České Vánoce, to je stromeček, kapr, koledy, Ježíšek, Betlém a hvězda ocasatá.

Symboly Velikonoc jsou pomlázka, malovaná vejce, mláďátka, chlebíčky a tvrdý alkohol.

Tak na otázku Deníku odpovídali náhodně vybraní obyvatelé východních Čech.

„Ale ano, vím, že to jsou církevní svátky,“ bránila se doplňující otázce například Jana Chaloupková (37) z Jablonného. „Ale mně je asi bližší to lidové pojetí s dynovačkou a kraslicemi.“

Zatímco o Štědrém večeru musí třeba v Hradci Králové nával na půlnoční mši v katedrále usměrňovat policie, o nejvýznamnějším křesťanském svátku zajdou do chrámu Páně většinou jen praktikující věřící.

Víme to, ale…

Ve skutečnosti to s naším povědomím není tak strašné.

O pohnutých událostech tzv. „nultého“ velikonočního týdne toho víme dost. I když většinou z ohlasů v lidových tradicích.

„Na Zelený čtvrtek se pečou jidáše. Mají tvar oprátky, na které se oběsil Jidáš, když zradil Krista,“ vybavilo se Kláře D. (31) z Letohradu.

„Na Velký pátek se otevírají poklady, když se čtou v kostele pašije. Ale nevím, co jsou pašije, nejsem věřící,“ vzpomněl si Jaroslav Benda (56) ze Smiřicka.

„V pátek odlétají zvony do Říma na znamení smutku, že ukřižovali Krista,“ věděla Miroslava Krátká (46) z Hradce Králové.

Bojíme se smrti?

Často je slyšet názor, že na rozdíl od idylických Vánoc připomínají jarní svátky krutou událost.

„Velikonoce jsou slavením Ježíšovy smrti na kříži a jeho vzkříšení,“ souhlasí biskup Václav Malý. „Připomínají nám význam oběti ve prospěch druhých a zároveň to, že smrt není konečným slovem lidského konání.“

Ačkoliv se i nevěřící nechají o Vánocích rádi dojímat příběhem o narozeném dítěti, jeho utrpení, skon a zmrtvýchvstání si do duše příliš nepouštějí.

„Velikonoce skutečně jsou připomínkou Ježíšovy smrti na kříži, což pro vnějšího pozorovatele není zrovna příjemný pohled, pokud se nedívá na Ježíšův čin očima víry,“ chápe Václav Malý zažitý laický názor.

„Na Velký pátek většinou nakupujeme potraviny na svátky,“ shodují se východočeští respondenti v odpovědi, jak si připomenou den Kristova ukřižování.

„V sobotu uklízím. Takový ten velký jarní generální úklid,“ říkají Jana Chaloupková a Miroslava Krátká o době, kterou Spasitel trávil v hrobě.

„V neděli barvíme vejce a chystáme občerstvení pro koledníky,“ charakterizuje Klára D. typickou činnost pro den, v němž vstal Kristus z mrtvých.

V pondělí se pak dodržují krajové lidové tradice. Snad jenom bohatě prostřené stoly připomínají Kristovo setkání s jeho učedníky.

Pochopit je složité

Na otázku, proč se někteří lidé netěší na Velikonoce tolik jako na Vánoce, odpovídala před časem teoložka Mirei Ryšková.

„Vánoce - na rozdíl od Velikonoc - jsou dnes spojeny s rodinnou tradicí pohody, obdarování, lidské štědrosti, dělení se s druhými lidmi. Velikonoce nás mnohem víc soustřeďují na to, co Bůh dělá pro člověka. A to je mnohdy méně uchopitelné, a tudíž náročnější. Od lidí to mnohem víc žádá. Velikonoce jsou přesto svátky neuvěřitelné radosti a volného vydechnutí.“