S železnou pravidelností se už řadu let vydávají čtrnáct dní před Velikonocemi dívky a ženy v okrese na koledu. S pomlázkami či vařečkami obcházejí své známé, kamarády či spolužáky. Ani letos tomu nebylo jinak. Včerejší den patřil ženám všeho věku.


„Dívčí koleda, dodržovaná v našem regionu, je novodobější záležitost, která vznikla pravděpodobně v minulém století. O této tradici lze nalézt i písemné záznamy, ovšem jakým způsobem vznikla, se nedočteme. Drží se v neděli čtrnáct dní před Velikonocemi a určitě souvisí s lítem a vítáním jara. Slovo pomlázka je odvozeno od výrazu „pomladit", který znamená nový začátek," řekl ředitel Vlastivědného muzea v Dobrušce Jiří Mach.


A co na to samy kolednice? „Když jsem se přistěhovala do Dobrušky, sousedky říkaly, že s nimi mám jít na dívčí koledu a vysvětlily mi, že ženy a dívky prý chodí proto, aby se tradice spravedlivě rozdělila mezi holčičky a chlapečky. V Milevsku, odkud pocházím, se nic takového nedrží." To jsou slova Ivy Matoušové z Dobrušky.


A k tomu, jaký průběh má taková neděle, poznamenala: „U nás je to už uliční tradice, kterou dodržujeme snad dvacet let. S kamarádkami z ulice obejdeme sousedy a pár známých. S některými z nich se vídáme v podstatě jen při této příležitosti. Jsme opravdu očekávány, a kdybychom nedorazily, zřejmě by se někteří pánové i urazili," směje se.


Zatímco ona sama koleduje, pánská část její rodiny přijímá doma návštěvy s pomlázkou. „Je to dívčí koleda, takže dřív než vyrazím sama, musím doma připravit pohoštění pro kolednice, které přijdou na manžela a syna," s úsměvem dodala Iva Matoušová na vysvětlenou.

O dvacet kilometrů dál, v obcích Synkov a Libel probíhá na dívčí koledu něco jako výměna delegací. Skupiny žen vyrazí nejdříve k sousedům za kopec a pak teprve chodí v domovské dědině.


„Vše začne tím, že se musíme naučit společnou koledu," říká Hanka Plašilová ze Synkova. Na Rychnovsku je všeobecně známo, že dívčí koledování se tu drží už dlouho, má svoji letitou tradici, ale i do ní pronikla v poslední době moderní technika.


Ženy ze Synkova si totiž koledu rozesílají několik dní předem e-mailem a všechny se ji učí nazpaměť, ty z Lible si ji dokonce skládají samy. „Naše koleda je každý rok jiná, společně ji zpíváme jak v Synkově, tak v Libli," prozradila tato kolednice. Finální provedení musí být samozřejmě bezchybné, aby odměna těch, kterým je určena, byla co nejsladší…


„Tradice neumírají" – byla poslední dvě slova Hany Plašilové, která jsou jistě tou nejlepší tečkou za letošní třetí březnovou nedělí v našem regionu.

Máte nějaký zajímavý zážitek z dívčí koledy? Pošlete nám jej na silvie.sprynarova@denik.cz nebo na adresu Komenského 43, Rychnov.