A radost, kdy rychlobruslařka Martina Sáblíková už měla na zimních olympijských hrách v kanadském Vancouveru zlato jisté, neznala mezí.
„Sáblíková na Hrad“, „Je to tam“, nesla se o půlnoci, kdy už Sáblíková měla vítězství zaručené, ozvěna mezi narvanými chrudimskými hospodami.

Prostě, kdo neskáče, není Čech. Sáblíkové se ale věřilo už předem. V sázkách Tipsportu měla kurz na vítězství 1,6:1.
Kvůli časovému posunu však většina Čechů prožívala nedělní euforii doma u televizních obrazovek.
„Takhle pozdě o sledování nebyl zájem, ptali se jen asi dva lidé. Projekci připravujeme spíše až na případná finálová boje našich hokejistů,“ uvedl ředitel kina Centrál v Hradci Králové Leoš Kučera.

V řadě hospod měli přesto narváno. Například ve Sport Café na hradeckém Velkém náměstí. Řada restaurací dokonce kvůli přenosům z Vancouveru otevírá i v šest hodin ráno.

Náležitě se však na olympiádu připravila asi většinová část sportovních fanoušků, která olympijské boje sleduje na televizních obrazovkách z pohodlí domova. Prodej LCD a plazmových televizorů však stoupl jen minimálně. Lidé se spíše předzásobují jídlem a pitím.
„Zájem o sortiment, který fanouškům pomůže vydržet při sledování nočních přenosů z Kanady, prudce stoupl. Nárůsty prodejů zaznamenáváme v řádu desítek procent. I v dalších týdnech očekáváme růst prodeje kávy a energetických nápojů, stálicí vyššího prodeje je samozřejmě pivo,“ řekl ČTK mluvčí hypermarketů Albert Libor Kytýr.

Odborníci však tvrdí, že nezájem o velkoplošné televizory není způsoben krizí, nýbrž spíše nasycenou poptávkou z předchozích let. Ostatně, třeba sázkové společnosti naopak už podle prvních čísel tuší růst obratů oproti minulé zimní olympiádě v roce 2006 v Turíně.
„Tehdy lidé prosázeli 150 milionů korun, letos čekáme kolem 200 milionů,“ uvedl mluvčí sázkové kanceláře Tipsport Lubomír Ježek.
Jen na zlato Sáblíkové si tipaři vsadili tři miliony korun, Tipsport jim nyní bude muset vyplatit milionů pět. Méně už sázkaři věří českým hokejistům. Kurz na jejich vítězství je jen 10:1, což odpovídá čtvrtému či pátému místu.

Olympijská pohlednice Radka Špryňara: Premiérová bitva pod pěti kruhy

Srkám svoje první kafe na kanadském území, ledabyle pozoruji tři postarší chlapíky v dresech s javorovým listem na hrudi a říkám si: jaké to asi tenkrát bylo v tom Naganu? Na živo. V hlavě si promítám film, který mě z „Vítězného února 1998“ utkvěl v myšlenkách. Neodolám a začínám si představovat ještě víc bizarní scénky. Jak Kanadě vypálíme rybník v jejich lovišti, na jejich výsostném teritoriu. Na olympiádě ve Vancouveru.

Začínám hledat paralely mezi tehdejší Hlinkovou sestavou a nynějším výběrem, který složil Vladimír Růžička. Hned zkraje však moje rovnítka nějak nesedí. Přeci Haškovi se nemůže nikdo ani přiblížit. Nechci si kazit započatou práci a usoudím, že Voky by mohl. Pak už to jde lehčeji. Šlégr = Polák, Špaček = Blaťák, Hejduk = Rolinek, Reichel = Eliáš a přece najdu jedno stoprocentní rovná se, Jágr = Jágr.

Pomalu spokojeně dokončuji svoje úvahy, když mě přeruší servírka. „Anything else to drink?“ „Ještě něco k pití?“ Začnu se řechtat a v návalu předchozích opojných myšlenek odvětím, že olympijské zlato. Sličná Kanaďanka znejistí, ale nakonec se pustíme do debaty. O hokeji samozřejmě. Jágra zná, Eliáše ne, naši zemičku taky ne. Tak kdo to tady vyhraje? No přeci my! Češi! Teď se začne smát ona. Copak smát, chechtat se. Radši kvapně opouštím sympatický vancouverský podnik. Svoji premiérovou bitvu pod pěti kruhy jsem prohrál…