Kdo opravdu umí, zpravidla to nepotřebuje vytrubovat do všech stran. V Dobrušce to platilo stoprocentně.

Návštěvníci, kteří přišli na setkání s naším významným režisérem Vojtěchem Jasným, autorem legendárního filmu Až přijde kocour či dalšího trezorového snímku Všichni dobří rodáci, poznali člověka skromného a příjemného. Navíc se smyslem pro humor a s darem dobrého vypravěče, takže sál, zaplněný téměř do posledního místa, se bavil nejen při promítání.

A stejně příjemní byli i další protagonisté večera – Pavel Taussig, filmový historik, a Vítězslav Tichý, jehož jméno sice nefiguruje na plátnech kin, přesto má k filmu velmi blízko. Zajímá ho vše, co se kolem filmu točí, a není žádný troškař. Ve své sbírce má 90 procent veškeré české tvorby. Jak ke svému koníčku přišel?

Jak jste se stal sběratelem českých filmů?
Nejde jen o filmy, ty jsou pouze doplňkem mé sbírky. Od dětství mě zajímala literatura, film a televize, časem jsem si začal dělat poznámky o filmech, které jsem viděl, a o jejich tvůrcích. Bylo to v době, kdy se o našem filmu příliš nemluvilo, předválečný film býval označován za buržoazní brak, 50. léta byla částečně k vidění v televizi, 60. léta byla většinou tabu. Sháněl jsem si tedy dobový odborný tisk, postupně jsem se přes antikvariáty a kamarády dostal k filmové literatuře, snažil jsem se získat plakáty, fotosky a veškeré informace. K vlastním filmům jsem se dostal rozvojem videa na počátku 90. let, později jsem přešel na DVD.

Pořadatelé prozradili, že máte 90 % české tvorby. Co Vám chybí?
Z českých a slovenských hraných filmů od r.1930 (počátek zvukové éry) mi chybí asi 98 filmů. Samozřejmě mám i několik desítek filmů z němé éry. Kromě filmů mám i mnoho dokumentů a animované tvorby, celkem je to devět tisíc nahrávek.

To je úctyhodné množství. Jak nahrávky získáváte a máte pro ně ještě místo?
K archivaci filmů jsem se dostal až rozvojem videa na počátku 90.let .V posledních deseti letech již používám DVD a většinu hraných filmů mám na těchto nosičích. Pokud filmy vyjdou na DVD, snažím se pořídit si je, dál využívám filmové kanály v celém spektru. Vlastním rodinný domek, zatím se ještě vejdu, i když mě časopisy, knihy a filmy pomalu vytlačují.

Všimla jsem si, že se znáte s mnoha lidmi od filmu. Jak to?
Pracoval jsem v hotelu v Bystřici pod Hostýnem, kde se občas objevili filmaři a já jsem se přesvědčil, že moje práce mi umožňuje dostat se k těmto osobnostem velmi blízko a neformálně. Tak jsem poznal umělce, se kterými jsem se stýkal i v dalších letech.

Například?
Jiří Sovák,Vlastimil Brodský,Vladimír Menšík, Ladislav Chudík, Josef Vinklář a mnoho dalších, z režisérů jsem měl tu čest poznat např. Františka Vláčila či Juraje Herze. Přes filmový klub, v kterém jsem se angažoval třináct let, až do jeho zániku, jsem měl možnost dostat se na filmové školy a další odborné semináře. I tam došlo k mnoha milým setkáním.

A teď k filmům samotným. Viděl jste všechny, které máte ve své sbírce?
Viděl jsem nejen všechny filmy, které ve své sbírce mám, ale i některé, které mi doposud chybí. Pocit, že když se něčemu nebo někomu v oblasti filmu věnuji, mohu sáhnout za sebe a připomenout si, co potřebuji, je nezaplacení.

Dnes jsme viděli krátký film z šedesátých let. Co říkáte označení „zlatá šedesátá"?
Šedesátá léta byla bezesporu pro umění dobou zaslíbenou a náš film v této době skutečně patřil ke světové špičce. Přídomek zlatá šedesátá je v tomto smyslu skutečně na místě.

Co říkáte současné tvorbě?
Současnou tvorbu sleduji, i když mám pocit, že již není pro mě – je mi často generačně trochu vzdálená. Nechci však paušalizovat ani být škarohlídem. Určitě se i dnes najdou filmy, které si zasluhují pozornost. Blízká mi jsou například díla Roberta Sedláčka, Bohdana Slámy, Vladimíra Michálka. Velmi pozoruhodné jsou v posledních letech i naše dokumenty.

A poslední otázka. V neděli se v Dobrušce rozjíždí kinematovlak, z české tvorby pro dospělé budou uvedeny tři snímky. Spalovač mrtvol, Ostře sledované vlaky a Balada pro banditu. Který by vás osobně lákal nejvíc a proč?
K Vaší poslední otázce je velmi těžké se vyjádřit. Všechny tři filmy patří ke skvostům české kinematografie, navíc jsou žánrově rozdílné. Trochu váš dotaz obejdu. Kdybych měl stanovit 10 filmů, které považuji za nejvýznamnější, určitě by tam minimálně první dva nechyběly.

Dana Marková