Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno Ž (pokračování)

Žďárské vrchy

Vrchovina s nejvyšším vrcholem Devět skal (836 m n. m.) zasahuje do území východních Čech – do okresů Chrudim a Svitavy. Nachází se v ní řada historických a kulturních památek, mezi nejznámější patří skanzen Betlém Hlinsko. Jejích 709 km čtverečních bylo 25. května 1970 vyhlášeno Chráněnou krajinnou oblastí. Jako pramenná oblast několika českých a moravských řek a rybničních soustav je zároveň Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod, územím prochází hranice evropského rozvodí Labe – Dunaj.

Lákadlem je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře zapsaný na seznam kulturního dědictví UNESCO, k přírodním zajímavostem patří již zmíněný vrchol Devět skal, který tvoří tři hřebeny s devíti věžemi a třemi malými věžičkami, dále Žákova hora u osady Cikháj nebo skalní útvar Čtyři palice u obce Křižánky.  Z vodních ploch jsou známé zejména rybníky Velké Dářko a Medlov.

Žďárský Karel, Ing.

Absolvent technické kybernetiky na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze se stal konstruktérem jednoúčelových strojů v tehdejších Závodech Vítězného února Hradec Králové.  V roce 1992 jako osmadvacetiletý spolu s otcem Karlem (1937) a dalšími dvěma společníky založili Farmet Česká Skalice. Firma se soustředila na vynalézání, výrobu a prodej techniky určené pro zemědělskou půdu s rozlohou větší než sto hektarů: strojů na zpracování půdy a setí, ale také technologických celků na zpracování olejnatých semen a olejů, zvláště z řepky olejné a slunečnice. Farmet získal prestižní ocenění Firma roku 2008, Karel Žďárský se pak stal Manažerem roku 2013. Jeho otci udělila v roce 2008 Agrární komora České republiky čestnou medaili za mimořádný osobní přínos pro zemědělské odvětví.

Železné hory

Převážná část z jejich 775,5 kilometrů čtverečních leží v Pardubickém kraji, oblast kolem Ždírce nad Doubravou a Chotěboře zasahuje do kraje Vysočina. Přibližně z jedné třetiny je území tvořeno Chráněnou krajinnou oblastí Železné hory.

Nabízejí 80 významných geologických lokalit, často v kombinaci se zajímavými památkami. Například na Chrudimsku mezi ně patří poutní kostel v osadě Podskala stojící před strmou opukovou stěnou, pískovcové útvary Toulovcovy maštale, bývalé lomy na pískovec ve Škrovádu nebo opuková Střemošická stráň s trojbokým barokním sloupem Nejsvětější Trojice a mnoha chráněnými druhy rostlin a organismů. Některá místa jsou součástí naučných stezek. Geologické zajímavosti si můžete prohlédnout také v expozici v areálu firmy Vodní zdroje v Chrudimi, v Muzeu obuvi a kamene ve Skutči nebo u gymnázia v Chotěboři.

Celá oblast je rájem pro pěší turistiku a cykloturistiku. Celé území je velmi hustě pokryto dobře značenou sítí turistických a cykloturistických tras. Vedle toho je zde i několik desítek kilometrů koňských jezdeckých stezek a v zimě též značených běžkařských tras. Geopark Železné hory tuto infrastrukturu využívá a zároveň ji doplňuje o geotopy, tedy lokality se zajímavým geologickým obsahem.

Železniční nehody na východě Čech

Ani východočeskému regionu se v minulosti nevyhnuly tragické železniční nehody. Čtyři z těch s nejvážnějšími následky připomeneme v následujících řádcích:

14. listopadu 1960 – Stéblová (trať Pardubice – Hradec Králové): Nejtragičtější nehoda v dějinách československé a české železniční dopravy a jedna z nejtragičtějších nehod v Evropě se stala 1,5 kilometru za stanicí Stéblová směrem na Pardubice. Čelně se zde srazil osobní vlak z Liberce do Pardubic s motorovým vlakem jedoucím z Pardubic do Hradce Králové. Následky srážky, kterou ještě zhoršil požár způsobený rozsypaným žhavým uhlím z parní lokomotivy, jež zapálilo naftu unikající z motorového vozu, jsou opravdu děsivé. Nehoda si vyžádala 118 životů, dalších 110 lidí bylo zraněno. Tragédii způsobil předčasný odjezd vlaku z Liberce do Pardubic ze stanice Stéblová, kde nevyčkal na vykřižování s protijedoucím vlakem a stanici opustil bez svolení výpravčího. Neštěstí připomíná pomníček u trati.

25. srpna 1990 – Spálov (trať Železný Brod – Tanvald): Tragická srážka nákladního manipulačního vlaku s motorovým osobním vlakem se stala nedaleko zastávky Spálov mezi stanicemi Železný Brod a Jesenný. Nehodu zavinila nepředpisová komunikace výpravčích v obou stanicích, následkem čehož byly vlaky vypraveny proti sobě. Srážka v nepřehledném terénu za spálovskou zastávkou, jejíž následky zhoršil následný požár motorového vozu, si vyžádala 14 lidských životů a 32 zraněných. Nehodu připomíná pomníček nedaleko místa tragédie.

3. října 1990 – Třebechovice pod Orebem (trať Hradec Králové – Týniště nad Orlicí): Jedna z nejtragičtějších nehod na železničních přejezdech se stala nedaleko Třebechovic pod Orebem. Střet kloubového linkového autobusu s osobním vlakem zavinil řidič autobusu, který se plně nevěnoval řízení a vjel na přejezd i přesto, že přejezdové zabezpečovací zařízení varovalo před blížícím se vlakem. Nehoda si vyžádala šest lidských životů, zraněno bylo 16 osob.

24. června 1995 – Krouna (trať Svitavy – Žďárec u Skutče): Nedbalost při posunu s nákladním vlakem ve stanici Čachnov zavinila ujetí plně ložených vozů, které se vydaly nekontrolovaně na trať a dosáhly až stokilometrové rychlosti. Nedaleko obce Krouna se souprava střetla s protijedoucím motorovým osobním vlakem, který zcela zdemolovala. Nehoda způsobila smrt 19 osob, další čtyři byly zraněny. Tragédii připomíná pomníček umístěný 60 metrů od místa neštěstí nedaleko zastávky Krouna, vybudované až několik let po nehodě.

Železník

Nejúspěšnější kůň historie Velké pardubické. Ryzák (nar. 29. dubna 1978 v Šamoríně, matka Želetina z Ruska, otec Ziogeunersohn z Německa)  ze stáje Státního státu Bruntál – Světlá Hora a svěřenec trenéra MVDr. Josefa Olehly běžel nejtěžší dostih kontinentální Evropy osmkrát (stejně jako Salvátor a Flang) a čtyřikrát vyhrál (vždy v sedle s Josefem Váňou). Poprvé startoval v roce 1985 v sedle s amatérem Antonínem  Novákem a naposledy v roce 1992.

Poprvé vyhrál v roce 1987 (rekordní čas 9:56,13 min.), následně pak v letech 1988, 1989 a 1991. Při svém čtvrtém triumfu  upadl na Popkovickém skoku, přesto ho žokej Váňa znovu nasedl, což tehdejší pravidla umožňovala, a vyhrál.  Ve své době byl téměř neporazitelný, přišel o další dvě vítězství: v roce 1990 upadl po kolizi s jiným koněm a dostih nedokončil a při svém posledním startu  v roce 1992, kdy VP narušili bezohlední demonstranti,  doplatil na kolizi jiných dvou koní.

Za svou kariéru absolvoval 58 dostihů, z nichž 30 vyhrál, jeho celkové výhry činily téměř 1,8 milionu korun. Železník byl vyhlášen Koněm roku 1987, 1988 a 1991.

V závěru svého života si při jedné z vyjížděk zlomil korunkovou kost pravé zadní nohy a nemohl závodit. Ve Světlé hoře uhynul 22. prosince 2004 ve vysokém věku 26 let.

Žid Jindřich

Hronovský obchodník s látkami, který v roce 1908 postavil textilní závod v Žamberku. Šlo o tkalcovnu se 126 bavlnářskými stavy, u kterých bylo zaměstnáno 65 lidí. Závod byl do roku 1911 rozšířen (přípravna se šlichtovnou), vyráběly se zde molina, pracovní kepry, prostěradlovina a technické tkaniny.  V době I. světové války byla výroba utlumena, většina mužů musela narukovat do války a výroba se přeorientovala na obvazový materiál, který vznikal na dvaceti stavech. V roce 1919 došlo k rozšíření tkalcovny na 236, o čtyři roky později byly postaveny úpravna a barevna.

V šedesátých letech minulého století se nástupnickými podniky staly textilní podniky Perla, Kovostav a Elitex, po roce 1994 Rieter CZ a od roku 2012 jde o firmu Bühler CZ, s. r. o.

Žilka Václav, prof.

Flétnový virtuos a pedagog (19. září 1924 v Ostravě – 13. dubna 2007 v Praze) oživil v Čechách výuku na zobcovou flétnu, na kterou se před tím skoro vůbec nehrálo a která byla podle slov jeho dcery, herečky Veroniky Žilkové do té doby považována „za hračku v hračkárně".  V roce 1961 nahrál známou znělku rozhlasového pořadu Hajaja. Výuku využíval i k unikátní léčbě dýchacích potíží. Správně dýchat učil děti s astmatem v rámci projektu Léčivá píšťalka. Tři desítky let pořádal letní tábory v Říčkách v Orlických horách, kam přijímal jen děti s jedním z rodičů či prarodičů. „V Říčkách jsme na naši chatě museli spolu se svými dvěma staršími sourozenci tvrdě pracovat – nikam jinam jsme na prázdniny nejezdili," vzpomínala na tradiční letní pobyty Veronika Žilková.

Žíreč

Zámek u Dvora Králové nad Labem, jehož areál v současné době slouží jako lůžkové zařízení pro nemocné s roztroušenou sklerózou. Historickým předobrazem zámku byla kamenná tvrz ze 14. století, která byla později  rozšířena a renesančně přestavěna. Následně panství s celou tvrzí přešlo do rukou Trčků. Jim však bylo v roce 1634 vše zabaveno za 120 000 zlatých prodáno jezuitům.  Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 zámek chátral a v roce 1825 ho zasáhl požár. O následnou rekonstrukci se postarali Martin Wagner a později továrník Josef Ettrich. V roce 1939 koupila bývalou jezuitskou kolej kongregace Nejsvětější svátosti. S nástupem komunistického režimu byly řádové sestry vyhnány a v roce 1961 nechal stát v prostorách zámku zřídit Domov důchodců.

Po listopadu 1989 byl objekt navrácen Kongregaci sester Nejsvětější svátosti, která ho v roce 2001 darovala Hospici Anežky České, dnešní Oblastní charitě Červený Kostelec. V témže roce zde Oblastní charita založila Domov svatého Josefa, který slouží jako jediné lůžkové zařízení pro pacienty s roztroušenou sklerózou. Zchátralý objekt prošel od té doby mnoha rekonstrukcemi, díky kterým se i přes nové využití podařilo zachovat původní barokní architekturu. Zámek je dnes domovem pro 88 pacientů a nabízí  komplexní sociální i zdravotní služby.

Žižka Jan

Český šlechtic, husitský vojevůdce a politik (1360-1424).  Na přelomu let 1422–1423 se rozhodl odejít z Tábora a vybudovat si mocenskou základnu ve východních Čechách. Se svými oddíly zprvu navázal úspěšnou vojenskou spolupráci s východočeskými představiteli pražského městského svazu. V dubnu 1423 s jejich pomocí porazil oddíly Čeňka z Vartenberka u Hořic. Když v létě 1423 odtáhlo vojsko pražského městského svazu na Moravu, využil Žižka příležitosti a s pomocí kněze Ambrože a jeho stoupenců se zmocnil Hradce Králové. Ve stejné době došlo k podobným „prožižkovským" převratům i v Jaroměři a Dvoře Králové nad Labem. Vojsko pražanů se stáhlo z Moravy a dne 4. 8. 1423 se v bitvě u Štrauchova dvora pokusilo získat zpět Hradec Králové. Jan Žižka však drtivě zvítězil. Hradec se stal nejdůležitější městskou pevností nového východočeského husitského svazu (tzv. Menší Tábor) se stálým polním vojskem. V reakci na další Žižkovy vojenské úspěchy se proti němu postupně vytvořila široká fronta pražanů, umírněných kališníků i katolíků. Pokus odstranit vojevůdce pomocí najatého vraha však zmařil kněz Ambrož a hradecká městská rada. Následně Žižka z posilami z Hradce nejprve 6. 1. 1424 porazil v bitvě u České Skalice vojsko tzv. Strany Opočenských a poplenil Podkrkonoší. Na jaře se pak s vojskem přesunul do západních Čech a připravil pražany o města Louny a Žatec. To již se proti němu zformovalo silné vojsko tzv. 1. panské jednoty, Žižka ale v bitvě u Malešova (7. 6. 1424) uštědřil protivníkům drtivou porážku a obsadil řadu měst ve středních Čechách. Od pokusu dobýt samotnou Prahu upustil po jednání s knězem Janem Rokycanou. V průběhu nového tažení na Moravu však zemřel.

Osudy Žižkových ostatků jsou nejasné. Podle dochovaných zpráv byl nejdříve slavnostně pohřben v Hradci Králové v chrámu sv. Ducha. Za nejasných okolností bylo ovšem jeho tělo tajně odvezeno do Čáslavi a zde pohřbeno v děkanském kostele sv. Petra a Pavla.

Žižkovy sady

Královéhradecký park o rozloze 3,5 hektaru najdete pod severními terasami starého města.  Byl založen v letech 1905-1907. Zahradní architekt František Thomayer sady koncipoval ve stylu francouzské ozdobné zahrady. Byly bohaté na květinovou výsadbu, součástí kompozice bylo i kruhové jezírko v jejich středu. Výsadby dřevin byly navrhovány s ohledem na typ parkové úpravy a měly sbírkový charakter. V roce 1929 byly dřeviny v celém městě postiženy tuhými mrazy a v červenci následujícího roku větrnou smrští. Pro Žižkovy sady dnešních dnů je charakteristický travnatý pás v terénní modulaci, jeho východní a západní cíp je gradován kruhovým zvýšeným záhonem s výsadbou letniček. V západní části sadů stojí monumentální socha Jana Žižky z roku 1971 a na východním okraji socha bývalého starosty Hradce Králové Jana  Ladislava Pospíšila z roku 1933.

V současné době jsou Žižkovy sady vyhledávaným místem nejen na procházky v samém centru města, ale jsou tu i scény tradičního festivalu Divadlo evropských regionů, bylo tu i zázemí nedávného Hradeckého půlmaratonu.