Gudas, olé! Ten týpek musí bavit. Když je na ledě, přichází vzrůšo, v hledišti to šumí. Z elitního rváče, jenž má zpravidla v popisu práce ochranu největších týmových hvězd, se rodí rozdílový hráč s parádními hokejovými dovednostmi. Proti Finům se blýskl úchvatným bodyčekem, výborně bruslí, jeho golfáky létí závratnou rychlostí. Skvostná trefa zpoza kruhů na 2:3 byla v pondělní bitvě pořádným impulsem ke konečnému úspěchu.

Kouč Jandač si musí blahopřát, že má beka Philadelphie v kabině. Gudas si dává vždycky ty nejvyšší cíle, vítěznou mentalitu se snaží přenést na všechny kolem sebe. Před mistrovstvím světa prohlásil, že si jede pro zlato. Výrok hodný hladové šelmy.

Nálepka tvrďáka, který báječně hraje do těla, mu samozřejmě zůstává. Při pohledu na střídačku jste si jisti, že byste zamračeného svalovce Radko Gudase na ulici potkat nechtěli. Syn slavného otce Lea si ale pomalu buduje image nepostradatelného. A český národ ho poprávu začíná zbožňovat.

PS: Klobouk dolů před gólmanem Petrem Mrázkem. Jiný by se po nepovedených čtrnácti minutách (0:3) nechal dobrovolně vystřídat. On to neřešil, nepanikařili ani trenéři. Důvěru splatil. A mimochodem. Prvním gratulantem po úspěšných nájezdech byl právě srdcař Radko… Tenhle mančaft má ducha a sílu.