Se sopranistkou Michiyo Keiko jsme v předvečer koncertu mluvili o životě v Čechách, o hudbě i o radosti.

Pocházíte z Japonska, ale žijete v Praze. Cítíte se zde jako doma?
Ano… Jsem pořád Japonka, jak vidíte i na mém zevnějšku, ale bydlím tu už osmnáct let. Když se vrátím z Japonska do Čech, cítím, že jsem se vrátila domů.

Vracíte se do Japonska na koncerty nebo za rodinou? A jak jste prožívala tamější zemětřesení?
Ano, v Japonsku mám koncerty také. V Čechách nejsou tak silná zemětřesení a je mírnější počasí. Tsunami také nehrozí… V Japonsku jsem nezažila silné zemětřesení, jen trochu cinkající skleničky a podobně. Nemám osobní zkušenost.

V Dobrušce vás během vystoupení doprovází varhaník Jaroslav Tůma. Je rozdíl ve spolupráci s orchestrem a s klavírem či varhanami?
Je i není… Nevím, jak to mám říci… Lidský hlas má spoustu možností vyjádření citu a má spoustu barev. Zvukově je orchestr barevnější a v jednom momentě to můžu cítit okolo sebe a je to příjemné - mohu prožívat různé pocity z různých barev. Při sólovém zpívání s klavírem mám velké možnosti dát do popředí svou mysl, své city, jako bych hrála divadlo pro jednoho herce. Varhany jsou asi něco mezi. Ale ať je to s orchestrem, klavírem nebo varhanami, nejdůležitější pro mě je, s kým zpívám.

Festival F. L. Věka se koná letos poprvé. Myslíte si, že je ještě prostor zakládat nové hudební festivaly?
Jestli je ještě prostor na nové festivaly, to nevím. Jestli to má smysl, záleží na organizaci. Začínat je těžké kvůli spoustě novinek, překážek… asi se nemůže splnit vše najednou. Ale udělat z toho dlouholetou tradici, to je ještě těžší … myslím. Já držím palce, aby ten festival zůstal dlouho v Dobrušce. Aby lidem přinášel spoustu krásy, obyčejné radosti s muzikou a občas i mimořádné zážitky.

Učíte také na Konzervatoři v Pardubicích. Uživí se vaši studenti hudbou?
Moje práce je stavět jejich základy, základní myšlenky, techniku. Jestliže vše postavím dobře, pak rozvíjení je už jejich práce. Kdo se chce uživit hudbou a má silnou vůli, tak věřím, že se uživí. Nesnít tolik a neočekávat jen hezké věci, to je těžké… ale nesmí ztratit radost z hudby.

Co vám v profesním životě vadí?
Skolo nic! Mám za sebou zajímavý život díky tomu, že jsem si vybrala tuto profesi. Dobré a šťastné zážitky i navenek špatné zkušenosti mě podržely, abych dále zpívala. Samozřejmě zdaleka nemám vše, co jsem si přála, a vím, že to je nemožné. Ale jsem vděčná, že jsem se potkala se zpěvem.

Z čeho máte největší radost?
Ze života. Žiju!

(pas)