Městem pochoduje velkolepý průvod, Radeckého marš v podání místní dechové hudby vystřídá po chvíli hymna c. a k. mocnářství. Starosta Petr Fiala před tisíci přítomných otevřeně deklaruje podporu Rakousko-Uhersku a na důkaz jeho slov drží opodál stojící skauti portrét stařičkého mocnáře Františka Josefa I. Hrozí v bývalém Kyšperku restaurace „starých poměrů“? Nikoliv, dočasný návrat o sto let zpátky mají na svědomí členové Divadla Járy Cimrmana, kteří v pondělí odpoledne do města zavítali. A nepřijeli pro nic za nic.

Celý Kyšperk na nohách

Skutečnost, že Letohrad předevčírem navštívili objevitelé největšího Čecha a rovněž vítěze aktuální televizní ankety Největší div Česka, nevzal pořadatelský tým na lehkou váhu. A nejen pro místní, ale i stovky přespolních připravil akci, na niž se bude v šestitisícovém městě ještě dlouho vzpomínat. „O půl čtvrté vyrazíme od Nového dvora, půjdeme Ústeckou ulicí a ulicí Vitanovského vstoupíme na náměstí, kde se bude odehrávat program, který jsme připravili,“ říká se slušivým cylindrem na hlavě šéf městské kultury Jaroslav Moravec právě ve chvíli, kdy mezi stovky Letohraďaků přicházejí přední čeští cimrmanologové Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka.

Chcete-li si prohlédnout další fotogalerii 'KLIKNĚTE' na tento řádek

Pro oba dva zakládající členy Divadla Járy Cimrmana i jejich kolegy jsou připraveny kočáry, jež v čele mohutného průvodu za doprovodu místního AF Brass Bandu míří na Václavské náměstí. Starosta města Petr Fiala, v historickém obleku rovněž k nepoznání, přibližuje ještě před oficiálními projevy začátek spolupráce místních nadšenců s věhlasným pražským divadlem. „V roce 2002 šlo o nápad místních občanů, především pana Vacka a bývalého ředitele kulturního centra pana Zamazala. Pro muzeum, které má tři části, jsme využili volné prostory zámeckého sklepení,“ upřesňuje parametry zbrusu nového stánku kdysi zapomenutého českého génia. První muž Letohradu nepochybuje ani na chvíli o přínosu stálé expozice, která v Letohradu doplní pomník Járy Cimrmana odhalený před šesti lety, a pohotově dodává: „Klobouk dolů před před jeho objeviteli, skýtá to pro nás až netušené možnosti zviditelnění města včetně přilákání dalších turistů. Nové Mistrově světničce moc a moc fandím, to je přesně to, co láká český národ.“

Cimrmanovu tvář stále neznají

Na Václavském náměstí je doslova a do písmene „našlapáno“ a cimrmanologové nezůstávají své pověsti nic dlužni. Nezbytný seminář o Mistrově působení v Kyšperku a stavu bádání nesmí chybět ani po šesti letech, kdy byl na nedalekém zámeckém prostranství odhalen pomník slavného Čecha.

„Mistr, jak je dnes už každému známo, cestoval tenkrát z Vídně. Střídavě mírně a nemírně rozladěn vystoupil na zdejším nádraží a pokračoval přes Nekoř a Pastviny až na hranici s Německem. Letohradská badatelská komise podala o této jeho cestě zprávu tisku,“ podotýká v úvodu svého vystoupení Miloň Čepelka a k současnosti výzkumu doplňuje: „Je logické, že se vašemu městu ozvala jakási Gudrun, vdova žijící dnes ve Švýcarsku, původem ovšem Němka z Orlických hor. Letohradští cimrmanologové se s paní Gudrun spojili a zjistili, že má také nějaké fotografie kolem zmíněného roku 1900, na kterých by mohl být Mistr zachycen. Zrodila se naděje, že by se konečně mohlo objevit, jak legendární Jára vypadal. Bohužel na všech třech snímcích byl dotyčný zachycen jen zezadu. A tak jsme všichni vespolek tam, kde jsme byli dosud, v mučivé nejistotě.“

Zdeněk Svěrák, vůdčí osobnost divadla založeného už v roce 1966, tentokrát hovoří spatra. Přes tragickou událost v podobě úmrtí Ladislava Smoljaka, jež zasáhlo členy souboru i všechny jeho příznivce, působí uvolněným dojmem a nostalgickou atmosféru rakousko-uherského Kyšperku si viditelně užívá. „Světničku tady v Letohradu jsem ještě neviděl, ale velmi se na ni těším. Když jsme truhlu s pozůstalostí Járy Cimrmana objevili, a už je to víc než čtyřicet let, chtěli jsme, aby se stal celonárodně známým, ale moc jsme tomu nevěřili. Teď má svou stálou výstavu v Praze na Petříně, kam chodí nejen Češi, ale hodně i cizinci. Já jsem si všiml, že cizinci mu nerozumí, odchází z výstavy zmatení. Je to náš velikán a pro nás. Je to asi jako s humorem, který tento národ v těžkých chvílích často zachránil a byl jedinou spásou. Zůstaňte tedy humoru a Cimrmanovi věrni!“ zakončuje projev za ovací přítomných.

„Velkolepé a vtipné,“ shodují se přítomní

Pečlivě připravená akce zvolna graduje. Letohradské náměstí se nejprve roztančí ve stylu prvorepublikového „šimi“, poté nastupují na plac místní dobrovolní hasiči s historickou stříkačkou. Že je i po sto letech stále „ve formě“, poznává po chvíli dechovka, která je rozehnána mohutným vodním gejzírem. Průvod se poté přesouvá k místu, kde již šest let stojí pomník Járy Cimrmana od Stanislava Vacka. Položení věnce doprovází hymna habsburské monarchie v podání místních zpěvaček.

Zbývá jen jediné, otevřít zbrusu nové muzeum! Slavnostního přestřižení pásky se ujímají členové Divadla Járy Cimrmana v doprovodu letohradského starosty Petra Fialy, kteří si také jako první mohou prohlédnout všechny tři části stálé expozice. „Byl jsem připraven, že to bude velkolepé a vtipné. Ale že takhle, to jsem si nemyslel ani já!“ přemítá o muzeu i celém letohradském pondělním odpoledni Miloň Čepelka.

Spokojeny ale odcházely ze zámku také stovky návštěvníků, kteří vystáli dlouhou frontu a Cimrmanovu světničku navštívili rovněž. Mezi nimi i manželé Vojtěch a Jana Divišovi z Říček v Orlickém Podhůří. „Akce byla vtipná a dobře připravená, počasí vyšlo. Už to, že Cimrmani muzeum podporují, svědčí o jeho kvalitě. Co vím, tak se jindy podobným aktivitám poměrně dost brání, měl jsem ale pocit, že se v Letohradě opravdu bavili,“ přidal své hodnocení Vojtěch Diviš.

JAN POKORNÝ