„Zájem mě příjemně překvapil. Nečekal jsem, že přijde tolik lidí, co zde dříve pracovalo," uvedl ředitel společnosti Harald Simoni. „Zajímali se, jak naše firma za deset let zmodernizovala provozy, jak to tady vypadá. Dostali jsme od nich pochvalu, že se o areál dobře staráme," uvedl ředitel.

NA TEXTILKU NEDÁ DOPUSTIT MILAN KRÁL

Na továrnu nedá dopustit textilák tělem i duší Milan Král. Dokonce si oblékl na den otevřených dveří uniformu z časů společnosti CES Uniweb. „Po revoluci přišli Švýcaři a nechali pro nás ušít montérky na míru, abychom vypadali fešácky," nostalgicky zavzpomínal na práci v textilce bývalý seřizovač tkacích strojů. Do fabriky, tehdy to byla Hedva, nastoupil do učení v roce 1963 a pracoval tady až do důchodu. „Rozdíl je nesrovnatelný," říká při pohledu na moderní stavy šesté generace. „Za mých mladých let nám stačily k seřízení člunkových stavů klíče, kladivo a olej na promazání, dnes jsou jehlové poloautomatické mašiny řízené počítačem. Tady bychom s kladivem opravdu nepochodili."

V posledních deseti letech, kdy Dietfurt působí v Letohradu, byly kompletně obnoveny technologie a opraven areál. „Investovali jsme hodně peněz, téměř 260 milionů korun. Moderní technologie nám dneska umožňují vyrobit látky z bavlny a lnu, které jsou na trhu žádané, ale také pracovní prostředí je příjemnější," říká ředitel Simoni. Do Letohradu nastupoval vždy, když textilka pod vedením jiných vlastníků skomírala.

FABRIKU DOSLOVA ZDVIHLI Z POPELA

Za posledních dvacet let byla letohradská textilka dvakrát před krachem. Poprvé výrobu zachránil švýcarský CES Uniweb. Tehdy, konkrétně v roce 1992, byl rozjezd jednodušší než o čtrnáct let později, kdy nastupoval Dietfurt, protože na počátku devadesátých let tady pracovali kvalifikovaní lidé a textilní průmysl patřil k rodinnému stříbru českého státu. „S pomocí švýcarského kapitálu jsme vyměnili staré stroje, rozjeli novou výrobu. Je pravda, že CES Uniweb měl v Letohradu dobré jméno. Po roce 1996, kdy jsem odcházel, se změnili majitelé, ti však mnoho neinvestovali. Když jsem se vrátil v roce 2006, potřebovali jsme rozšířit výrobu. Lidé byli znechuceni, ztuha jsme obnovovali výrobu, protože jsme se bohužel nemohli opřít o kvalifikované lidi, kteří se v průběhu let dočista vytratili," shrnul Harald Simoni peripetie letohradské textilky v novodobé historii. Naštěstí jádro, zhruba šedesát lidí, zůstalo. Vybudovali s nimi firmu, která dnes zaměstnává 200 lidí. Na 120 tkacích strojích ročně vyrobí jenom v Letohradu 3300 kilometrů košiloviny.

ŘEDITEL JE HRDÝ NA PERSONÁL

Ředitel Simoni je právem hrdý na personál, protože umí utkat špičkové tkaniny v daném termínu a v dobré kvalitě. Tyto luxusní tkaniny vyváží italská firma Cotonificio Albini, pod níž Dietfurt spadá, do osmdesáti zemí světa.

(mag)