Divadelního představení, které se konalo v naší školní aule. Navštívili nás dva sympatičtí pánové z královéhradeckého Divadélka Karla Čapka, aby nám trochu nastínili, co psali někteří naši dramatikové. Předvedli nám atraktivní zájezdové představení Z pokladnice českého dramatu. Herci potřebovali pouze nějaké židle a stůl, kde si postavili oponku, a mohlo se začít hrát.

První ukázkou byla protiválečná Bílá nemoc od Karla Čapka. Lékař, jenž léčí pouze chudé, a baron, který předstírá chudáka, protože onemocněl a chce být vyléčen. Jeho podvod doktor odhalí, a i když mu baron nabízí sumu peněz, odmítá ho léčit. Chce, aby nebyla válka, tudíž aby baron nepokračoval ve zbrojení. Ukázka končí sebevraždou pana barona. V tu chvíli se v aule za oponou ozvala strašná rána, že jsme se všichni hrozně lekli a někteří na pár vteřin možná i ohluchli. Ani nevíme, čím tu ránu vlastně udělali.

Jako další následovala scéna ze hry Voskovce a Wericha Osel a stín. Hádka mezi oslařem Skočdopolisem, vlastníkem osla (jako taxi), a zákazníkem, zubařem Nejezchlebosem , který odmítal zaplatit za to, že ho Skočdopolis odvezl do Abdéry na tržiště. Pak ještě ulehl do stínu pod osla, na což mu oslař řekl, že mu vlastně musí zaplatit i za ten stín, protože ho vrhá jeho osel. Nakonec vzniknou dva nepřátelské tábory Oslaři a Stínaři. Úsměvnou formou zde V + W kritizují tehdejší dobu – nástup Hitlera k moci.

Třetí ukázka byla též od Voskovce a Wericha – Caesar (Tiberius a minulé životy). Římští občané Bulva a Papulus se setkávají po dvou tisíciletích a vyprávějí si o svých minulých životech. Papulus vypráví, jak byl například krávou, a Bulva, jak byl synem pařížského občana. Mnoho vtipných průpovídek.

Představení herci uzavřeli Zahradní slavností Václava Havla, představitele absurdního divadla. Dobové fráze připomínají Československo 60. let, kdy věty, které měly dříve ideový, revoluční náboj, slouží už jen pro dokazování konformity s vládnoucím režimem a vyhnutí se skutečné zodpovědnosti. Hru lze aplikovat i obecně na tendenci jakékoli mocenské organizace vyvinout si vlastní jazyk a uzavřít se do sebe. No, a zazvonil zvonec a divadla je konec.

Skvělí páni herci nám mezi jednotlivými ukázkami říkali různé zajímavosti ze světa divadla, jako třeba kdo je dramaturg, co je to extempore, rozdíl mezi mimikou a pantomimou atd. Představení bylo naučné, a hlavně bylo hezkým zpestřením dne. Dle mého osobního názoru bylo opravdu pěkné a vtipné, zkrátka vydařené.

Pavla Rozsívalová, 3. B OA