Sama jsem otevřeným dopisem požádala prezidenta republiky Václava Klause, aby nepodepisoval zákon, kterým by byl uveden v život tzv. 2. pilíř důchodové reformy. Poukázala jsem  zejména  na to, že vláda opírá pilíř například o posílení principu zásluhovosti, což  nemá smysl, neboť v této věci již rozhodl Ústavní soud.

Navíc nízkopříjmové osoby by se dostaly pod hranici chudoby. Rovněž argumentovat posílením osobní odpovědnosti občanů za své stáří nedává smysl, neboť toto lze řešit formou penzijního připojištění.

A hovořit o nutnosti zavést 2. pilíř z důvodů zvýšení bezpečnosti systému je také mimo mísu, přenášení této odpovědnosti na finanční sektor v podmínkách ekonomické recese, nejistot, korupčního prostředí a špatných zkušeností ze sousedních zemí je krajně nezodpovědné. Když prezident zákon skutečně vetoval, měla jsem z toho opravdu radost.

Pana prezidenta považuji za ekonomického odborníka a v tomto směru mne tedy nezklamal. Jak je to rozdílný přístup od postupu vlády a jejího ministra práce a sociálních věcí a ministra financí, z nichž první je údajně matematik a druhý chemik. Možná jeden umí trochu počítat a druhý chemicky reagovat, ale určitě jim chybí empatie vžít se do pocitu lidí, do jejich radostí i starostí.