VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Běh se stal nedílnou součástí mého života“

Doudleby nad Orlicí - Ultramaratonec Vlastimil Dvořáček závodil na pěti kontinentech, získal deset titulů mistra republiky a je držitelem řady rekordů.

26.4.2013
SDÍLEJ:

OCENĚNÍ. V anketě Nejúspěšnější sportovec Rychnovska roku 2012 se Vlastimil Dvořáček v kategorii veteránů umístil na druhém místě a nechyběl na slavnostním galavečeru. Foto: Vojtěch Podstavek

Závodil na pěti kontinentech. Na svém kontě má deset titulů mistra republiky, je držitelem řady českých a jednoho světového rekordu v ultra dlouhých běžeckých závodech. Závěrem loňského roku v České Lípě zahájil druhou stovku absolvovaných maratonů. Nejen tím se může pochlubit VLASTIMIL DVOŘÁČEK z Doudleb nad Orlicí, který nechyběl při slavnostním vyhlašování ankety Nejúspěšnější sportovec Rychnovska roku 2012.


„Za pětadvacet let se běh stal nedílnou součástí mého života. Je v něm určitá dávka seberealizace, možnost poznání sebe sama v těžkých a kritických momentech, těžko vylíčitelný pocit uspokojení po úspěšném absolvování závodu, možnost stavět si před sebe stále těžší a těžší cíle a realizovat je. Běh je pro mě též i prostředek a možnost k cestování a poznávání. Díky běhu jsem měl příležitost běžet na všech pěti kontinentech kromě Antarktidy, měl možnost poznat řadu zajímavých lidí, vidět mnoho zajímavých míst ve světě, a prožít též mnoho neopakovatelných zážitků," řekl v úvodu rozhovoru čtyřiapadesátiletý běžec.

Co vás přivedlo k maratónským běhům? Věnoval jste se předtím i jiným sportům?
Od malička jsem hodně sportoval. Spíš jsem inklinoval k individuálním sportům. Jsem asi soutěživý typ, neschovávám se za výkony ostatních. Běhání mi šlo už na základce či střední škole lépe než ostatním, reprezentoval jsem školy na různých soutěžích. Ale chyběla systematičnost a možná i pevnější vedení. Pak přišla vojna i náročné zaměstnání, takže na běhání nebylo pomyšlení. Až v osmadvaceti se v mém životě pár věcí změnilo a já jsem oživil svůj dávný sen – zaběhnout si maraton. Začal jsem pozvolna systematicky běhat a po roce a půl tréninku jsem si troufl na svůj první maraton.

Vzpomenete si ještě na svůj úplně první maraton? Kde se konal a jakého času jste dosáhl?
Tehdy, koncem osmdesátých let, byla jen velmi malá informovanost o problematice běhání. To nebylo jako dnes, v éře internetu, kde se zájemce o absolvování dozví o maratonu vše od A až po Zet. Já jsem si všechno postupně musel vyšlapávat svojí cestou. K účasti na mém prvním maratonu mě nakopla taková rodinná událost, narodila se mi dcera, bývalá manželka byla ještě v porodnici a z té euforie a na její počest jsem se rozhodl pro zaběhnutí maratonu. Jmenoval se Maraton Lamač a konal se ve Stráži pod Ralskem. Tehdy jsem neměl tušení, do čeho jdu. Začátek jsem přepálil a druhou polovinou se protrápil, ale čas 3:05:07 nebyl na nováčka až zas tak špatný.

Jistě máte v paměti nejvydařenější závod.
Postupem času účast na maratonech byla pro mě spíš přípravou na běhy ještě delší, kde se přibývající věk tolik neprojevuje a kde se mně dařilo více prosadit i z mezinárodního hlediska. Co do úspěchu se asi dá mluvit o druhém místě na mistrovství světa v běhu na osmačtyřicet hodin v hale v Brně v roce 2000. Ale já nejraději vzpomínám na šestidenní běh v australském Colacu v roce 2005, což byl tehdy největší závod svého druhu na světě. Na rozdíl od ostatních běžců jsme neměl servismana, který by se o mě staral. Tehdy mně to však neskutečně běhalo, dodnes to nemůžu pochopit a k tomuto výkonu už jsem se nikdy nepřiblížil. Celých šest dní jsem běhal v jakési euforii. Skončil jsem druhý ve třetím nejlepším světovém výkonu roku. Tehdejší vítěz zaběhl dosud platný světový rekord.

A naopak závod, kde se vám vůbec nedařilo?
To též musím spíš zabrousit do světa ultramaratonu. Při maratonu se obvykle trápím tak poslední hodinu běhu, což se dá v pohodě přežít, a vlastně jsem žádný maraton nikdy nevzdal. Ale když běžím vícedenní závod, přijdou obvykle nějaké zdravotní problémy a vím, že se s nimi budu trápit i několik dní. Pak přijde na řadu i psychická odolnost, což někdy bývá rozhodující záležitost. Mám-li jmenovat konkrétní závod, musím asi vzpomenout jediný ultra závod, který jsem byl nucen vzdát. Bylo to v New Yorku při účasti na nejdelším závodě světa na 3100 mil. Někdy devátý den běhu jsem dostal zánět do nohy, ještě tři dny jsem se s tím trápil na trati, až jsem byl nucen závod zabalit a vyhledat lékařskou pomoc.

Co krize? Musíte ji překonávat v každém maratonu, nebo jen v některých? Máte nějaký recept na její překonání? Lze jí vůbec nějak předcházet?
Při maratonu se málokdy vysloveně dostanu do krize, spíš to souvisí s počasím, nemám rád vyšší teploty, to se pak organizmus jakoby přehřeje a výkonnost jde dolů. Samozřejmě pomůže zpomalení běhu. Při delších vzdálenostech hraje podstatnou roli psychika, protože se málokdy vyhnu menší či větší krizi. Velkou roli pak hrají zkušenosti. Toto se mi i mimo jiné líbí právě na dlouhých vzdálenostech. Není zde rozhodující vlastní výkonnost, ale podstatnou roli hraje psychika, zkušenosti, umění poslouchat své vlastní tělo, co zrovna právě potřebuje. Univerzální recept asi neexistuje, při ultra dlouhých vzdálenostech pomůže na kratší dobu přejít do chůze či si na pár hodin jít odpočinout, doplnit energii. Nikdy jsem nedělal z běhu žádnou vědu, jsem samouk a ani v dnešní přetechnizované době nepoužívám žádné pomůcky jako sporttestr na měření tepu, GPS apod. Běhám jen podle svého pocitu, jak v tréninku, tak při závodě. Běžec při ultra dlouhém závodě musí být připraven na všechno a závisí jen na něm, jak se s útrapami popasuje.

Co se vám honí hlavou během závodu? Soustředíte se jen na běh, nebo máte myšlenky na něco jiného? Vnímáte okolí?
Jak už jsem uvedl, podstatnou roli zde hraje psychika. V posledních letech jsem se při dlouhých vzdálenostech naučil používat MP3. Od monotónního dlouhotrvajícího běhu se odreagovávám pouštěním oblíbených písniček. Snažím se být pozitivně naladěn, myslet na příjemné věci. Nemyslet na to, jak dlouho ještě závod potrvá, ale rozdělit si ho pomyslně na kratší úseky, které jakoby rozdělují závod. Jako je třeba občerstvení či kratší odpočinek.

Jak často a v jakých objemech trénujete?
S přibývajícím věkem slevuji ze svých tréninkových dávek, dost často se i potýkám s motivací. Pomůže si před sebe vytyčit nějaký konkrétní cíl. V poslední době se mé tréninkové dávky stabilizovaly zhruba na pětkrát týdně 80 – 100 km. Je též rozdíl, jestli jsem v přípravném období, to se snažím naběhat více kilometrů, nebo závodním, to ubírám. Naštěstí mám možnost běhat z domova do zaměstnání, takže je mě možno zahlédnout na trase Doudleby – Častolovice a zpět.

Co vašemu koníčku říká rodina?
Bez výborného zázemí v rodině bych určitě nemohl běhat na takové úrovni. Pokud to jen trochu jde, snažím se rodinu nezanedbávat a nestavět běh nade všechno. Když je to jen trochu možné, jezdí se mnou manželka se synem na závody. Musím říct, že i oni se podílejí svojí podporou na mých úspěších a velmi jim za to děkuji. Syn se k mé radosti tak trochu „potatil", věnuje se orientačnímu běhu.

Kolik párů běžeckých bot „zlikvidujete" za sezonu?
Udává se, že běžecká bota má životnost tak osm set kilometrů, pak ztrácí svoji tlumivost. Já je tedy spíš používám do roztrhání, což může být i víc než 2000 kilometrů. Používám ale speciální termoplastické vložky do bot a ty mě, myslím si, uchránily od nějakých větších zdravotních problémů. Takže zlikviduji v průměru tak troje za sezonu.

Máte nějaký sportovní vzor?
Konkrétní osobu ne, ale obdivuji každého, kdo je špičkou, ať v jakémkoliv oboru lidské činnosti, a zůstává nadále skromným a čestným člověkem.

A vaše životní krédo?
Běhám, tedy jsem…

VIZITKA

VLASTIMIL DVOŘÁČEK
Narozen: 23. 3. 1959
Bydliště: Doudleby nad Orlicí
Zaměstnání: velinář v Isoveru v Častolovicích
Stav: podruhé ženatý, manželka Eva, 18letý syn Radek, z prvního manželství dvě děti
Klub: SK Týniště nad Orlicí
Sponzor: bohužel momentálně žádný, ale vítaný.
Největší sportovní úspěchy:
3. místo z ME družstev na 24 hodin ve Francii v r. 1998; 2. místo z MS v halové 48 hodinovce v Brně v r. 2000; 3. místo Světový pohár na 48 hodin Francie 2001; 1. místo Pharaon Race na 100 kilometrů Egypt 2002; 1. místo šestidenní Monterrey, Mexiko 2004; 2. místo šestidenní Colac ,Austrálie 2005;
1. místo sedmidenní Loutraki – Řecko 2006; 2. místo šestidenní Johannesburg – JAR 2008; 3. místo šestidenní New York 2009.
Desetinásobný mistr republiky v letech 2002-09 na 24, 48 a 72 hodin.
Držitel českých rekordů na 1000 km a 1000 mil.
Držitel světového rekordu na 200 mil v hale v kat. nad 40 let.

Autor: Leoš Dragúň

26.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Okresní „osmička“ před startem sezony

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Chybí stovky lidí, přitom vyrostla další fabrika

Rychnovsko - Rekordně nízká nezaměstnanost trápí snad všechny firmy v rychnovském okrese. Problém je ve službách i ve fabrikách.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení