Jak dlouho již ztělesňujete postavu vládce Orlických hor?
Jestli si dobře pamatuji, tak poprvé jsem dělal Rampušáka v roce 1997 nebo 1998. Mohu říct, že kromě roku 1999, kdy jsem měl úraz, se mi daří účastnit se všech loučení se zimou v této roli.

Co vás k tomu tehdy přimělo?
Vlastně jsem to zdědil po svém strýci, který dělal Rampušáka původně. Když se odstěhoval, převzal jsem to po něm a dělám to dodnes.

Tuto funkci jste převzal i s kostýmem?
Ten, který lidé uvidí dnes, je už hodně jiný než původní. Každoročně se totiž snažíme na něm něco obměňovat a vylepšovat, aby Rampušák na fotkách nevypadal pořád stejně.

Kde součásti kostýmu sháníte?
Hubertus mám ještě po strýci. Horší je to ale se starými lyžemi. Když třeba někdo likviduje starou půdu, je dobré za ním zajít s tím, že o věci, které by jinak chtěl vyhodit, máme zájem. To by byla ta největší škoda.

Jak se takové historické lyže udržují?
Ty moje se podařilo uchovat v původním stavu. Pouze bylo nutné upravit vázání. Místo do servisu je ale musím nosit do dílny k truhláři. Také mazání je jiné než u současných lyží. Namísto vosků používám fermež. Tyto lyže ale byly určeny do hlubokého sněhu a na upravenou sjezdovku se moc nehodí.