VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Klienta musím dostat bezpečně na zem. Někdy i bez jeho pomoci“

Východní Čechy, Kolín /ROZHOVOR/ - Záchranář, psycholog, farář. Ne, nemusíte mít k tomu tři vysoké školy. Stačí se stát instruktorem tandemového skákání. Jako Jaroslav Bartl. Dřív nechtěl buzerovat lidi za překročenou rychlost, teď jim zprostředkovává zábavu na letišti v Kolíně. Přesněji řečeno - ve vzduchu. 

19.7.2017
SDÍLEJ:

Nepopsatelné pocity při seskoku padákemFoto: paraškola

Jak jste se vůbec dostal ke skákání s padákem?
Byl jsem u policie, ovšem nechtěl jsem dělat řadového příslušníka na ulici. Příslušníka, který bude hodnocen od toho, kolik rozdá pokut a sebere řidičáků. Můj sen byl dostat se ke speciální policejní jednotce, kde se skáče. Zaplatil jsem si civilní kurz, kde jsem absolvoval základní výcvik. Abych zjistil, že se nebojím skočit z letadla. Po prvním seskoku jsem nabyl dojmu, že tomu propadnu. 

Co vás přivedlo k tandemovému skákání?
Po ukončení služby u policie jsem nemohl svoji zálibu opustit. Tandemy to je nejvyšší level, co se týče skákání. Člověk vozí lidi nahoru a pak je musí dostat bezpečně na zem.

Kolik máte za svoji kariéru seskoků?
Minulou neděli jsem absolvoval pětitisící seskok. Teď jich mám přesně 5014, ale to už zítra nebude platit (úsměv). Počítám do toho pracovní i sportovní jen tak pro zábavu a odreagování se. Z toho je asi 3800 tandemových seskoků.

Jak se slaví jubilejní seskoky u parašutistů?
Když jsem byl u policie, tak každý stý seskok byl oceněn hozením do nechutné vody v požární nádrži. A teď v Kolíně to chodí tak, že se jubilant odvede na letištní plochu, tam se může svléknout do spodního prádla a pak na něj kolegové všechno nalijí a nahází. Takže jste od fritovacího oleje, kečupu, hořčice, vajíček, mouky. Každý to dělá s gustem, protože ví, že ho to čeká také. 

Neleze vám to skákání ve dvou někdy na nervy?
Ne, neleze. V současné době mám tandemové skákání jako práci od dubna do listopadu. Navíc je to můj koníček. Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Samozřejmě, někdy je toho hodně, člověk je unavený, má problémy. V těchto chvílích mi pomáhá, když si povídám s klientem. Přijdu na jiné myšlenky než na ty, že musím skákat z letadla. A z životních osudů se třeba dozvíte, že si jde člověk užít seskok, protože mu doktoři dávají rok života. To si pak řeknu, že mi vlastně nic není.

Navíc vy si patrně nemůžete dovolit přenášet na své klienty špatnou náladu.
Přesně tak. Kolikrát je musíte uklidňovat a přivést do stavu, kdy k vám musí mít stoprocentní důvěru. Jste jim takovým psychologem. Člověk zkrátka musí být profesionál každým coulem. Musí se chovat tak, aby si tu zábavu, za kterou přijeli, užili co nejvíc. Takže se snažíme o nějakou show, dělat srandičky. Nic nebezpečného, musí se to držetv nějakých mantinelech. Lidi odcházejí nadšení a rádi se k nám vracejí. Největší odměnou pro nás je, když začnou skákat sami.

Jak je to s rozdělením povah skoků? Převládají ty, které dostanou vaši klienti dárkem, nebo je víc těch, co si prostě chtějí skočit?
V drtivé většině se jedná o dárek. Někteří ho dostanou nechtěně. Přijdou a říkají, že mají strach a nechodí ani na kolotoč. Nebo že se bojí ve druhém patře v paneláku koukat z okna. Ale většinou si po seskoku posunou své hranice a uvažují o dalším. Do té daleko menší skupinky pak patří lidé, které si chtěli splnit sen a koupili si seskok sami.

Zažil jste někdy návštěvníka, který by si záměr skočit na poslední chvíli rozmyslel?
Zrovna minulou neděli dostala jedna Korejka hysterický záchvat u otevřených dveří. Jinak od roku 2008, co tandemy dělám, tak ještě dvakrát. Jednou se to týkalo slepé paní a podruhé mladé slečny. V prvním případě se to dalo kvůli tomu handicapu pochopit, Ve druhém k tomu všechno vedlo už od zahájení komunikace. No a ve finále se definitivně zasekla. To nemá žádný smysl pokračovat a lámat člověka za každou cenu. Takže si znovu sedne, připoutá se a vrátíme se na zem.

A co nějaké zdravotní problémy v průběhu letu?
Jasně, občas se nějaké objeví. To, že je člověku špatně, není neobvyklé. Mně se však stala zajímavá příhoda. Skákal jsem s chlapem jako hora. Celou dobu se mnou komunikoval a padesát metrů nad zemí mi omdlel. Zůstal viset jako nudle. Ruce i nohy na volno. To je případ, kdy musíte dostat klienta bezpečně dolů, bez jeho pomoci. Když jsme přistáli, tak jsem ho proplesknul a on se divil, kde je (směje se). 

Takže jste i záchranář?
Pochopitelně. Musím neustále monitorovat v jakém stavu se člověk nachází. Teď v sobotu jsem měl pána, kterému bylo 86 let. Ukázal mi záznamníček, že první seskok absolvoval v roce 1949. Tak mě poprosil o další zápis a vypadlo z něj, že je po mrtvičce. V tu chvíli jsem zpozorněl, ale pán to zvládl jako baletka.

Jakého jste měl nejstaršího „kolegu“?
Jednomu pánovi bylo 92 let. Přijel se k nám podívat s rodinou. Skákala jeho vnučka a když přistála, tak se ho zeptala, jestli si nechce skočit také. Děda odvětil: Proč ne? Let i dopad zvládl lépe než dvacetiletá holčina…

Autor: Zdeněk Zamastil

19.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Nevídané. Hokejisté Moravské Třebové nasázeli do ledečské branky 23 gólů!

Eliška zamířila do Tanzanie loni.

Eliška uhynula. Dvorský nosorožec v Tanzanii podlehl zranění

Postel, hospoda, kostel míří do Dobrušky

Dobruška - Ve Společenském centru-Kině 70 se ve středu 18. října od 18 hodin uskuteční talk show kněze, moderátora a spisovatele Zbigniewa Czendlika s názvem Postel, hospoda, kostel, jejíž součástí bude i autogramiáda stejnojmenné knihy.

Chtěli výstavu k výročí roku 1938. Úředník ministerstva je označil za opilce

Královéhradecko, Trutnov - Místo podpory členové spolku Stachelberg, který spravuje muzeum historie nad Trutnovem, schytali od státního úředníka spršku urážek. Chtěli přitom jen upozornit na historické události v roce 1938 a ucházet se o grant ministerstva kultury.

Projekt, který pomůže seniorům

Kostelec nad Orlicí - Pečovatelská služba Kostelec nad Orlicí se připojila k projektu „Zapojení rodiny a blízkých do péče jako společná cesta k co nejkvalitnějšímu životu“.

Přes překážky se místo koní vydali běžci

Východní Čechy, Pardubice - Překážky Velké pardubické zdolávali v sobotu na pardubickém závodišti nikoliv koně, ale běžci. Ve 12 hodin přišel na řadu hlavní závod, při kterém se běželo přes všechny překážky včetně všech vodních příkopů. Ženy, juniorky a muži nad 70 let běželi dvě kola a junioři a muži do 69 let kola tři.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení