„Už jsme je odvezli na smetiště," říká ředitel hradecké školy Bezručova František Obr o počítačích, které minulý týden zmizely ze školní družiny.

Druhým dechem pak dodává: „Byla to naše provozní slepota. Jsme škola, která si na informačních technologiích zakládá, ale děti na prvním stupni si mají hrát hlavně venku a stmelovat kolektiv."

Mobil nebo zdraví?

Podle něj byly počítače součástí školní družiny od konce devadesátých let minulého století, kdy byl ještě po těchto technologických vymoženostech „hlad" a ne každé dítě k nim mělo doma přístup.

Doba se však změnila. Počítače, tablety a chytré mobilní telefony jsou nyní nedílnou součásti školního dorostu.

Znát je to i při vstupu do školy. „No, jen aby ses nepřerazil," volá na asi sedmiletého chlapce jedna z učitelek, když krátce před vyučováním hoch s upřeným výrazem na displej mobilu přehlíží školní schody a jen tak tak vybalancovává blížící se pád.

„A to tu je celkem běžné. Mnoho žáků dává o přestávkách přednost komunikaci na sociálních sítích před tou skutečnou," říká ředitel František Obr a dodává, že za iniciativou odebrat počítače ze školní družiny, kterou navštěvují žáci od první do čtvrté třídy, stáli i rodiče.

„S touto výtkou se na nás opravdu někteří rodiče obraceli, ale jak jsem již řekl, byla to provozní slepota. Ale postupně jsme došli k závěru, že umístění počítačů v družině není dobrý nápad. Děti mají mít i jiné zájmy a ne od rána do večera sedět u počítače. Navíc, i když jsme se snažili předejít vstupu na nevhodné stránky a hry, tak, co si budeme povídat, obejít se dá všechno a dnešní děti jsou, alespoň co se týče techniky, velice zdatné," vysvětluje rozhodnutí ředitel.

Více pohybu

Podle něj děti ani příliš neprotestovaly a kýžený efekt společného nevirtuálního hraní se dostavil prakticky okamžitě. „Už před tímto krokem jsme se snažili, aby děti chodily více ven a i družinu jsme vybavovali herními prvky, ale až teď vidím, že si děti dokáží skutečně hrát," doplnil poznatky z posledních dní František Obr.

S „vymýcením" počítačů z družiny souhlasí i Petr Svoboda, který má ve škole sedmiletého syna. „Sice s námi tuto záležitost nikdo nekonzultoval, ale jsem za to rád. Děcka by neměla ve školní družině vysedávat u počítačů, vždyť si jich za život ještě užijí dost a dost. Spíš bych se přikláněl k tomu, aby měla více pohybu. Takže s odstraněním počítačů nemám žádný problém. A ani syn si nikterak nestěžoval," řekl Deníku Petr Svoboda.

Žádná čekárna

Stejného názoru je i hradecký psycholog Jan Lašek. „Družina není žádná hlídárna dětí ani  žádná čekárna. Má i svůj pedagogický program, který se tím, že děti budou hledět do monitorů, bude asi jen těžko naplňovat. Takže se ani nedivím, že k tomu kroku ve škole přistoupili. Je však pravda, že pokud je dítě  „vycvičeno" v rodině, že ve volném čase je nejdůležitější počítač, tak už se nedá dělat nikde nic. Pokud to nezachytí včas rodina, tak ostatní instituce na to nejsou příliš vybaveny," míní psycholog Jan Lašek, který se nedivil ani „vystřízlivění" ředitele školy Františka Obra, jež sám přiznal, že když se přišel podívat do družiny, byl to mnohdy smutný pohled.

„Děti seděly u počítače a takřka žádné si normálně nehrálo," povzdechl si při vzpomínkách na dobu před odebráním počítačů František Obr.

„Jeho smutný pohled chápu. Na druhou stranu se nemůžeme vracet o padesát let zpět, kdy mohly děti skupinově maximálně poslouchat rádio. Ale přesto družina není určena jen k tomu, aby tam byly děti odloženy do chvíle, než si je vyzvednou rodiče. Z tohoto titulu se nedivím, že škola přistoupila k takto razantnímu kroku," dodává Jan Lašek s tím, že teď je míč na straně rodičů, kteří by měli důsledněji své potomky před virtuálním světem ohlídat a moderní technologii nebrat jen jako nástroj toho, že si od dětí na pár hodin odpočinou.

Omezený přístup

Podle Jana Laška by nebylo od věci zamyslet se také nad omezením přístupu k informačním technologiím i u starších žáků.

„Úplně bych je nezakázal. Ono to ani v této uspěchané době, kdy zaneprázdnění rodiče mají mnohdy o dětech přehled jen přes mobily, nejde. Takže plošný zákaz nemá smysl. Je tu spíš otázka, jestli se dětem podaří najít jiný program, než jsou počítače a chytré telefony," dodává psycholog.