Trenér českých bikerů VIKTOR ZAPLETAL si velký závod Jaroslava Kulhavého vychutnal přímo v Londýně. „Osud to zinscenoval tak, že já i švýcarský trenér, který stál vedle mě, jsme se dostali do role diváků," vybavuje si, jak prožíval chvíle napětí. „Teď už se mi spí dobře. Je to za námi," s úsměvem si oddechl.

Hnal jste svého závodníka dopředu?
Moje role byla spíš praktická, žádné „Jardo, dělej" jsem tam nekřičel. Všechny pohyby realizačního týmu jsou naprosto koordinované. Moje funkce je taková, že když přijde nějaký únik, hlásím Jardovi odstupy a co se na trati děje.

To jste mohl být celkem v klidu, v Londýně mu nikdo neujížděl…
Přesně tak, v podstatě jsem se dostal do role obyčejného diváka. Osud to zinscenoval tak, že já i švýcarský trenér, který stál vedle mě, jsme se dostali do role diváků. Závěr jsme jen pasivně sledovali a doufali, že to vyjde právě našemu svěřenci.

Do Anglie jste odletěli už s předstihem. Kdy jste si všiml, že je Jaroslav Kulhavý v takové pohodě a může to ostatním natřít?
Zvonil mi telefon a skoro každý novinář se mě ptal, co budeme dělat, když je na tom Jarda tak strašně špatně. Už měsíc a půl před závodem jsem ale říkal to samé. Je na tom skvěle. Zase měl parádní sezonu, ve Světovém poháru skončil třetí, což byl druhý nejlepší výsledek v historii českého bikingu. Veškerou energii a tréninkové úsilí jsme koncentrovali na jeden jediný závod, na olympiádu. Nakonec se nám podařilo, že forma kulminovala v konkrétní den a hodinu.

Dnes už vám asi nikdo nezavolá, co to s tím Kulhavým je…
Těžko o něm teď bude někdo pochybovat. Jsem strašně rád, že se to Jardovi povedlo, vyhrál všechno, co na horských kolech vyhrát jde. Je mistrem Evropy, světa, zvítězil ve Světovém poháru a teď zvládl i olympiádu. Víc už nejde. Celá jeho kariéra přitom byla provázená různými pochybami. Co ale udělal pro českou cyklistiku, je naprosto nedocenitelná záležitost.

Mohli ho na olympiádě trochu podcenit i ostatní soupeři?
To si nemyslím. Do závodu nastupoval z pozice úřadujícího mistra světa. A když někdo něco takového dokáže, neodplouvá jeho forma až tak snadno. Duhový dres je spíš varováním: „Pozor, on se umí připravit na konkrétní závod". Jestliže je mistr světa v plném tréninku, všichni o něm vědí, že se v závodě může kdykoliv rozjet. Spíš to Jardovi ulevilo z pohledu mediálního tlaku. Vždycky se jede lépe, když vám ostatní nevěří.

Zapili jste zlato už v Londýně?
(usměje se) Ona se žádná velká oslava moc nekonala. V olympijské vesnici proběhlo spíš takové přátelské povídání. Informace o nějakých bujarých oslavách jsou dost přehnané. Větší akce se plánuje na sobotu, do Ústí by měl přijet i ministr Vondra, který slíbil, že když Jarda vyhraje, bude točit celý večer pivo.

Myslíte, že by vás Jaroslav Kulhavý mohl ještě něčím překvapit?
Po výkonnostní stránce asi těžko, to ale platí u všech mých svěřenců. Poznám už z toho, jak na kole sedí, co se v tu chvíli děje. Už před závodem jsem vnitřně cítil, že Jarda olympiádu vyhraje a říkal jsem to všude. Viděl jsem, v jaké je pohodě. Bylo to prostě dobrý.

A co kdyby se skutečně rozhodl, že teď uteče na silnici. S tím byste počítal?
Otázkou není, jestli uteče, ale co udělá marketing pro to, aby Jarda na horském kole zůstal. V tuto chvíli už u Jardy nehraje takovou roli finanční hledisko. Spíš jde o to, co bude chtít sám dokázat. Silnice je pro něho výzva, na horských kolech už vážně vyhrál všechno. Výkonnostně bych o něm vůbec nepochyboval, Jarda by byl velkým důvodem k zamyšlení pro silniční peloton. Uvidíme, jak to celé dopadne.

Mohl by se stát hvězdou i tam?
O tom jsem přesvědčen. Historie už zná mistry světa v horských kolech, kteří vyhráli Tour de France. Fyzicky disponovaným a talentovaným jedincům stačí půl sezony, aby se připravili na druhou disciplínu. Jarda navíc na silničním kole jezdí, tvoří základ jeho tréninku. Šlo by jenom o to trochu upravit trénink. Ale to by nebyl problém.