Spříznění duší a vztah ke swingu zůstal dvěma spolužákům Jiřího Šlitra, Josefu Teleckému a Vladimíru Šilhánkovi (oběma je 84 let), přestože profesně se v životě zařadili jinam. Oba vystudovali technické obory, setkání s později slavným muzikantem, hercem, výtvarníkem si však nesou celým životem. Ať už doma v Česku, nebo ve Švýcarsku.

Tam po srpnu 1968 emigroval stavební inženýr Vladimír Šilhánek. Celý život byl však i muzikant. Se Šlitrem seděl v jedné lavici. „Dokud nás kantoři nerozsadili, pořád jsme se bavili o muzice,“ usmívá se Šilhánek. Díky němu přičichl k jazzu, písním V+W. Ještě během studií se přestěhoval s rodiči do Náchoda, kde založil taneční orchestr, o němž psal ve Zbabělcích Josef Škvorecký. Další orchestr s krajany založil i ve Švýcarsku.

Josef Telecký, báňský inženýr, má specializaci metalograf. „Něco jako patolog v lékařství, pitváme se v mikrostruktuře hutních výrobků,“ vysvětlil svoji profesi.

Díky Šlitrovi a tehdejším pečlivým profesorům má prý proříznutou pusu. Konferoval totiž koncerty studentského orchestru, se kterým se snažili odlehčit válečné období na školních zábavách. Na nic nehrál, na texty byl, jak říká, technický suchar. „Šlitrova hudba se nedá oddělit od doby, kdy vznikla. To byl blesk z čistého nebe,“ nemůže zapomenout Telecký.