Zní to trochu jako příběh z pohádky. Před rokem jsme si s Petrem Novákem, ikonou královéhradeckého i českého hokejbalu, povídali na opočenském zimním stadionu o budoucnosti. Sympatický mladík, který toho s hokejkou mezi mantinely už zažil strašně moc, se zasnil. „V příštím roce se mistrovství světa bude hrát v České republice. Chtěl bych se nominovat do národního týmu a pokusit se s ním získat titul.“

Novák se do reprezentačního celku nejenom prosadil, ale dokonce letos oblékl dres s kapitánským céčkem. Na červnovém světovém šampionátu v Plzni se prosadil střelecky – vstřelil šest gólů a na další dva přihrál. Tím však pohádka nekončí…

Petr Novák přivedl český tým až do finále. Rozhodující duel proti Indii se hrál v báječné atmosféře před šesti a půl tisíci diváky a v normální hrací době skončil nerozhodně 3:3. O nových mistrech světa muselo rozhodnout prodloužení. Hádejte, kdo vstřelil rozhodující gól?

Ano, uhodli jste - v osmačtyřicáté minutě se střelou od modré trefil do sítě právě kapitán českého celku!
Opočenská hokejbalová liga (OHBL) vznikla v předloňském roce. Hraje se v letních měsících a letos se druhého ročníku účastní osm mužstev. O víkendu vstoupila do nadstavbové části. Nejlepší čtyři týmy hrají play off o titul a zbylé čtyři o konečné umístění na páté až osmé příčce. OHBL je samostatnou soutěží nezastřešenou Českomoravským svazem hokejbalu. Díky tomu se na opočenském hřišti mohou představit i skutečné hokejbalové hvězdy.

Dres královéhradeckého Meteoru obléká v Opočně vedle Petra Nováka také Jan Hrabica, spoluhráč z extraligového HBC Autosklo H. A. K. Hradec Králové.


S Petrem Novákem jsme si povídali bezprostředně po skončení úvodního semifinálového zápasu mezi favorizovaným Meteorem a Českým Meziříčím.
V dramatickém zápase se málem zrodilo překvapení. Outsider z Českého Meziříčí uhrál v normální hrací době remízu (2:2). Stejně jako ve finále MS muselo rozhodnout prodloužení, a v něm se spolu se svými spoluhráči opět radoval PETR NOVÁK. Meteor vyhrál 3:2 a v sérii hrané na dvě vítězná se ujal vedení 1:0.

Za Meteor jste letos nastoupil poprvé až v prvním utkání play off. V základní části jste chyběl. To jste zisk světového titulu oslavoval celý měsíc?
Oslavy byly náročné, ale rozhodně ne tak dlouhé (úsměv). Chtěl jsem si od hokejky odpočinout, a pak – do Opočna jsem se dříve nedostal také kvůli náročné práci. Pokud nyní v play off budu mít volno, tak chci hrát.

Dnešní soupeř z Českého Meziříčí podporovaný padesátkou věrných fanoušků vás viditelně zaskočil…

Meziříčí už vloni hrálo výborně. Je vidět, že hráči jsou už mnohem hokejbalovější. Byl to dobrý zápas. Soupeři pomohli skvělí diváci. Byli hluční, ale fandili slušně. Bylo vidět, že se sem dnes přijeli bavit. Před bouřlivou kulisou se vždy hraje skvěle a dnes to tady bylo jako na extralize. Doufám, že jsme k té zábavě přispěli i my dobrým výkonem. Nakonec v prodloužení rozhodlo štěstí a to se přiklonilo na naši stranu.

Vraťme se k vítěznému finále mistrovství světa. Skutečně se vám splnil klukovský sen?

Určitě. Už když jsem se před čtyřmi lety poprvé dostal do nároďáku, doufal jsem, že by se právě tenhle turnaj mohl stát mým vrcholem. Když se hraje před domácím publikem, tak je to zcela něco jiného. Jeden světový šampionát na domácí půdě jsem už zažil. Byl to juniorský v Kralupech, takže jsem tušil, co nás v Plzni čeká. A fanoušci nás nezklamali. Česko prostě je hokejovým a hokejbalovým národem. Jsem si jistý, že světový titul z Plzně už v mojí sportovní kariéře nic nepředčí.

Reprezentační trenéři vám dali dvojnásobnou důvěru, když vás jmenovali kapitánem týmu. Jak moc těžká úloha to pro vás byla?

Cítil jsem, že bych v šestadvaceti letech mohl být na vrcholu. Nakonec jsem dokázal dobře načasovat formu. Nejsem žádný brilantní technik, ale chtěl jsem jít spoluhráčům příkladem bojovností, která je mojí předností. Navíc se mně dařilo i v koncovce a spadlo mně tam pár gólů. Takže jsem si světový turnaj skutečně užíval.

Věřil jste ve finálovou účast českého týmu od začátku turnaje?

Ano. Náš tým byl silný, poskládaný ze zkušených hráčů, kteří spolu už delší dobu hrají. Jen jsem si myslel, že ve finále změříme síly s Kanadou. Nakonec jsme se do závěrečného boje o zlato nemuseli probojovat ani my, protože v semifinále proti Slovákům jsme museli likvidovat dvoubrankovou ztrátu a nakonec šťastně vyhráli v prodloužení (5:4 pp – pozn. red.).

Finálový gól proti Indii v prodloužení právě z vaší hole znamenal zisk zlata. Scénář vašeho snu patrně nemohl být dokonalejší?

Skutečně nemohl! Sportovní fanoušci mají v paměti nesmazatelně zapsané finálové branky našich hokejistů. Sám si vybavuji Procházkův gól z Vídně čtyřicet vteřin před koncem nebo branku Moravce v prodloužení ve Finsku či Svobodovu zlatou olympijskou trefu v Naganu. V hledišti v Plzni jsem měl rodinu i přítelkyni, která mým hokejbalem trpí. Byla to odměna pro všechny. Nemohlo to být dokonalejší. Opravdu to byla splněná pohádka!

Prý jste prohlásil, že vaším nesplněným cílem už zůstává pouze zisk extraligového titulu s královéhradeckým týmem…

Hradec je mou srdeční záležitostí. Byl jsem u začátků východočeského klubu. Bylo mně tehdy osm let a postupně jsem v něm prošel všemi mládežnickými družstvy. Vidím, jak klub roste. Když jsem přešel do jeho A-týmu, hrál třetí či čtvrtou ligu. Nyní do něj dorostla silná generace, přišly posily a podařilo se postoupit až do extraligy. Klub šel po malých krůčcích nahoru ekonomicky, mediálně a změnilo se jeho zázemí. Pamatuji si ještě , jak jsme trénovali na parkovišti a převlékali se pod širým nebem. Teď máme kvalitního trenéra, silného sponzora a podporuje nás i město. Vidím, že klub má ve srovnání s konkurenty pevný řád, takže můžeme mít nejvyšší cíle. Myslím si, že opět můžeme hrát finále stejně jako vloni. Pro mě osobně by zisk domácího titulu byl dalším splněným snem.