Osm měsíců po instalaci totiž střezetický pomník vypadal, jako kdyby jej někdo sešil. Petr Novák se proto na místo musel vydat znovu a pomník „ostaršit". Nedal totiž na rady dolnokalenské slévárny a odmítl dílo patinovat.

Proč jste odmítl pomník patinovat?
Povrchovou úpravu jsem chtěl nechat přírodě. Považuji to za krásné, když bronzová socha bere patinu přirozeně. Osobně se mi moc nelíbí ty černé bronzy. Uznávám, že to mohlo být napatinované a černé od začátku. A byl by klid. Ale nebylo by to ono. Patina normálně roste čtyři roky. Ale protože dnes jsou lidi nedočkaví, tak jsem přistoupil na to, že tu patinu retušuji.

Čím to retušujete?
Jako vždy takzvanou Sulkou, což je zahradnický preparát na ošetřování zeleniny. A zbytek doděláme lákem od okurek.

Proč zrovna lákem? Je to nějaký váš recept, nebo je to již léty odzkoušený postup?
Mám to léty vyzkoušeno, že lák od okurek dodává takovou přirozenou zelenou. Ta zelená se dá dělat i chemicky, ale tyto rychlé patiny stejně nakonec mizí a jsou nahrazeny tou přirozenou.

Je ještě nějaký nechemický recept, který používáte při své tvorbě?
Třeba pískovec. Ten obvykle natírám podmáslím. Po této úpravě kámen chytí tu zelenou řasu. Já osobně si krásnou pískovcovou sochu představuji jako poustevníka v Braunově betlému.

Je to poprvé, kdy jste se setkal s tím, že takto vylezly sváry?
Ne. To je normální záležitost. Socha je litá v oddílech, které se posléze svařují. Bronzová elektroda se pak projeví tím, že ten svár má zřejmě jiné uspořádání atomů než bronz, který je litý. I proto povrch chytá patinu různě.

Přes tuto zkušenost asi dál budete zastáncem přirozené patiny…
Nechci, aby to vypadalo, že jsem nějak paličatý, ale je to můj přístup k materiálu.

Máte teď něco nového v plánu?
Teď nic velkého nechystám. A jsem za to rád. Dělám si své nápady, které byly zahnané do kouta a teprve teď se k nim dostávám. Takže se vracím ke své jezdecké tématice.