Po zpackaném úvodním kole, v němž se po obrovské chybě na trati téměř zastavila, totiž musela čekat, zda ji nepředhoní některá ze tří soupeřek, které zajely zahajovací polovinu mezi slalomovými brankami rychleji.

„Prosím, ať mě neporazí, ať mě neporazí,“ modlila se okatá černovláska Volopichová při sledování zbývajících jízd rivalek. „Já chci krtka!“ křičela.
Když protnula cílovou metu vítězka prvního kola Švédka Johanssonová a v součtu časů zaostala za nejlepší českou sjezdařkou o více než půl vteřiny, vystřelily ruce Volopichové vzhůru, vzápětí se objala se svojí reprezentační kolegyní.

Zatímco zklamaná Seveřanka se neubránila pláči, v očích temperamentní Valentiny se objevily slzy štěstí.

Po chvíli k domácí vítězce dorazil televizní štáb. Reportér požádal Volopichovou o „nahrání“ radostné reakce do kamery, ale mladá sjezdařka ho zaskočila se slovy: „Tak tu jste právě prošvihli, protože pravá nefalšovaná radost tady byla před pár vteřinami!“ Vzápětí ale „televizáky“ uklidnila. „Jestli chcete, tak si počkejte, až dorazí táta…“

A skutečně, když ho zahlédla, prodrala se za ním mezi skrumáží závodníků a trenérů, a padla mu do náruče.

Poté si užívala gratulací od soupeřek, reprezentačních kolegyň i funkcionářů. Ale ani při těchto příjemných chvilkách jí neuteklo, že na svahu závodí její kamarádka Andrea Zemanová. „Počkejte, teď jede Andy!“ Popoběhla blíž k trati a hlasitě povzbuzovala svoji kolegyni, která se proplétala mezi posledními brankami druhého kola.

(six)