezie), Okamžiky (literatura faktu), Kraj (publikace o regionu), Pohledy (eseje), Ars (výtvarné umění), Knihy a knihovny (bibliografie, knihtisk). Kruh vydal i několik sborníků poezie a prózy začínajících autorů (Začátek, Pohledy, Setkání, Rozhovory).

Kubíček Leoš

Akademický sochař a řezbář je rodákem ze Slatiny nad Zdobnicí  (22. listopadu 1887). Vyučil se v řezbářské dílně Josefa Rouse v Žamberku. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, pobýval i v Německu, Francii a Itálii. Vytvořil monumentální plastiku sv. Václava pro město Košice. Úzce byl spjat s Podorlickem, ve třicátých letech vytvořil bustu prezidenta T. G. Masaryka pro Masarykovu chatu na Šerlichu. Rád maloval krajinu Orlických hor a okolí Pěčína, kde měl ateliér. Po založení Orlické galerie v Rychnově nad Kněžnou (1965) se stal, spolu s Vojtěchem Sedláčkem a Janem Trampotou, jejím spolupracovníkem. K osmdesátinám obdržel titul Zasloužilý umělec (1967).  Umělec zemřel 3. listopadu 1974 v jaroměřské nemocnici.

Kulič Marek

Známý fotbalista, který s nejpopulárnějším sportem začínal v rodném Hradci Králové (11. října 1975). Oblékal dresy Slavie Hradec Králové, Sokola Malšovice, Olympie Hradec Králové. Ligu kopal v Drnovicích, Lázních Bohdaneč, Příbrami, Českých Budějovicích, Mladé Boleslavi, Spartě Praha (s ní má mistrovský titul za sezonu 2006-2007)  a v Hradci Králové, kde vrcholovou kariéru ukončil v sezoně 2014-2015. Populární útočník má na svém kontě 389 prvoligových zápasů, ve kterých dal 87 branek. V období od roku 2006 do roku 2008 dvanáctkrát  reprezentoval v A-týmu, debutoval v srpnu roku 2006 v přátelském  utkání se Srbskem (prohra 1:2). V dresu se lvíčkem na prsou dal tři branky – v Liberci zajistil jednogólovou výhru nad San Marinem, v Bruselu dal jeden ze dvou gólů Belgii a v Praze na Letné jeden ze tří gólů Slovensku. V současné době hraje za vedoucí celek krajského přeboru Sokol Kratonohy a v FC  Hradec Králové trénuje žáky.

Květná

Obec na Svitavsku, ve které je známý muniční sklad. Armádní areál zabírá asi 215 hektarů, je obehnán betonovým oplocením a vybaven kamerovým systémem. Zasahuje do katastrů několika obcí. Vznikl v roce 1949, naše armáda jej využívala do roku 1969. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy jej až do roku 1990 měla v užívání sovětská armáda, po jejím odchodu se opět vrátila do majetku čs. armády.

Až do roku 2013 zde byla převážně munice pro pyrotechnickou likvidaci a munice vyřazená vojáky. Část sloužila jako technická zásoba pro výcvik a přímé bojové použití. Rok byl celý prostor zakonzervován, armáda se ho pokoušela neúspěšně prodat. Obnoven byl poté, co došlo k výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Odsud se do Květné přesunuje zbylá munice. K dispozici je dvacet objektů, v případě potřeby bude využito i dalších dvanáct skladů, celkem se do muničního skladu v Květné vejde 2800 tun munice.

Písmeno L

Labyrint

Originální přírodní bludiště v Brandýse nad Orlicí – přes dva tisíce habrů, které zde začali vysazovat v roce 2003, vytváří symbol zeměkoule a připomíná dílo Jana Amose Komenského, který v tomto městě strávil kus svého života. Labyrint o rozměrech 35 x 35 metrů má rafinovaně přerušované poledníky a rovnoběžky, které mají návštěvníkovi komplikovat cestu do středu, kde objeví výtvarný objekt symbolizující ráj srdce. Osa bludiště směřuje k pomníku Učitele národů. Během šesti let vytvořily malé stromky habru obecného stěny široké 0,8 metru, celková délka živého plotu dosahuje 635 metrů. Veškeré vstupy a prostupy jsou široké 1 metr. Přístupová cesta i cesty uvnitř labyrintu tvoří výsyp z jemného kamenného štěrku. Labytrint je přístupný od léta roku 2009.

Landovský Pavel

Herec, který v sezóně 1963-1964 ve Východočeském divadle nastudoval role např. v inscenacích Topolova Konce masopustu či Aristofanovy Lysistraty. Do Pardubic přišel z Klatov, předtím si „odkroutil" elévskou dobu v Šumperku a jeho úplné divadelní začátky se pojí s Teplicemi. Právě v pardubických rolích zaujal Jaroslava Vostrého a Ladislava Smočka, kteří mu nabídli angažmá v pražském Činoherním klubu, kde se stal spolutvůrcem jeho nejslavnější éry (např. Revizor, Strýček Váňa). Na filmovém plátně zaujal jako Smil v Markétě Lazarové (1967), Tóna Boháček v Utrpení mladého Boháčka (1969) či poručík Emil ve Slaměném klobouku (1971). Vedle herectví napsal i několik úspěšných divadelních her (Hodinový hoteliér, Sanitární noc, Arest či Objížďka).

V roce 1976 dostal jako politicky nepohodlný z Činoherního klubu výpověď a po svém podpisu Charty 77 byl v roce 1979 donucen k emigraci do Rakouska, kde působil ve vídeňském Burgtheatru. Hned po návratu z emigrace zaujal nezapomenutelným majorem Terazkym v komedii Černí baroni, jednou z jeho posledních filmových rolí byl „Mluvka" Řezáč ve Svěrákových Vratných lahvích.

Rodák z Havlíčkova Brodu (11. září 1936) se původně vyučil nástrojařem, po maturitě na strojní průmyslovce se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. V posledních letech svého života trpěl cukrovkou a po prodělané mrtvici byl upoután na invalidní vozík. Zemřel ve svém domě v Kytíně nedaleko Prahy 10. října 2014 na srdeční infarkt.

Lhotová Denisa

Dvacetiletá rodačka z Hořic se v červenci letošního roku stala druhou nejlepší potápěčkou světa, lepší byla jen Kanaďanka Espinová. Uspěla v celosvětové soutěži The Best Dive Job in the World, do které se přihlásilo 560 potápěčů z třiceti zemí. V osmičlenném finále soutěže na ostrově Bali byla nejmladší startující a za stříbro získala čtyřměsíční kontrakt jako potápěčský průvodce na lodi Markisa, která pluje v Tichomoří. Svůj první ponor absolvovala ve svých deseti letech.

Litovel

Parní lokomotivy později u ČSD označované řadou 310.0, které od lokomotivních čet získaly přezdívku Kafemlejnek, byly určeny pro místní dráhy v Rakousku. Vyráběly se od roku 1878 neuvěřitelných 35 let a jejich počet dosáhl 255 kusů. Stroje o hmotnosti 30 tun a výkonu 250 koňských sil dosahovaly nejvyšší rychlosti 40 km/h. Lokomotivu 310.0134, která je majetkem Depa historických vozidel Českých drah v Lužné u Rakovníka, provozuje Klub přátel železnic Českého ráje v Turnově. Byla vyrobena jako jedna ze dvou posledních tohoto typu v roce 1913 První českomoravskou továrnou na stroje v Praze Libni s určením pro místní dráhu Litovel – Senice na Olomoucku. Právě s odkazem na původní působiště této lokomotivy se i v současnosti může pochlubit tabulkami se svým původním jménem „Litovel". S historickou lokomotivou je možno se setkat při řadě nostalgických jízd hlavně v severovýchodních Čechách, především v oblasti Českého ráje.

Lughnasad

Festival keltské kultury v Nasavrkách,  mezinárodní akce, která uchovává keltské kořeny jakožto důležitou součást kulturního dědictví moderní Evropy. Letos se uskutečnil její devátý ročník – v pestrém programu spojuje zábavu s poznáním a vzděláváním a rozvíjí hodnoty dobrovolnictví a občanské společnosti. Festival pořádá nezisková organizace Boii, která byla založena v roce 2002.

Lughnasad je jedním z osmi hlavních keltských svátků. Jeho smyslem je uctít Matku Zemi a poděkovat jí za úrodu, kterou poskytla. Takže to jsou takové keltské dožínky. Podle tradice oslavy začínaly kolem 1. srpna a slavilo se celý týden. Součástí nebyly jen děkovné obřady, ale také velký trh, na který se sjeli lidé z širokého okolí. Byla to příležitost k setkání starých známých, ale i k vytvoření nových přátelství. Pro Kelty byla účast na Lughnasadu prakticky povinná. Věřilo se, že kdo slaví Lughnasad, zajistí si dostatek obilí, mléka, dobrou úrodu ovoce a domácí pohodlí. A také že ten, kdo se nezúčastní Lughnasadu, bude pronásledován neštěstím. Svátek Lughnasad založil podle legendy bůh Lugh na památku smrti své pěstounky Taillte, bohyně plodnosti, která zemřela vyčerpáním při zúrodňování irské země.

Písmeno M

Maxová Tereza

Česká modelka, která je rodačkou z Pardubic (31. srpna 1971). Její profesionální kariéra začala v roce 1989, kdy odjela do Paříze se svojí kamarádkou Evou Herzigovou. Spolupracovala snad se všemi velkými fotografy od Patrika Demarcheliera, až po Maria Testina a Petera Lindberga. Její tvář byla na titulní straně britského Vogue, stejně jako na předních stranách Elle, Marie Claire a Glamouru. Prošla po všech významných přehlídkových molech – Dior, Chanel, Prada, Gucci, YSL, Ralph Lauren a byla tváří pro reklamní kampaně takových značek jako jsou Karl Lagerfeld, Donna Karan, Hermés, La Perla, Vichy a L´Oreal.

Ani na vrcholu své kariéry neztratila kontakt se skutečným světem. Návštěva pražského kojeneckého ústavu v roce 1996 se změnila v dlouhotrvající pomoc opuštěným dětem, pomáhá ve více než 200 dětských domovech. Nyní má Nadace Terezy Maxové pod patronátem přes 24 000 dětí.

Mayerová Carmen

Populární česká herečka se narodila 11. září 1944 v Trutnově. Po své mamince Antonii Mar Torell Mir, která pocházela z baleárského ostrova Mallorca a byla vdaná za malíře Karla Mayera, je španělské národnosti. V letech 1960-1967 působila v Klicperově divadle v Hradci Králové (Nezvalova Manon Lescaut, Shakespearův Večer tříkrálový), v letech 1967 – 1991 byla členkou Městských divadel pražských.  Na svém kontě má řadu muzikálových rolí (Řek Zorba, Muž z kraje La Mancha, Chicago). V letech 1982-1984 působila jako host v Hudebním divadle v Karlíně v titulní roli slavného muzikálu Hello Dolly. Od roku 1991 je bez stálého angažmá, hostuje v divadlech v Mladé Boleslavi a Liberci i u různých soukromých agentur.

Prvním manželem Carmen Mayerové byl v letech 1964-1967 herec Maxmilián Hornyš (1927), s nímž měla dceru Kateřinu, po rozvodu a příchodu do Prahy se pak podruhé provdala za herce Petra Kostku (1938), s nímž má dceru Terezu (1976), taktéž herečku.

Písmeno N

Navarová Zuzana

Zpěvačka, skladatelka a textařka je rodačkou z Hradce Králové (18. června 1959). Držitelka hudební ceny Anděl v kategorii folk, kterou si vysloužila za album Barvy všecky vydané v roce 2001, zahájila svou hudební kariéru v roce 1980 v kapele Nerez. V roce 1982 získala hlavní cenu folkového festivalu Porta.

Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Rozhodla se studovat španělštinu, strávila dlouhou dobu na Kubě, kde potkala svého manžela Luíse de Tejadu.

V polovině 90. let se vydala na vlastní dráhu, s kolumbijským kytaristou Ivanem Gutierézem začala zpívat ve španělštině, oba se pak na začátku tisíciletí spojili s alternativní kapelou KOA. Natočila tři alba Caribe, Tres a Skleněná vrba, na nichž zúročila tak svou lásku k latinskoamerickým rytmům. Její poslední nahrávkou bylo album Nebe počká (2004), kam si ji jako hosta pozval Karel Plíhal.

Psala také pro jiné interprety, třeba pro Marii Rottrovou, skládala scénickou a filmovou hudbu. Objevila romskou zpěvačku Věru Bílou a stála u zrodu kariéry tak trochu své nástupkyně, folkařky Radůzy.

Zemřela po těžké nemoci 7. prosince 2004, v roce 2005 byla při vyhlašování Cen Akademie populární hudby  in memoriam uvedena do Síně slávy.

Autor: Redakce

13.12.2015
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Chybí stovky lidí, přitom vyrostla další fabrika

Tipy Deníku

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Dominik Chlupáč vylepšil o tři vteřiny traťový rekord „Luisy“

Kvasiny - Letošní desetidílný 24. ročník amatérského cyklistického Dobrušského poháru – Memoriálu Martina Hockého pokračoval předposledním závodem, jímž byla Kredo silniční časovka jednotlivců. Závod uspořádal Indigo cycling team Rychnov ve spolupráci s Tri Clubem Dobruška.

Do říjnových sněmovních voleb půjde 22 stran a hnutí

Královéhradecko - V říjnových volbách do Poslanecké sněmovny PČR budou voliči v hradeckém kraji vybírat z 22 politických stran a hnutí. Oproti volbám v roce 2013 je to o čtyři subjekty více.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení