VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Krchovského drsné verše zazářily Za stromem

Rychnovsko - Literární legendy se venkovu nevyhýbají. Undergroundový básník našel v opočenských posluchačích vděčné publikum zaujaté pro umění.

8.11.2008
SDÍLEJ:

J. H. KrchovskýFoto: krchovsky.wz.cz

Co že jsem říkal? Nevím už/ asi že bude dobře zase…/co jsem to hledal? Aha, nůž/co jsem to chtěl… Jo, podřezat se. (Nad jedním světem) – Takové ale i depresivnější rýmy, jejichž autor se rozhodně nebojí provokovat, zazněly v pátek v galerii a kaféthérii Za stromem v Opočně. Básník K. H. Krchovský předčítal od sedmi hodin převážně ze sbírky Olšanské hřbitovy. Mezi třiceti až čtyřiceti nadšenými vyznavači Krchovského drsné poezie v prostoru osvíceném svíčkami se rozprostřela temná atmosféra půlhodiny podušičkových veršů.

O depresivní poezii je zájem

„Už jednou jsem na Krchovského čtení byl, tehdy ale čtení rušili nějací opilci. Tady všichni beze slova poslouchali, takže jsem si to užil,“ vyprávěl umělecký zážitek čtyřiatřicetiletý Jaroslav, který za uměním přijel z Rychnova nad Kněžnou. Intelektuální posluchačstvo sestávalo z různých věkových skupin. Hojné užívání vulgarismů a depresivní rýmy zapadly do období listopadového nečasu. Umělec recitoval půl hodiny. Po poezii následovala hudba – zpěv Dity Koudelkové doprovázel na jazzovou kytaru Michal Koudelka, její manžel, který působí v jazzrockové kapele Ostaš. Večer byl současně vernisáží výtvarníka Rudy Rouska, který vystavil soubor linorytových grafik nazvaný Umírání. Motivy byly inspirovány jeho službou starým umírajícím lidem.

Za uměním? Za stromem

Umělecké lahůdky připravilo občanské sdružení Za stromem, provozující galerii a kaféthérii, kde se již několik kulturních akcí věnovaných znalcům umění konalo. Naposledy se jednalo v srpnu o komentované filmy z archivů Egona Bondyho. Občanské sdružení Za stromem funguje od roku 2006.

Krchovský se nikdy nebál silných slov

K. H. Krchovský, vlastním jménem Jiří Hásek, je znám jako básník navracející se k tradici české dekadence, je z autorů vzešlých z tvůrčího podhoubí undergroundu a tvoří od konce sedmdesátých let. Tématy jeho prací bývají symboly smrti, bolesti a zmaru zahaleného do dusivého alkoholicko-erotického oparu. Jeho poslední sbírka je nazvána Nad jedním světem (2003-2004; Host 2004).

Recenze sbírky Nad jedním světem J. H. Krchovského

(Iva Růžičková)

Bolestín nebo stín bolu

Poezie J. H. Krchovského má v sobě mnoho cenného, co mohou jiní autoři jen tiše závidět (a někteří hlasitě). Sémantická brutalita oděná v aristokratickou dokonale precizní formu svádí k napodobování, zvláště mladé autory, o nichž víme, že si libují v hnusu a negativisaci. K nápodobě rovněž láká role Krchovského, v níž se požitkářsky usadil, míněna je pozice zlořečeného básníka na pokraji společnosti, vysmívajícího se celému světu, sebe nevyjímaje, s krutou zálibou sdělovat věci bez obalu a se lhostejností k reakcím okolí. U Krchovského zdá se více než u jiných předurčuje jeho osobnost a předchozí dílo posouzení každé nové sbírky. Zde se čtenářstvo rozděluje na dvojí tábor, a to těch, kteří obdivují postoj a přístup ke světu lyrického subjektu, ztotožňujíce se s ním, a druhých, pro které je zmíněná role básníka hodnotou pouze pro určitou etapu života, pokud vůbec. Z pohledu přes obě stanoviska vysvítá otázka, nakolik jde u autora o skutečný prožitek, co se týče motivace k tvorbě, a nakolik vykonstruována je tato básníkova role, jde-li o pózu či o upřímnou niternou dekadentní aristokracii ducha. Zde je totiž druhé podstatné rozcestí, na kterém se lze rozhodovat co do sympatií či antipatií ke Krchovského dílu. Poněvadž co je u literárního díla důležité z hlediska percepce? Důvěryhodnost neboli to, jakou imaginativní silou na nás působí. Ten však, kdo opovrhuje depresivními, beznadějnými stavy, plnými sebeopovržení a hořké ironie, kterýmžto stavům dává básník žít ve své poezii, toho názory zůstanou sbírkou Nad jedním stanem (2004) neotřeseny. Krchovský je totiž jedním z těch temných lyriků, navždy věrných svým těžko stravitelným pravdám, v hudbě a celkovém duchu je mu blízek Nick Cave (jehož A uzřela oslice anděla zůstává modlou všech melancholiků), a v krutosti podání a autobiografičnosti, nebo alespoň jistě zdání autobiografičnosti, je mu podoben svou pověstnou brutální lyrikou Filip Topol. Všem básníkům tohoto typu se mívá za zlé, že svým dílem téměř glorifikují utrpení a preferují negativní vidění života před pozitivním. Karatelé však zapomínají brát v potaz svobodu přijímajícího, který se sám rozhoduje, nechá-li se strhnout kouzlem hrůzy a zla a zalíbení v tématech smrti, šílenství a rezignace. Tato témata jsou pro Krchovského patrně naprosto nevyčerpatelná. Nad jedním světem je sbírka, v níž upouští od dřívějších prvoplánových vyjádření zlosti, nenávisti a povržení světem, nyní planou jeho půvabně organizovaná slova ohněm zhrzené lásky. Nejde přitom o obvyklou zhrzenou lásku, spíše o lásku zahozenou a z vlastní vůle pošlapanou. Nad jedním světem jsou slova vyňatá z básně, vystihující stesk nad míjením se s láskou – Nad jedním světem, a nikdy spolu. Láska je vnímána jako cosi nedostižného a mimoto krutě nadbytečného, jako luxus, který život poskytuje vždy jiným a po němž není dovoleno ani důstojně tesknit. – Dobrá tedy, tolik k hořké náplni díla, ale co do hodnocení zůstáváme stejně rozpolceni jako lyrický mluvčí. Jsme-li totiž přesyceni sladkobolným bolestínstvím, sebelítostí a hnusem, kanoucím ze slov jako smrtelný pot úzkosti ze spánku šílence, jsme-li dokonale obeznámeni s rozsáhlou tvorbou autora a vnímáme-li gellnerovskou rozkoš z upíjení se nad všemi jeho životními rozlitými mléky jako psychopatologickou a nic dobrého nepřinášející, pak nás dílko Nad jedním světem ničím novým nepřekvapí a rozhodně nepotěší. Estetismus odporna je nám už od dob starých dobrých Květů zla dokonale znám a nekonečné sebebičování nás již neokouzluje. - Ten však čtenář, který sám v téže chvíli nahlíží do propastí svých zklamání a v těžkých chvílích nechává v truchlící duši rozeznít Krchovského krátké úderné básně jako hudbu srozumění se zlem světa, takový cítí šlehy jeho ironie jako laskavou útěchu a v básníkovi, pějícím o nekonečném utrpení, nachází pokrevního bratra.

Autor: Iva Růžičková

8.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Ilustrační foto

Chybí stovky lidí, přitom vyrostla další fabrika

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Dominik Chlupáč vylepšil o tři vteřiny traťový rekord „Luisy“

Kvasiny - Letošní desetidílný 24. ročník amatérského cyklistického Dobrušského poháru – Memoriálu Martina Hockého pokračoval předposledním závodem, jímž byla Kredo silniční časovka jednotlivců. Závod uspořádal Indigo cycling team Rychnov ve spolupráci s Tri Clubem Dobruška.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení