Loupežník Ledříček, tzv. Jánošík Orlických hor a patron Bartošovic v Orlických horách, dal i jméno slavnostem, které v sobotu, letos již počtvrté, probudily rozpálenou horskou obec. Loupežník měl svými činy trápit vrchnost v okolí Bartošovic a Klášterce nad Orlicí v polovině 19. století.

„V obci se nic nedělo, chtěli jsme, aby tady byla nějaká slavnostní akce pro lidi,“ vysvětlil vznik Ledříčkových slavností starosta Bartošovic Kostas Kotanidis. A pokračoval: „Měli jsme strach, jestli lidé přijdou a nebudou spíše u vody.“ Obavy se však nevyplnily, za atrakcemi pro děti, programem do stanu hosté přišli. Odpoledne v areálu u požární nádrže, kterou mohli lidé využít ke koupání, návštěvnost odhadoval starosta půl na půl mezi místními i chalupáři.

„Dílny nám dělají dobré jméno,“ připomněl také chráněné dílny Kopeček, které v obci provozuje občanské sdružení Neratov. Ty se totiž během slavností otevřely veřejnosti, lákaly na ukázku vypalování keramiky ve venkovní peci. Jejich zaměstnanci předvedli své výrobky i um, například točení keramiky na kruhu, spřádání vlny na kolovrátku.

„Jezdíme sem často, já jsem se tady narodila. Dnes jsme přijeli najisto, víme, že jsou dílny otevřené. Líbí se mi tady všechno, vždycky si tu koupím nějaký kobereček, tak vybírám který. V běžném obchodě takové věci neseženete. Jsou moc šikovní, kluci a holky z dílen,“ libovala si Milena Kalášková. Vedoucí dílen Vladislav Bukáček vysvětlil, že prázdniny nemají na jejich chod žádný vliv, pracuje zde 21 zaměstnanců, většinou se zdravotním postižením. „Původně jsme dílny zamýšleli pro mentálně postižené klienty našeho sdružení, ale těch není tolik, takže jsme volná místa nabídli lidem z okolí,“ doplnil Bukáček.

Bukáček doplnil, že do dílen jezdí pracovat lidé s různým zdravotním postižením ze Žamberka, z Králík, Kameničné, Kunvaldu, z Rokytnice.

Tři dílny

Pod jejich rukama vznikají ve třech dílnách (tkalcovské, hrnčířské a košíkářské) výrobky, jež jsou nositelem certifikátu Originální produkt Orlických hor. V keramické dílně se zaměřují na keramiku odlévanou do sádrových forem. „U toho je výhoda, že se dají dělat hodně velké série stejných výrobků. Je to zajímavé například pro obce, informační centra. Nechají si udělat zvonečky, hrnečky, na něž jsme schopni zajistit potisk, třeba znak města nebo logo,“ představil Bukáček část produkce dílny.

V menší míře zde potom vzniká točená keramika (na kruhu), vypalovaná ve dvou elektrických pecích, tu vytvářejí asistenti dílen.

Ovčí vlna se zpracovává ve tkalcovské dílně, jde o praní, sušení, česání vlny na česačce, spřádání na kolovrátku a skaní, kdy vznikne finální vlněné vlákno. Z něho pletou ponožky, různé taštičky. „Koberečky se dělají na tkalcovském stavu. Vzniká jich méně, protože jsou drahé a není o ně velký zájem. „Ten je ale o takzvané hadráky na chalupu, staré, rozstříhané vyprané hadry, které se zat〜kávají na stavu. Nebo vznikají koberečky z ořezů látek,“ popisuje práci Bukáček. V této dílně začali vytvářet i látkové hračky (zvířátka, panenky), šijí tu polštářky plněné vyčesanou vlnou nebo pohankou. V košíkařské dílně se pletou košíky, různé ošatky, mističky, vázy. Na Kopečku vzniká i doplňkový sortiment jako dekorované svíčky, obrázky zdobené ubrouskovou technikou, batikují a malují se trička, šijí se látkové tašky.

Jarmarky a exkurze

S produkcí vyjíždějí pracovníci dílen i na jarmarky, trhy poutě, hrady a zámky, v regionu je možné nejčastěji je vidět například na hradě v Liticích či na rychnovském festivalu a trhu Dividílkování.

Od minulého roku jezdí ovšem i lidé do dílen na exkurze, jednotlivci i skupiny od školních výletů po důchodce. „Exkurze trvá hodinu dvě. Venku jsme teď ještě otevřeli kovárnu. Lidem stojí zato vydat se sem na výlet,“ doplnil vedoucí dílen Vladislav Bukáček.

Pálení keramiky

Kromě předvádění řemesel na Ledříčkových slavnostech začali v sobotu zaměstnanci dílen s výpalem keramiky ve venkovní peci.

Pec se musí před výpalem naložit dřevem. „Práce asi na čtyři hodiny. Spotřebuje se kolem metru krychlového měkkého, na jemno naštípaného dřeva. Musí se rovnoměrně přikládat, ne moc, ale často,“ popsal nepřetržitou obsluhu pece pracovník keramické dílny Martin Cvejn. Dle jeho odhadu se mohla teplota u pece pohybovat kolem 40 – 50 stupňů.

Pec ze šamotových cihel má objem 900 litrů. „Dává se do ní i spousta prokladového materiálu, desky, sloupky. Teď je tam asi dvacet misek s průměrem kolem 25 centimetrů,“ popsal obsah pece. Keramika pálená dřevem se liší od výpalu v elektrické peci. „Nikdy nevíme, jak bude vypadat, oheň tam dělá divy. Kvalitou je ale stejná jako z elektrické pece,“ vysvětlil Martin Cvejn, jenž za pět let práce s keramikou vytvořil tisíce hrnků a nejraději pracuje na historických replikách.