Těsto musí být vláčné, nesmí se lepit ani připalovat. Nejlépe chutná ještě teplé.

 

Těsto se otáčí na nahřátých kovových válečcích. Hotové trdelníky obalené v cukru spouštějí záplavu slin.

„Dělali je už naši staročeští předkové, ještě na dřevěném uhlí. těsto točili na dřevíčkách. My už máme kovová trdla,“ ukazuje výrobní nástroj.

Proužky z kynutého těsta se dnes opékají na plynu. Trdelník se upeče jako trubička, obalí se v cukru, mandlích, vanilce. Nejlépe chutná teplý. „Na pouti je spousta pochutin smažených. Trdelník obsahuje rostlinný tuk a kromě cukru by v něm nemělo být nic příliš nezdravého.“ Vše si vymysleli vysokoškoláci, kteří chtěli brigádu a rozhodli se, že budou podnikat. Výrobců trdelníků je však víc. Dlouho prý testovali poměr surovin, aby se těsto nepřipalovalo, nelepilo, bylo vláčné, dostatečně se propeklo. Zákazník má vidět výrobu a pak sladkost ochutnat.