VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vůni benzinu a zvuku motorů už zcela propadl

Dobruška - Stará auta miluje nade všechno na světě. Kdysi to byl takový běžný koníček Jiřího Hanouska. Dnes se z něj stal kůň, bez nějž už neumí žít.

31.1.2013
SDÍLEJ:

NAŠE ŠKODA 440 „SPARTAK“. S tímto vozem se Jiří Hanousek vydal na sraz do Trhové Kamenice v roce 2011. Milovaný vůz pochází z roku 1958. Veteráni nemusí být vždy jen auta nebo motorky, ale i historická jízdní kola jsou krásná.Foto: Archiv J. Hanouska

Zájmů či koníčků existuje obrovské množství. Pokud se ale z koníčka stane kůň, ztrácejí ty ostatní na významu a nezbývá na ně čas. Přesně to platí o JIŘÍM HANOUSKOVI, prezidentovi Podorlického veteran car clubu, jehož naprosto pohltil zvuk starých motorů a vůně spáleného benzínu.

Jak se narodí láska ke starým autům?
Určitě je to různé. Když mně bylo asi 13 let, tak si můj o pět let starší brácha udělal řidičák a koupil starou Tatru, kterou měl v té době na normální ježdění. Začalo mě to zajímat. Sháněl jsem a archivoval různé výstřižky o starých autech a začal informace teoreticky vstřebávat. V 18 letech jsem si pak taky pořídil první vůz.

Líbí se vám obecně staré věci nebo máte rád hlavně stará auta?
To spolu souvisí. Jakmile se člověk zajímá o stará auta nebo motorky, tak se na to nabalují další věci z té doby, jako např. doplňky do aut, a obecně ho pohlcuje doba, z níž stroj pochází. Já jsem začínal v 80. letech, kdy se za veterány považovala auta z 30. let.  Nahrával jsem si dobovou hudbu, sháněl další věci a chtěl jsem o té době vědět co nejvíc.

Když vidím na silnici staré nablýskané auto a v něm jeho osádku v dobovém oděvu, napadne mě, že to není jen koníček, ale přímo styl života. Souhlasíte?
U někoho to jistě platí. Ale mnohdy je dobové oblečení až přehnané, protože osádka si sice vezme krásné staré oblečení, které ale neodpovídá době, v níž bylo auto vyrobeno. Viděl jsem člověka, co jezdí s americkým Fordem T, a jezdí v něm v cylindru a ve fraku, což je sice krásné a možná to odpovídá i době výroby, ale speciálně toto auto bylo určeno pro farmáře, čili daleko více by se za volant hodil člověk v riflích nebo v montérkách. Je potřeba citlivě vybírat i dobové oblečení.

Žije tímhle koníčkem celá rodina?
Musí (směje se).


Co to znamená?
Určitě to zasáhne celou rodinu. Jednak to je koníček finančně náročný, to znamená, že se nedostává na spoustu dalších věcí, protože prioritu má třeba lak na staré auto nebo jiná část renovace. Také cesty na různé srazy po celé republice, kdy jezdí celá rodina, není levná záležitost. Nevím, zda jsou tím natolik zaujatí, ale těchto aktivit se účastní.

Jaké první auto jste si pořídil?
Úplně první jsem měl Aero 30 z roku 1935. Auto bylo pojízdné, ale teď ho už delší dobu renovuju, protože jsem po určité době zjistil, že by mohlo být ještě lepší.


Spolupracujete s výrobci náhradních dílů na historická vozidla?
Jsou firmy, které zajistí kompletní renovaci nebo dílčích věcí. To já ale nepovažuju za ideální postup, pro mě je příjemnější udělat si co nejvíce renovačních prací sám tak, abych se s renovovaným strojem důkladně seznámil.

Jaký největší unikát jste viděl na vlastní oči?
Je toho spousta, několikrát jsme byli v cizině. Před více než 10 lety jsme byli třeba ve francouzském Mulhouse, kde je nádherné muzeum, které založili dva bratři – ti dokonce zkrachovali v podnikání, protože veškeré vydělané peníze vkládali do nakupování starých aut. V muzeu je 400 – 500 veteránů a to je úchvatný pohled. Tam se člověku až zastaví dech, protože halu nelze přehlédnout až nakonec. Chodili jsme tam celý den a po dvou hodinách jsem už snad ani nevnímal stále nové a nové značky. Je tam např. největší sbírka bugattek na světě, to se nikde jinde nevidí. Z československých automobilek je tam např. zastoupena Tatra a jedna z bugattek má karosérii od pražské firmy.

Kdy se obecně z auta stane veterán? Existují kriteria?
Kriteria jsou, ale není to jednoduché. Jednak to samozřejmě ovlivňuje věk vozu. Mezinárodní organizace FIVA, která sdružuje veteranisty z celého světa, vydává kodex, v němž je uvedeno, co to je veterán. Jedním z kriterií je tedy věk – dnes  je to vozidlo staré 30 let. Dál ale je to také důvod, proč člověk takové auto má. Za veterána se totiž nepovažuje auto, byť staré 40 let, s kterým jezdím denně do práce. Kriterium splňuje majitel, který auto koupil proto, že se mu líbí nebo že má nějakou hodnotu. Líbí se mi slogan jednoho internetového časopisu, v němž jeho vydavatel tvrdí, že „Veterán je každé staré auto, které máme rádi", čímž jasně říká, že majitel starého auta k němu musí mít určitý vztah.

Má na to vliv i podíl zachovaných originálních dílů na starém autě?
Ano, 70 procent vozidla by mělo být originální a jsou dané základní platformy, které by měly zůstat původní – rám, motor, u dostavby karoserie by se měly používat původní technologie.

Musí se takové auto registrovat?
Pokud chci mít auto pouze vystavené, tak existuje FIVA identity card (Průkaz identity FIVA). Mezinárodní organizace FIVA pošle na moji žádost odborníky, kteří na základě předložené dokumentace posoudí, co je u auta původní a co nahrazené a vystaví kartu, že vůz má prokázánu svoji historii. To platí pro případ, kdy s autem nejezdím po silnici.

Ten, kdo chce s veteránem vyjet na silnici, musí udělat co?
Jsou dvě možnosti. Buď má auto klasické značky, to je pak jako s každým jiným autem – každé dva roky technická kontrola, platné pojištění vozu atd. Pokud neexistují doklady od vozu, je možné ho přihlásit na tzv. veteránské značky. V řízení se vyhodnotí, zda je vůz historický, zkontroluje se technický stav, a když je vše v pořádku, je vystaveno potvrzení a průkaz historického vozidla. Pak může vůz vyjet na silnici, samozřejmě musí být pojištěn (u veteránů je nižší sazba s ohledem na nízkou nehodovost). Průkaz platí jeden rok a musí se prodlužovat.

Tenhle koníček vám zabírá veškerý volný čas a energii?
Jsem rád, když mi zbude čas na nějaký výlet. Ale to pak většinou jedu do muzea veteránů (směje se).

Veterány přitahují všude velkou pozornost. Můžete říci, jaké akce pořádáte?
Pravidelně prvního května máme vždy první společnou vyjížďku. Tato tradice vznikla už v 80. letech, kdy jsme pod hlavičkou Svazarmu jezdili do prvomájových průvodů. Sraz je v Opočně, kde vznikl klub, pak pokračujeme do Dobrušky a Nového Města n. M., kde je oběd v restauraci U Paďourů, jejíž majitel je naším členem. Následuje projížďka s programem. Vloni jsme obnovili tradici výstav v rámci opočenské Porcinkule. Se souhlasem kraje jsme využili prostory klášterní zahrady. Jednou za dva roky pořádáme soutěž historických vozidel Veteran rallye Podorlicko, což je celorepublikový sraz, během kterého jedou účastníci po dané trase a plní úkoly z historie motorismu. Největší účast byla zhruba před deseti lety, kdy se přihlásilo 95 posádek, což je organizačně značně náročné. Jsme jedni z posledních, kdo takové náročné akce dělají, jinde se jedná spíš o projížďky, proto se také snížil počet účastníků se starými vozy. Poslední dva ročníky jelo zhruba 30 aut, 15 motorek, ale také jezdci na historických kolech. Pro nás není důležitý počet, ale fakt, že si účastníci akci užijí.

Jaké vozy máte ve vašem klubu?
Od nejstarších, což jsou 11 a 12 Tatra, pragovky, Praga Piccolo z r. 29, mladší členové mají většinou novější vozy, např. Škoda coupé. Členy klubu jsou i milovníci vojenské historie, kteří se ale o veterány zajímají všeobecně.

A vaše přání – jaký vůz byste si přál mít?
Toho je spousta. Odmalička se mi líbil Ford Mustang, na takové auto ale nikdy nebudu mít finance.

Vizitka

JIŘÍ HANOUSEK
* 1958

V současné době žije v Dobrušce. Je ženatý, má tři syny a živí se jako podnikatel. Je prezidentem Podorlického veteran car clubu.

Vznik klubu:
Založen byl v roce 1983, pod hlavičkou Svazarmu, protože to tehdy jinak nebylo možné. Většina „veteran klubů" je registrována jako občanská sdružení a ta jsou členy jednoho z celorepublikových klubů. My jsme součástí Českého klubu historických vozidel.

Členství v klubu:
Členem se může stát kdokoliv se zájmem o veterány. Schůzky jsou jednou měsíčně.

Autor: Redakce

31.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Proboštův betlém v Třebechovickém muzeu betlémů - dřevěný unikát po kompletní rekonstrukci.

Zbývá jen měsíc a památka poděkuje

Ilustrační foto.

Týniště oslavilo návrat do Olšiny výhrou nad Broumovem

Ochutnávka života v renesanci se nabízí v Opočně

Opočno – Chcete se přenést o několik století zpět a vychutnat si atmosféru období renesance? Tato možnost se nabízí v Opočně, kde se uskuteční týdenní cyklus ve znamení historické epochy trvající od 14. do 17. století. Unikátní multižánrový volně pojatý cyklus, věnovaný renesanční kultuře, je vhodně zasazen do krásného prostředí města Opočno a jeho renesančního zámku. 

AKTUALIZOVÁNO

Konečně! Nový úsek Dálnice D11 už slouží řidičům

Hradec Králové – „Začněte pouštět,“ zazněl dnes o půl třetí odpoledne pokyn od vedoucího Správy a údržby dálnice. V tu dobu se „odkoply kužely“ a motoristům začal sloužit dlouhá léta vyhlížený úsek dálnice D11. Úsek, který má odlehčit Novému Městu či Libišanům a po takřka osmdesáti letech od prvních plánů přivést dopravu z Prahy až k úpatí Hradce Králové.

Po nárazu do mostku odvážela řidiče sanitka

Albrechtice nad Orlicí - V pondělí dopoledne kolem desáté hodiny došlo na silnici z Albrechtic nad Orlicí do Borohrádku k nehodě osobního auta, které narazilo do mostku.

Přepychy vstřelily čtyři branky za dvanáct minut a slavily výhru

Rychnovsko - Nejvyšší okresní fotbalová soutěž pokračovala o víkendu zápasy druhého kola.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení