Bartošovické oddělení finanční stráže již od počátku roku 1938 zažívalo rušné období. Dne 22. září byl přepaden a vypálen celní úřad v Bartošovicích. Asi 120 útočníků přešlo řeku pod Vrchní Orlicí a ze tří stran zaútočili na budovu celnice, kterou bránilo pouze pět mužů – dva finančníci a tři vojáci.
Útočníci vhodili do okna ruční granát ve chvíli, kdy přítomní právě poslouchali rozhlas. Budova byla za pomoci pušek, pistolí a granátů dobyta a vypleněna. Posilnění úspěchem pokračovali ordneři v útoku, jejich cílem mělo být obsazení četnické stanice a pošty. Rozhodná obrana hlídek SOS, které se mezitím stáhly, a také pomoc vojáků z těžkého opevnění donutily útočící ordnery stáhnout se zpět za hranice na území Říše. Četníci později od svého informátora zjistili, že na straně útočníků byl jeden mrtvý, tři těžce ranění, z nichž později jeden zemřel.
Henleinovci považovali tento výsledek za nezdar a chtěli se příslušníkům SOS z Bartošovic pomstít. Zorganizovali tedy přepadení jedné z hlídek. K tomu došlo 25. září 1938. Tehdy hlídka ve složení dozorce Josef Navrátil a vojín Bárta procházela Vrchní Orlicí kolem místní školy. V tu chvíli padlo několik výstřelů. Ordneři byli schovaní za hřbitovní zdí. Dozorce Josefa Navrátila zasáhly dva výstřely. Jedna střela prošla pažbou jeho pušky a druhá ho těžce zranila do zad a způsobila zranění plic. Josef Navrátil padl k zemi, voják, který byl na hlídce s ním, utíkal pro pomoc.
Josef Navrátil byl dopraven do nemocnice v Rychnově nad Kněžnou, kde v krátkých hovorech s kolegou zraněným při přepadu celnice v Kunštátu řekl: „Jen aby to nebylo všechno zbytečné, rád bych třeba umřel, jen aby to alespoň národu a vám všem prospělo". Josef Navrátil zemřel 2. října v náručí své matky, když se mu průstřelem začala valit krev do plic. 26. září měl mít Josef Navrátil svatbu.
⋌Zdroj: 38. prapor hl. průzkumu gen. Husárka

„Chci poděkovat všem, kteří nám pomáhali znovuobnovit památník po tomto vandalském zásahu, a taky všem, kteří nám pomáhají tuto tradici udržet," vyslovil se ve veřejném projevu Bohumil Brandejs, předseda Východočeského klubu celních veteránů.

Věnce letos již podruhé přišli k památníku položit členové klubu vojenské historie – 38. prapor hloubkového průzkumu generála Husárka. „Rádi se znovu vracíme uctít památku pana Navrátila, ale samozřejmě tím vzdáváme hold i dalším příslušníkům československé branné moci, kteří vykonali pro svoji vlast víc, než si v dnešní době vůbec uvědomujeme," odkazuje člen klubu Jaroslav Škríba.

Akce se ani letos neobešla bez salv na počest strážcům naší hranice z ručnic figurantů oděných v dobových vojenských uniformách.

„Jsem rád, že jsou tady i mladí, i když v skromnějším počtu, protože je důležité, aby nejenom věděli, ale i viděli a cítili, že naše historie byla někdy nesnadná a svoboda není samozřejmostí, někdo to musel za nás i vybojovat," vypovídá pamětník Rudolf Jehlička z Podlesí. „Když se tyhle události semlely, měl jsem 13 let, a pamatuji si, že atmosféra byla velice napjatá. A pak přišla válka a to je vůbec ta nejhorší věc. To, že dnešní Evropa je bez hranic, je úžasné, je to pohlazení na duši."

Akci přijel podpořit i senátor Miroslav Antl. Nechyběli ani Kostas Kotanidis, starosta obce Bartošovice a Petr Hudousek, starosta města Rokytnice, jimž oběma osobně za podporu péče o památník Josefa Navrátila poděkoval Bohumil Brandejs.

Na závěr byla na programu i zádušní mše za příslušníky, kteří položili vlastní životy při střežení hranic republiky. Odsloužil ji farář Josef Suchár v kostele svatého Jana Nepomuckého na Vrchní Orlici.