Cyklus Opočno hudební 2009 opět přesvědčil, že Opočenská beseda představuje svým posluchačům výkvět naší hudební scény, středeční závěrečný koncert však je určitě největším letošním překvapením. Od 19.30 bude sál Kodymova národního domu patřit Václavu Hudečkovi, s kterým vystoupí vynikající klavíristka Jaroslava Pěchočová, absolventka Royal College of Music v Londýně, a renomovaný komorní soubor Barocco sempre giovane.


Jsou umělci, které není třeba dlouze představovat, Václav Hudeček, náš světově proslulý houslový virtuos, k takovým bezesporu patří. Který okamžik byl pro jeho hudební start nejdůležitější? V patnácti letech hrál na legendárním koncertě v Londýně s Královskou filharmonií, druhý den mu David Oistrach nabídl, aby se stal jeho žákem. To bylo v listopadu 1967. Oistrach byl jedním z největších houslistů 20. století a Václav Hudeček patřil k jeho žákům až do roku 1974.

Od Vašeho prvního setkání s Davidem Oistrachem uplynulo 42 let. Dokážete si vzpomenout na pocity tehdejšího patnáctiletého Václava Hudečka?
David Oistrach byl vždy můj velký vzor. Když jsem chodil ještě do hudebky ve Strakonicích, ve třídě na zdi visela veliká fotka Davida a Igora Oistrachů. Byly to pro mě stejně „nadpřirozené“ bytosti jako Vinnetou a pánové Zikmund a Hanzelka. Takže si asi moje setkání s nimi v apartmá jednoho londýnského hotelu dovedete představit.

Co bylo před tím - jaký byl malý Václav Hudeček? Kdy jste s hraním začal a komu vděčíme za první „nastartování“?
Byl to velký nezbedník a housle dostal za trest, aby tolik nezlobil. Iniciátorem byl otec, povoláním veterinář, ale zároveň nadšený houslový amatér.

Každý z nás občas bilancuje. Jsou ve Vaší profesi plusy a minusy? Kdybyste byl znovu na počátku, chtěl byste něco změnit?
Plusy a minusy má asi každý a v jakékoliv profesi. Já bych nic neměnil, protože vždy jsem dělal věci tak, jak jsem v daný moment považoval za nejlepší, a čas se stejně vrátit nedá, takže o tom nepřemýšlím.

V posledních letech se věnujete mladým interpretům na kurzech v Luhačovicích, spolupracujete se souborem Barocco sempre giovane. S nimi vystoupíte i v Opočně. Práce s mladými, vyčerpává?
Naopak, práce s mladými mě posiluje. Je to úžasná zkušenost.

11. listopadu budete hrát v Opočně. Jaké bývá publikum v podobných městech?
Je to vždy různé, záleží hodně na tom, přijedete-li jen jako „atrakce“, nebo koná-li se koncert v místě, kde jsou na podobné akce zvyklí. V Opočně bylo vždy velmi kultivované publikum, takže jsem zvědav, co se od mé poslední návštěvy změnilo.

Na programu je baroko, W. A. Mozart a koncert d moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Připravujete skladby s ohledem na očekávané publikum?
To bych neřekl, je to vždy souhra různých faktorů.

A když jsme u Opočna, co říkáte našemu Podorlicku?
Je tam krásně a je to také kraj spojený s mými začátky. Mám na mysli soutěž Jaroslava Kociána v Ústí nad Orlicí, již jsem jako dítě vyhrál.

Na závěr si neodpustím otázku, kterou určitě neslyšíte poprvé. Jak je to s Vaším úsměvem? Ten Váš působí přirozeně, v čem je tajemství?
Asi v té přirozenosti.

Dana Marková