VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Božena Němcová: 'Bydlel u nás ruský hoch. Chtěl pomáhat, ale už se nevrátil'

Hradec Králové /ROZHOVOR/ - Jmenovkyně spisovatelky Boženy Němcové se narodila v roce 1930 v Šatlavě poblíž Hradce Králové. Její rodiče měli hospodářství. Znamenalo to jen samou práci. Značnou část svého dospělého života pracovala jako vedoucí na mandlování záclon.

22.4.2017
SDÍLEJ:

Dům seniorů Kobylisy - Božena Němcová.Foto: Archiv VLP / Šťastný Vladimír

Podle slov Boženy Němcové bylo tolik práce, že si to dnes jen málokdo dovede představit. „To vám pak vypadala okna pěkně, všichni se ptali, kdo jim to dělal."

Co všechno jste na statku měli?
Vše, na co si vzpomenete. Krávy, ovce, kozy, prasata, husy, kachny. Moc ráda jsem tam pomáhala, bavilo mě to.

Takže oba rodiče pracovali doma?
Tatínek byl k tomu ještě okresní cestář. Měl na starosti, aby byly silnice čisté a v dobrém stavu. Maminka ale zemřela, když mi byly dva roky. Rodila doma a ztratila hodně krve.

Maminku si tedy moc nepamatujete?
Byla jsem hodně malá, ale mám dodnes fotku, když se s tatínkem brali. Otec se později podruhé oženil, tak jsme se sestrou získaly další dva sourozence. Byli jsme velká rodina.

Do kolika let jste zůstala v Šatlavě?
Než jsem šla do učení. To mi nebylo ani čtrnáct. Jenže jsem pak byla dlouho nemocná. Měla jsem úraz. Jezdili jsme s kamarády na sáňkách a jeden z nich do mě strčil. Jak jsem jela dolů, zamotala se mi pod sáňky noha a nějakou dobu jsem s tím byla v Podkrkonoší v nemocnici.

Pamatujete si jako dítě nějakou nepříjemnou situaci z války?
V pětačtyřicátém byli u nás v hospodě němečtí vojáci. Bydleli tam. Celou tu hospodu zničili. Přitom to tam bylo tak pěkné. U nás tajně bydlel jeden ruský hoch, jmenoval se Ivánek. Jednou, když jeli přes Hořice Němci, vzal si kolo a odjel. Chtěl asi pomoci těm druhým a už se nevrátil. Nikdy jsme ho už neviděli.

Kam jste šla dál do učení?
Učila jsem se dva kilometry od nás. Pak mě ale poslali doučit se do Karlových Varů, zkoušky jsem zase dělala v Chebu.

To jste se docela nacestovala?
To ano, ale kam jsem přišla, byla jsem tam jako doma. Nějak se mi vždy podařilo se dobře přizpůsobit. Nemůžu na nic v životě naříkat. Jen později, když jsem se vrátila domů, tak tu pro mě nebyla žádná práce.

Proto jste odjela do Prahy?
Měla jsem v Uhříněvsi tetičku. Tehdy to ovšem ještě nebyla část Prahy. Začala jsem v Uhříněvsi pracovat a seznámila se s manželem.

V práci?
Kdepak. Cestou do práce. Potkávali jsme se pravidelně v jedné ulici. Ze začátku jsme se ale ani nezdravili. Mně se líbil, byl hezký a sympatický. Pak přijel cirkus a konalo se tam nějaké vystoupení. Seděl hned v řadě za mnou a tak jsem se nějak dali dohromady. Chodili jsme na schůzky, vzali se a měli děti.

Co dělal manžel?
Byl voják. Ale než šel na vojnu, pracoval jako cukrář.

Z cukráře vojákem? To je rozdíl. Upekl vám někdy něco?
Ještě když se vrátil po válce z vojny, tak právě v Uhříněvsi pomáhal v jednom cukrářství. Pomáhal s pečením cukroví na Vánoce. Já upekla linecké a on mi řekl, ať to nechám, že to nazdobí. Měl to vždy za chvilku hotové.

Zajímali jste se o politiku a veřejné dění?
Manžel byl komunista. Já ale tyto věci vůbec neřešila, doma jsme se o tom nebavili. Starala jsem se o domácnost, vychovávala děti a chodila do práce. Neměla jsem myšlenky na žádnou politiku.

Vydržela mu jeho komunistická víra celý život?
Pořád se k tomu hlásil. Ačkoli nějaký názor na celou věc měl, tak mi ho nikdy neřekl. A já se ho nevyptávala. Byla to jeho práce. Nic mi ani nevyprávěl, protože věděl, že by mě to ani nezajímalo. Měla jsem jiné starosti.

Jaké?
Dlouho jsem byla nemocná s páteří. Prodělala jsem devět operací. Tudíž si se mnou dost zkusil. Dvacet let jsem trpěla při každém pohybu. Tahal mě do auta, z auta. Dneska by mě nepoznal. Jsem tak šťastná, že se věci srovnaly, a proto si velmi vážím toho, že mohu normálně chodit. Každý den vyrážím s chutí na procházku.

Kdy váš manžel zemřel?
Před třiceti lety. Nikdy předtím ale nestonal. Nejspíše měl problémy s tlakem, protože když jsme jeli někam daleko autem, tak najednou zčervenal. Jeli jsme vždy hned na stranu a počkali až to bude lepší.

Co se mu stalo?
Byla jsem zrovna u rodičů a on měl za mnou přijet. Jenže nedorazil. Bylo mi to divné, tak jsem jela domů. Našla jsem ho, jak leží v posteli. Ptala jsem se, co mu je. Řekl, že ho jen bolí krční páteř, proto mu dělají obstřiky. Druhý den jsem šla nakoupit a uvařila mu, co měl rád. Později měl jít na odběry, jenže se mu udělalo zase špatně. Přijela lékařka a řekla, že to je zadní infarkt a je potřeba ho odvézt do nemocnice. Bydleli jsme v prvním patře a oni ho ani nevzali na nosítka. Šel po svých. Dna dny nato zemřel. To byla to pro mě velká rána.

Zmínila jste, že jste mu uvařila jeho oblíbené jídlo. Co to bylo?
Jéje. Udělala jsem mu vepřové nožičky v papiňáku. Ty měl moc rád, tak si pochutnal, když je obíral. Na to nikdy nezapomenu, jak si tehdy liboval.

Autor: Andrea Grubnerová

22.4.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Ilustrační foto

Chybí stovky lidí, přitom vyrostla další fabrika

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Dominik Chlupáč vylepšil o tři vteřiny traťový rekord „Luisy“

Kvasiny - Letošní desetidílný 24. ročník amatérského cyklistického Dobrušského poháru – Memoriálu Martina Hockého pokračoval předposledním závodem, jímž byla Kredo silniční časovka jednotlivců. Závod uspořádal Indigo cycling team Rychnov ve spolupráci s Tri Clubem Dobruška.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení