Vlastimile, můžete trochu nedávný světový šampionát přiblížit?
Předem je třeba říci, že šlo o soutěž RAW, což znamená, že jde o tlak na lavici bez vybavení, tedy bez stahovacího dresu. Sám jsem nastoupil v kategorii do 110kilogramů.

Co konkurence, dorazilo opravdu to nejlepší na světě?
Ano dorazilo. Byli tam výborní kluci z Ruska, Anglie, Slovenska, Maďarska, Mexika, Ameriky, Kazachstánu, Ázerbájdžánu a další. Byla tam velká účast.

S jakými cíli jste vůbec do Portugalska cestoval?
Jel jsem tam vyhrát, i když musím přiznat, že výkonnost už šla trochu dolů.

Jak to? Špatné načasování?
Ani snad ne, ale prostě se to tak sešlo, že jsem musel držet konstantní výkonnost dlouhé tři měsíce, což je strašně náročné. Je to neustálé cvičení, málo odpočinku, dodržování stravy, a to všechno tělo hodně vyčerpává.

Přesto jste dal 240 kilogramů, kolik byste dal, kdybyste byl v optimální formě?
Natrénováno jsem měl na 250 kilogramů.

A jak jste dopadl v absolutním pořadí napříč všemi kategoriemi?
To se přiznám, že nevím. Naše vyhlášení totiž bylo až kolem jedné hodiny ráno a po celém dni už jsme toho měli dost, takže jsme odešli ještě před tím, než vyhlašovali absolutní pořadí. Stále tedy na celkové pořadí a výsledky čekáme.

A tak aspoň tušíte?
Na bedně za absolutní pořadí bych měl být, protože v kategoriích do 125, do 140 a nad 140 kilogramů byly výsledky dost slabé. Hodně kvalitní naopak byly v kategorii do 100 kilogramů, tam je obrovská konkurence. Do rozhovoru vstupuje manažer Miloslav Kašpar: Oni totiž v Portugalsku startovali také handicapovaní, nebo liliputáni. A právě liliputáni váží kolem 30, 40 kilogramů, jenže zvednou 130 kilo, takže je to v tom absolutním pořadí při přepočtu zvednutých kilogramů na váhu jedince posune před borce z těch nejtěžších váhových kategorií. Handicapovaní, ale byly odděleny do sólo skupiny.

Nyní už máte zasloužený odpočinek, nebo vás ještě čekají nějaké závody?
Ne, už odpočívám a připravovat se zase začnu až po Novém roce.

Znamená to, že posilovnu nyní nechcete ani vidět?
To rozhodně ne, do posilovny budu dál chodit čtyřikrát, pětkrát týdně, ale budou to jiné tréninky, pojedu všechno. A hlavně mě cvičení baví, takže bych bez toho nemohl být. Teď bude probíhat jen lehký a kondiční trénink.

A co na Vánoce, bude bramborový salát?
(úsměv) Jistě.

Ještě mi řekněte, jak vůbec vypadá strava v den závodu?
Tam hodně záleží na tom, kdy jde člověk závodit. Pokud je to odpoledne, tak si klidně dám velkou snídani, ale pak už nic.

Kulturisté se před závody odvodňují, co vy?
My určitě ne, u nás je to nežádoucí a mělo by to výrazný vliv na výkon.

Máte už v hlavě plány na příští sezónu?
Ještě pořádně nevím, ale určitě si budu vybírat. Pohárovky (pohárové závody – pozn. autora) asi vynechám, dám je maximálně jen v rámci přípravy a hlavním vrcholem pak bude opět mistrovství světa.

A to bude kde?
V Americe, v Louisianě.

A znovu tam pojedete s cílem vyhrát?
Samozřejmě, pro příští rok si dávám za cíl 255 kilogramů a když si nějaký cíl dám, tak ho také dosáhnu. Pokud se mi to povede, tak to bude opět nový světový rekord kategorie WPC.

Zmínili jsme mistrovství světa, co další letošní závody?
V letošním roce se mi dost dařilo. Například na trutnovském Carpathian CUP GPC v benchpress RAW jsem získal evropský a světový rekord s váhou 245 kilogramů. Dále jsem v tomto roce dokázal v mé váze vyhrát v MČR GPC v absolutním pořadí a první jsem byl i v MČR WPC v absolutním pořadí.

Ještě by mě zajímalo, jak jste se vlastně k tomuto sportu dostal?
Cvičím nějakých 24 let a asi před pěti lety jsem potkal Jirku Havrdu. Už tehdy jsem zvedal kolem 200 kilo a Jirka mi říkal, že to už je dobrá váha, kterou na závodech málokdo zvedá a že bych to mohl zkusit. Takže mi k těm prvním tréninkům i závodům pomohl on, dnes ale závodím za TJ Powerligting Trutnov.

Nepochybuji o tom, že tento sport je extrémně náročný fyzicky, ale zajímalo by mě, jak je náročný finančně?
Slovo si bere manažer Miloslav Kašpar: Někde v úvodu Vlasta zmiňoval největší favority z postsovětských států. Tam jsou tito závodníci podporováni úplně jinak než u nás, tam se na jejich přípravě podílí stát, naši kluci si na to musejí sehnat prostředky sami. Každý to dělá soukromě, je to jeho koníček a investují do toho své prostředky. Proto jsme také vstoupili do podpory Vlasty a některých dalších borců, abychom ukázali, že i malá země uprostřed Evropy může vychovat šampiona.

Dobře pane Kašpare, můžeme se bavit o konkrétních částkách?
Nemám s tím problém. Příprava Vlasty přijde ročně na zhruba 100 – 150 tisíc. To jsou peníze určené na samotnou přípravu, posilovnu, doplňky stravy a podobně. Další prostředky padnou na samotné závody, to znamená cesta, startovné, ubytování. Tady se ta částka hodně mění, protože je rozdíl, zda jsou závody u nás, na Slovensku, nebo třeba v USA. A abych byl upřímný, tak to není jen moje zásluha jako sponzora, ale i dalších partnerů a přátel, kteří podpoří Vlastu z Broumova a další kluky. Tímto jim také moc děkujeme.