VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lesnické a myslivecké motivy v díle Josefa a Karla Čapkových

Východní Čechy: Josef Čapek (* 23.3.1887 Hronov, + duben 1945 koncentrační tábor Bergen-Belsen) je mnohostranná osobnost meziválečného umění: malíř, grafik a kreslíř, prozaik, dramatik i básník, žurnalista, výtvarný teoretik a kritik, autor scénických výprav a originálních knižních obálek, autor próz pro děti a starší bratr spisovatele Karla Čapka, s nímž zpočátku spolutvořil.

20.12.2008
SDÍLEJ:

Josef Čapek.Foto: Kresba: Jiří Škopek

Společnou divadelní hrou umístěnou do lesa je Ze života hmyzu (1921), komedie o třech jednáních s předehrou a epilogem. Do podkrkonošského lesa je lokalizována Josefova baladická novela Stín kapradiny (1930), o nichž pojednáme podrobněji.

Hra Ze života hmyzu (1921) je hmyzí metaforou, moralitou, až satirickou alegorií (jinotajem) přenášející život hmyzu na život lidí. Text působí záměrně naivisticky, primitivisticky a poněkud didakticky.

Už v roce 1919 se autoři inspirovali četbou knihy Život hmyzu od J. H. Fabra, dětskou knížkou Cvrček houslista a svými osobními entomologickými zálibami z dětství, kdy sbírali brouky, preparovali motýly a pozorovali jejich proměnu od larviček a housenek. Komedie se odehrává na lesní mýtině, kde člověk Tulák pozoruje a komentuje život hmyzu, zosobňující (personifikace) chování a život lidské společnosti. Zkrátka tulák na lesní pasece pozoruje život, hemžení a pachtění různých druhů hmyzu. První jednání Motýli nemilosrdně kritizuje bezuzdnou sexuální promiskuitu, flirtování, přelétavost, zahálčivost a poživačnost „sladkého života” nejvyšších kruhů současné lidské společnosti. Druhé jednání Kořistníci nastavuje kritické zrcadlo rodinnému sobectví, hromadění majetku a vzájemného požírání na postavách Chrobáka a Chrobačky valící kuličku trusu, mrvy, své „zlaté jměníčko”, které jim vzápětí uloupí cizí chrobák. Blíží se párek cvrčků, jsou šťastní, čekají rodinu. Dravý lumek je však zabíjí a odnáší své žravé larvičce. Ta je zanedlouho lapena a sežrána parazitem. Tulák je velmi smuten. Vidí samou vraždu, jeden hmyz požírá druhý, těší se z cizího neštěstí. Autoři kritizují kapitalistickou honbu za majetkem a banálním štěstíčkem.

Třetí dějství Mravenci symbolizuje militaristickou agresivitu, válečnictví a imperialistickou touhu po nadvládě a moci. Tulák uvažuje o sobectví a neukázněnosti hmyzu. Vyjadřuje myšlenku, že se má jedinec obětovat vyššímu celku, národu, státu. Odchází proto k mravencům, kde jedinec není ničím, celek vším. Černí mravenci pracují v šíleném tempu, padají, hynou. Nikomu to však nevadí, jde o zájem celku. Vypukne válka černých se žlutými, černí jsou poraženi. Žlutí jásají a všechny pobíjejí. Tulák nesnese pokrytectví a krvežíznivé vůdce žlutých zašlápne. V Epilogu po krátkém reji, tanci padají k zemi a hynou jepice, které demonstrují věčný koloběh života a smrti.

V původní verzi umírá i Tulák a na scéně se objevuje tetka nesoucí v náručí novorozeně ke křtu, symbolem věčného života. V přepracovaném závěru hry pak přicházejí dva drvoštěpové se sekyrami a vyzývají Tuláka, aby jim pomohl. Ten přijímá a odchází s nimi pracovat. Stejně jako v Komenského Labyrintu světa a ráji srdce potkávají se s Poutníkem a hru uzavírá hlas Celého světa: „Šťastný – dobrý – den!” – Světovou premiéru tato filozofická hra bratří Čapků měla v Národním divadle v Brně 3. února 1922 v režii Bohuše Stejskala. Inscenována byl záhy i v Národním divadle v Praze a též v zahraničí v New Yorku, Berlíně, Vídni, Londýně, Tokiu aj.

Josef Čapek v roce 1930 začal otiskovat v Lidových novinách na pokračování svou baladickou novelu Stín kapradiny ( knižně též v roce 1930), v níž podal kalendářovou historku o pytlácích a zabitém hajném. Jde o velmi hodnotný umělecky propracovaný čtenářsky atraktivní kriminální případ o pátrání po vinících, filozoficky a psychologicky řešenou problematiku viny a trestu. Děj se odehrává v různých částech podkrkonošského lesa v rodném kraji. Dva vesničtí chasníci – pytláci jsou přistiženi hajným nad upytlačeným srncem a jeden z nich hajného v pytláckém rozvášnění puškou zastřelí. Prchají pak během deseti dnů lesem před spravedlností. Vrahem je řeznický tovaryš Ruda Aksamit, samozvaný dominantní vůdce dvojice, sobecký, hrubý, otrlý, drsný a podnikavý. Submisní, citově založený, měkčí a poddajný Vašek Kala se mu neodváží vzepřít.

Čapek dušezpytně analyzuje psychické rozpoložení pytláků změněné ve štvanou zvěř. Zpočátku prožívají chvíle opojného pocitu svobody. Ale brzy se přihlásí svědomí, výčitky a ovládne je strach. Ačkoliv se snaží zahladit stopy útěku, páchají další zločiny, Ruda zastřelí nesmyslně revolverem četníka, znásilní venkovskou švadlenu, ukradnou šaty, obuv i peníze, postraší děti i skautky, až nakonec se ocitnou v pasti jako štvaná zvěř. Jsou obklíčeni četníky i vesničany a zločinec Ruda ještě zastřelí revolverem honce s holí, lesního dělníka Vojtěcha Bízu, otce tří maličkých dětí a ženy Ludmily. Když Rudu zasáhne kulka četnické pušky, uvědomí si životem otloukaný snílek Vašek Kala, že je konec a sám se zastřelí revolverem ranou do hlavy a tak se vyhne zaslouženému trestu.

Čapkova novela Stín kapradiny je vskutku mistrovská balada v próze, zdařile stylizovaná a komponovaná. Je plná epičnosti a dramatičnosti. Josef Čapek hojně využívá hovorového jazyka i dialogů (dialogizace), er-forma se střídá s ich – formou a vnitřním monologem, tzn. pásmem vnitřních pochodů, prožívání a myšlení, to, co si postava myslí, aniž by to pronášela nahlas. Překrásná jsou zde líčení přírody a lesního prostředí. Les, hlavní dějiště temné baladické novely, jemuž autor propůjčil sugestivnost, podmanivost, působivost v jeho plné škále barev, vůní, zvuků, tu není jen pouhou scenérií, ale pro štvané pytláky se stává vězením a bludištěm, z něhož pro hříšníky není úniku.

Josef Čapek též ve svých olejomalbách ztvárnil podobné motivy, několikráte Dva chlapi v lese nebo Na útěku, stejně jako Hajného i Myslivce. Lesnické a myslivecké motivy obsahuje řada dalších děl bratří Čapků.

Například Bajky a podpovídky (2. vyd. 1961), vtipné aforismy: „Strom – Daleko vidět: to se musí vysoko vyrůst.- Pařez – A proč se také neříká velebný pařez?” anebo půvabné Devatero pohádek (1932) s mistrovskou Velkou pohádkou doktorskou s postavou drvoštěpa kácejícího stromy v zemi Solimánské. Lesnické, ekologické i myslivecké motivy jsou zastoupeny též v dalších dílech bratří Čapků.

Oblíbenou písní obou bratří byli Zelení hájové, která zazněla i na Karlově církevním pohřbu 29. prosince 1938 na Vyšehradě, kde pontifikální mši sloužil opat strahovských premonstrátů M. Zavoral, když Národní muzeum i Národní divadlo odmítlo rodině a pozůstalým K. Čapka vypravit pohřeb, který se stal manifestací českého národa po tragickém Mnichovu.

20.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.

Lékaři: Lidé podceňují očkování proti klíšťové encefalitidě

Ilustrační foto

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

Žádné stromy nerostou do nebe, říká trenér Čermák

Rychnovsko - Krajský přebor: Kostelečtí fotbalisté se rozstříleli až po změně stran.

Zbývá jen měsíc a památka poděkuje

Třebechovice pod Orebem - Už zbývají jen čtyři týdny, kdy veřejnost může hlasovat, který počin si zaslouží získat ocenění Památky děkují Národního památkového ústavu. 

Týniště oslavilo návrat do Olšiny výhrou nad Broumovem

Rychnovsko - Fotbalová I. A třída: Dobrušku „sestřelil“ třemi góly Tomáš Matějka.

Ochutnávka života v renesanci se nabízí v Opočně

Opočno – Chcete se přenést o několik století zpět a vychutnat si atmosféru období renesance? Tato možnost se nabízí v Opočně, kde se uskuteční týdenní cyklus ve znamení historické epochy trvající od 14. do 17. století. Unikátní multižánrový volně pojatý cyklus, věnovaný renesanční kultuře, je vhodně zasazen do krásného prostředí města Opočno a jeho renesančního zámku. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení