Modré lavičky vyrovnané v úhledných řadách až do poloviny fotbalového hřiště, na nich posedávají návštěvníci v kovbojských kloboucích a popíjejí pivo.
Téměř rodinnou atmosféru vytváří naprostá blízkost diváků k pódiu, na kterém se střídá jedna kapela za druhou. Mezi diváky sedí moderátor celého festivalu a živě s nimi diskutuje.

Právě tento obrázek se naskytl každému, kdo v sobotu zavítal na festival Smiřický hrnec, jenž potvrdil svou jedinečnost. Přestože s návštěvností to není nikterak oslňující hudební přehlídka, svým programem a atmosférou se řadí k těm nejúžasnějším.

„Smiřický hrnec byl jedním z prvních satelitních festivalů, který v republice vznikl. Do té doby existovala finále Porty v červenci a ještě jedna docela malá Porta v září v Litoměřicích. Jinak nic,“ popisuje začátky festivalu jeho dlouholetý moderátor Václav Souček. Od písničkového humoru a satiry se za dvacet let svého působení přesunul Smiřický hrnec do roviny mnoha žánrů. Při letošním ročníku se na jednom jevišti vystřídaly bluegrassové kapely s čistým folkem či africkými a brazilskými rytmy.

„Neuvěřitelná odlišnost je to, co mě na Hrnci nejvíc láká. Jsem sice ortodoxní vyznavač bluegrassu a nedám na něj dopustit, ale dovedete si představit nějaký jiný festival, kde se vystřídají tak rozdílné žánry,“ říká jeden z návštěvníků Martin Kocáb.

Ozdobou celého dvanáctihodinového maratonu se stal Robert Křesťan, který představil své poslední album Dylanovky. „Přebásnit texty Boba Dylana je nesmírně těžký úkol. Jemu se to podařilo s brilantností,“ uvedl Souček.

Mezi dalšími účinkujícími se objevili Schovanky, Petr Novák Revival Band, Slávek Janoušek či Grassroad.

Vrchol festivalu byl letos ve znamení afrických a brazilských rytmů. Skupina hudebníků a tanečníků Tam Tam Orchestra zakončila jedenadvacátý ročník Smiřického hrnce s nesmírnou energií.