Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Cože dělá patron reprezentace? „Podává balony na tréninku,“ směje se Ivo Ulich, někdejší záložník Hradce i národního mužstva, jenž tuto roli plní 
u týmu do šestnácti let.

Dostal se tak do vybrané společnosti – dalšími mentory českých mladíků jsou Tomáš Galásek či Radek Bejbl.

Jeho poslání je však samozřejmě mnohem zásadnější – měl by být rádcem i vzorem talentovaným fotbalistům. Měl by jim poskytnout nápovědu, jak se propracovat k budoucí profesionální kariéře, například do sledované německé bundesligy, kde on sám strávil v zelenobílém dresu Borussie Mönchengladbach pět sezon.

Jak jste se vlastně stal patronem reprezentace do šestnácti let?
Svaz se rozhodl, že osloví bývalé hráče, aby pomohli. Trenér Aleš Čvančara si nejdřív vybral Vráťu Lokvence, ale ten je oficiálním vyhledavačem talentů Basileje. A to by se spolu neslučovalo. Proto se kouč obrátil na mě – a já jsem slíbil účast na všech akcích.

Co při nich děláte?
(směje se) Vlastně všechno. Jsem k ruce trenérovi, vedoucímu mužstva, jsem k dispozici při oficiálních akcích.

Zahrajete si při trénincích?
Není na to moc času, navíc jsem byl dlouho zraněný. Ale chystám se na to.

Budete mladíky stíhat?
(směje se) To snad ještě jo, věřím si…

Mluvíte také do složení kádru?
Debatujeme o tom všichni – i to je můj úkol. Tvoříme mužstvo z širokého okruhu hráčů. Musíme vybrat ty nejlepší a zúžit ho. Základ týmu si musí sednout. Teď je těžké kluky hodnotit: jednou zahrajou dobře, jednou hůř.

Co vašemu celku schází?
Individuality a kreativní hráči. Řekl bych, že to je obecně problém celého našeho fotbalu. Máme jich nedostatek, což musíme nahrazovat něčím  jiným. Hrajeme zodpovědně a kompaktně, takticky jsme dobře připraveni. Jenže když vidím jiná mužstva, tak tam mají vždycky dva až tři nadstandardní hráče, kteří umějí rozhodovat zápasy. Takové typy nemáme.

Čím to je? Špatnou náplní tréninků?
Přemýšlíme o tom. V klubech se hodně dělá taktika, ale připadá mi, že to klukům ubírá na kreativitě. My Češi jsme nikdy nebyli dynamičtí – a nikdy nebudeme. Musíme být chytří. A teď se mi zdá, že takové kluky svazujeme. A to 
je špatně.

Můžete jmenovat některé hráče, kteří vyčnívají?
Olomoučáci Danis a Buchvaldek jsou šikovní. Ostatní jim šlapou na paty. Ale je jim šestnáct let, za pár měsíců může být všechno úplně jinak.

Jaký máte názor na odchody mladých hráčů do zahraničí? Jsou přínosné?
Nejsem toho zastáncem. Kdo se prosadil? David Jarolím a Jarda Plašil… Jenže manažeři klukům občas motají hlavu. Točí se kolem nich, slibují. Záleží, jak k tomu přistoupí rodiče. Podívejte se na Krejčího ze Sparty. Je mu devatenáct, v lize je skvělý – hraje proti chlapům, což je pro něj nejlepší škola.

Poradíte to i klukům v reprezentaci? Ptají se?
Měli jsme takovou představu, ale zatím jsme se k tomu nedostali. Kluci jsou trochu stydliví…

Ničily ho zdravotní problémy, ale futsal i Dobruška už volají

Je mu sedmatřicet, má za sebou fotbalově „pitomý“ rok plný zranění 
a nemocí.

Ivo Ulich přesto ještě nekončí, nehodlá se sportu, v němž to dotáhl až do národního mužstva a německé bundesligy, jen tak lehce vzdát.

„Mrzí mě, že jsem v této sezoně nestihl ani jeden zápas futsalové ligy,“ říká. Ve futsale hraje (stejně jako dříve ve fotbale) za pražskou Slavii. „Když se dám zdravotně do pořádku, přiští sezonu chci hrát,“ plánuje.

Zdraví však neporučíš, jak poznal i on. V létě si vytrpěl boreliózu, vlastně dlouhé čtyři měsíce nic nedělal. Poté si natrhl stehenní sval. Proto nehrál futsal ani krajský přebor za Dobrušku.

„Ale trenér mi už volal, abych se připravil,“ usmívá se.