VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Černobílou fotografii? Tu miluji snad odjakživa“

Doudleby nad Orlicí – Mnoho let novinářské práce, pětatřicet napsaných knih a od roku 2005 také spousta výstav zajímavých černobílých fotografií po celé republice – to je ROBERT ROHÁL, který, přestože žije v moravském Holešově, obdivuje zámek v Doudlebách nad Orlicí do té míry, že v něm nafotil jednu ze svých kolekcí. Nyní se tam znovu vrátil, aby představil svoji nejnovější kolekci nazvanou Romance o Krásce a Zvířeti.

13.6.2013
SDÍLEJ:

Fotograf, spisovatel, novinář Robert Rohál sice nepochází z rychnovského okresu, ale do jednoho z míst se zamiloval. Stal se jím doudlebský zámek.Foto: archiv Roberta Rohála

Kdy a při jaké příležitosti jste Vy, rodák z moravského Holešova objevil zámek v Doudlebách nad Orlicí?

 Bylo to předloni a víceméně náhodou. Ocitl jsem se totiž v Dobrušce, kde jsem si v tamním informačním centru všiml propagačního letáku o zámku v Doudlebách. A tehdy jsem si vzpomněl, že jsem asi týden předtím viděl starší televizní dokument o tom, jak byl poměrně zdevastovaný zámek vrácen jeho původním majitelům. A protože na letáku vypadal doudlebský zámek jako nový, zajímalo mne, jak to s ním vlastně je. Ještě ten den jsme se tam rozjeli - a já byl nadšen. Ten zámek je skutečně renesanční skvost, hned mi padl do oka. Navíc jsme měli štěstí na skvělého průvodce - samotného majitele Petra Dujku.

Jednou jste prohlásil, že jste se do tohoto zámku zamiloval. Proč se tak stalo?

Prostě mi padl do oka, taky se tomu říká láska na první pohled. Stačil už jenom pohled, který se mi otevřel, když jsem k zámku od brány přicházel, anebo to kouzelné nádvoří s kašnou… To všechno na mě natolik zapůsobilo, že jsem k němu okamžitě přilnul - neznám krásnější a romantičtější zámek.

Doudlebský zámek pro Vás byl inspirací ke vzniku fotografické kolekce Komtesa. Řekněte, jak se kolekce narodila?

Nápad nafotit modelku v renesančním kostýmu v interiérech zámku vznik,l už jak jsem procházel zámeckými komnatami. Ale musel jsem si vymyslet příběh, oslovit modelku a zeptat se pana Petra Dujky, jestli by mi celý zámek tak na půl den půjčil. Naštěstí nenastal problém, protože zámecký pán mi vyšel ve všem vstříc. Vzpomínám, jak jsme tehdy v malém autíčku vezli nejen modelku Zuzanku, ale i ty "šílené" krinolíny s dráty uvnitř, takže jsme se do auta málem nevešli. Byly to dva renesanční kostýmy z představení Zkrocení zlé ženy, které mi zapůjčilo Městské divadlo Zlín a které prostě nešlo jen tak poskládat. Nicméně povedlo se - v létě roku 2011 jsem vše nafotil a o rok později, tedy od května do konce září, jsem přímo na "místě činu" výstavu prezentoval. Symbolicky jsem ji věnoval paní hraběnce Eleonoře Dujkové, rozené Bubna-Litic, mamince Petra Dujky.

Kde všude Komtesu návštěvníci Vašich výstav viděli?

Kromě rodného Holešova, kde jsem Komtesu prezentoval loni v březnu, těsně před výstavou v doudlebském zámku, viděli kolekci všichni, kteří loni navštívili doudlebský zámek. Potom byla část kolekce také k vidění v Praze i na zámku Nový Světlov.

V závěru května skončila ve zlínském divadle výstava Robert Rohál Retro, v rámci které jste úspěšně představil úplně novou kolekci nazvanou Romance o Krásce a Zvířeti. Můžete přiblížit, jak vznikala?

Ve svých fotkách mám rád příběhy, a proto jsem si i pro letošek vymyslel novou kolekci, k níž mě inspiroval francouzský film z roku 1946 režiséra Jeana Cocteaua. Hrál v něm Jean Marais, ale jméno herečky, která představovala Krásku, si nepamatuju. Na mých fotkách jsou pak Karolína Bubelová a Peter Gábor, fotilo se asi měsíc na několika zámcích. Finální verze obsahuje dvaadvacet černobílých fotografických obrazů na plátně, v nichž jsem se snažil převyprávět onu starou pohádku.

Známý divadelní režisér Peter Gábor, současný šéf činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, který si „zahrál" ve Vašem příběhu Zvíře, také navštívil náš region. Jak se mu loni v létě v kraji pod Orlickými horami líbilo?

Myslím, že moc - a jsem rád, že jsem ho na ten výlet loni vytáhl. Kromě doudlebského zámku jsme navštívili také Dobrušku, Opočno i Rychnov nad Kněžnou. On ten kraj moc neznal, předtím byl jen v Hradci Králové na divadelním festivalu, kde se hrála jeho úspěšná inscenace Blecha.

Sledujete jeho uměleckou tvorbu?

V této sezoně jsem viděl v Ostravě několik jeho inscenací (Balada pro banditu, Blecha, Smrtihlav, Sen noci svatojánské) - a ty mě velice zasáhly. Také jsem viděl tři opery, které režíroval (Fedora, Romeo a Julie, Rigoletto) - a tady musím opět smeknout, protože mě vyloženě nadchly. Peter je zkrátka kumštýř, který vás vždycky i něčím překvapí, dostane. Myslím, že ten, kdo o něm nedávno napsal, že je to jeden z nejtalentovanějších režisérů své generace, má pravdu. A protože je navíc dobrý herec, zahrál mi na fotkách dost dobře i Zvíře…

Pojďme zpět k Vašim fotografiím. Proč pro své příběhy a kolekce volíte černobílou fotografii?

Snad odjakživa mě berou černobílé fotky. Taky moje první noviny, kde jsem začal někdy v roce 1990 pracovat, byly černobílé. Pravda, moje první výstava v roce 2005 byla "barevná", ale potom jsem se už prezentoval jenom černobílými fotkami. Připadá mi, že v nich může být větší napětí, větší dávka tajemství, určitá nejednoznačnost. A to mě baví.

Vaše fotografie, to jsou především stylizace, kterými se posouváte do pohádky, do retra, na začátku Vaši tvorby i k andělům. Prozraďte, prosím, něco o tom, jak vznikají?

Když jsem chtěl poděkovat mým dobrým přátelům, nafotil jsem kolekci Andělé mezi námi, v níž jsem několik modelů stylizoval jako anděly. Pak mě třeba zaujala stará fotka Marlene Dietrich a tehdy jsem si udělal takové variace toho, jak by možná mohly vypadat její další dobové fotky. I to byla stylizace či návrat do třicátých let minulého století, kdy jsem těm fotkám dal i onu patinu staré zažloutlé fotografie. Obvykle mě musí něco zaujmout a pak už "jedu", dotvářím a stylizuju. Jako příběh jsem pak pojal jak Komtesu, tak Romanci o Krásce a Zvířeti.

Sledujete podrobně práci některého ze známých fotografů - kdo se vám z této branže líbí?

I když je tady i venku moře skvělých fotografů, tak u mě jednoznačně vítězí Jindřich Štreit, to je moje ikona.

V současné době tedy už podruhé vystavujete v Doudlebách, co návštěvníci tamního zámku z Vaší tvorby uvidí a co Vás čeká v druhé polovině roku?

V Doudlebách prezentuji Krásku a Zvíře.Pak měčeká mě pár výstav, taky Praha a Ostrava, a rád bych nafotil dvě nové kolekce. Jedna bude hodně korespondovat s divadelním muzikálem Edith a Marlene, který se chystá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, ve druhé chci oživit příběh inspirovaný osudem slavné pěvkyně Emy Destinnové. Co se týče kolekce Edith a Marlene, tak bych měl nafotit obě hlavní představitelky tohoto muzikálu. Jak? Tak o tom právě přemýšlím. Výstava by měla být uvedena v době premiéry - tedy někdy koncem roku. V případě kolekce, která chce připomenout éru Emy Destinnové a kterou jsem si pracovně sám pro sebe nazval Božská, chci využít půvabu mladé mezzosopranistky Lenky Čermákové a celé bych to chtěl mít v secesním duchu. Zatím nevím, kde budu fotit, ale rád bych na nějakém zámku, kde by měli klavír. Snad mě opět podpoří i můj sponzor - firma Satturn Holešov…

Nejste jen autorem zajímavých černobílých fotografií, ale také tří desítek knih o známých osobnostech z umělecké sféry, o filmu, hudbě nebo divadlu. Která kniha byla první?

Byla to knížka Heidi a její příběh, je to už patnáct let, co vyšla.

Máte mezi osobnostmi, o nichž jste psal a z nichž mnohé osobně znáte, svého favorita – kdo je ve Vašich očích nejvýše?

Řadu známých a slavných lidí jsem poznal osobně, ale mě spíš vždy zajímalo, jací jsou ve skutečnosti, tedy mimo kamery či média. A opět se mi potvrdil známý fakt, že jen ty skutečné osobnosti a celebrity v tom pravém slova smyslu, si na nic nehrají a je s nimi fajn pobýt.

Chystáte v tomto směru něco nového, knihu, na níž bychom se mohli těšit?

Mám rozepsanou knížku o známých slovenských hercích, kteří se objevují v českém filmu, a dále bych konečně rád dokončil autobiograficky a lehce eroticky laděnou novelu. Pracovně jsem si ji zatím nazval Požitkář, což leccos napovídá.

Blíží se doba dovolených. Jak a kde nejraději odpočíváte?

Ideální představa je slunečno, teplo a venkov, kde je přece jenom více pohody a klidu. Moře nemusím, stačí zahrada, bazén a milá společnost… Ale měl bych i sen, a to strávit pár dní na nějakém romantickém zámku, takové Doudleby nad Orlicí by byly asi to pravé ořechové.

Moje poděkování dnes patří samotnému Robertu Rohálovi  - moc si vážím jeho novinářských rad i možností nahlížet do světa divadla, populární hudby a filmu, které mi „servíruje na stříbrném podnose".

VIZITKA

Robert ROHÁL

novinář, spisovatel, fotograf

nar. 1959, žije v Holešově

ženatý, dvě děti

autor 35 knih  (Lesk a bída slavných českých žen, Mistři malých rolí, České zpívající filmy, Filmové

hvězdy a jejich hlášky, dále monografie o Karlu Gottovi, Heleně Vondráčkové, Lucii Bílé, Laďce

Kozderkové, Karlu Svobodovi a další)

od roku 2005 úspěšný fotograf

vystavoval - Holešov, Praha, Brno, Třebíč, Národní muzeum fotografie v Jindřichově Hradci,

Zlín, Kroměříž, Doudleby nad Orlicí, Nový Světlov, Rájec nad Svitavou, hrad Křivoklát…)

www.artrohal.cz

zájmy - fotografování, divadlo, hudba, filmy, příroda

Dana Ehlová

Autor: Redakce

13.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

Vrchlabí - Rychnov nad Kněžnou

Žádné stromy nerostou do nebe, říká trenér Čermák

Zbývá jen měsíc a památka poděkuje

Třebechovice pod Orebem - Už zbývají jen čtyři týdny, kdy veřejnost může hlasovat, který počin si zaslouží získat ocenění Památky děkují Národního památkového ústavu. 

Týniště oslavilo návrat do Olšiny výhrou nad Broumovem

Rychnovsko - Fotbalová I. A třída: Dobrušku „sestřelil“ třemi góly Tomáš Matějka.

Ochutnávka života v renesanci se nabízí v Opočně

Opočno – Chcete se přenést o několik století zpět a vychutnat si atmosféru období renesance? Tato možnost se nabízí v Opočně, kde se uskuteční týdenní cyklus ve znamení historické epochy trvající od 14. do 17. století. Unikátní multižánrový volně pojatý cyklus, věnovaný renesanční kultuře, je vhodně zasazen do krásného prostředí města Opočno a jeho renesančního zámku. 

AKTUALIZOVÁNO

Konečně! Nový úsek Dálnice D11 už slouží řidičům

Hradec Králové – „Začněte pouštět,“ zazněl dnes o půl třetí odpoledne pokyn od vedoucího Správy a údržby dálnice. V tu dobu se „odkoply kužely“ a motoristům začal sloužit dlouhá léta vyhlížený úsek dálnice D11. Úsek, který má odlehčit Novému Městu či Libišanům a po takřka osmdesáti letech od prvních plánů přivést dopravu z Prahy až k úpatí Hradce Králové.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení