VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Skácel zamával skotským Hearts, teď čeká na další výzvu

Praha, Východní Čechy - Bývalý hradecký fotbalista vstřelil v uplynulé sezoně osmnáct soutěžních gólů, dvěma pak ve finále pomohl k zisku Skotského poháru.

8.7.2012
SDÍLEJ:

Rudolf SkácelFoto: GetPhoto/Martin Salajka

V květnu mu Edinburgh ležel u nohou. Fotbalisté Hearts of Midlothian setnuli ve finále Skotského poháru nenáviděného městského rivala Hibernian 5:1 a Rudolf Skácel přispěl k demolici ,,zelenobílých mužíků" dvěma góly. Nyní se rozmýšlí, co dál. Na další sezonu se zatím připravuje individuálně.

Proč nezůstanete v klubu, kde vás fanoušci tolik zbožňují?
Je to jednoduché. Skončila mi smlouva. Nabídka z Heartsu na stole zatím není. Dál bych to v tuhle chvíli nechtěl moc komentovat.

Důvod?
Opravdu bych se v tom nechtěl příliš pitvat. Vedení se rozhodlo zkrátit rozpočet. Ani se přesně neví, jaké ambice bude mít klub pro příští sezonu. Uprostřed tabulky hrát nechci. Rád bych nastupoval za klub, který bude usilovat o nejvyšší příčky a evropské poháry. Bývalému trenéru stačilo, abychom se dostali jen do play off. To jsem nepochopil. Hearts, coby třetí největší klub ve Skotsku, by měl mít trochu jiné ambice. Hlavně fanoušci by si zasloužili, aby se nehrálo někde uprostřed, ale na špici.

Máte momentálně konkrétní nabídku?
Konkrétní ne, ale je pár klubů s nimiž jednáme.

Co pro vás vůbec znamenal květnový triumf ve finále Skotského poháru?
Bylo to po 113 letech, co se takovéhle finále konalo. Pro město i celé Skotsko se jednalo o výjimečný zápas. Co se dělo od okamžiku, kdy ,,Hibs" postoupili ze semifinále, bylo opravdu nevídané. Nikdy jsem nezažil takový humbuk. Já i celý tým jsme byli pod obrovským tlakem. Museli jsme vyhrát s Celtikem, abychom si proti nim zahráli. Povedlo se. Po celkovém vítězství jsem pak zažíval velké zadostiučinění, hlavně vzhledem k tomu, jak se ke mně na začátku téhle sezony někteří lidé zachovali. Nakonec jsme v lize byli pátí a získali pohár. Sezona dopadla fantasticky.

Byl tým na duel s Celtikem speciálně motivován?
Ani nemusel. Věděli jsme, že prostě vyhrát musíme. Kdyby se to nepovedlo, ,,Hibs" by šli automaticky do pohárové Evropy, a to jsme nechtěli připustit. Od  rozcvičky rozpoutali naši fanoušci obrovskou euforii. Věděli jsme, že musíme za každou cenu postoupit. Oni nás tam prostě dotlačili.

Atmosféra před finále musela být pořádně vypjatá…
Jsou to tradiční edinburské kluby. Těžko se to popisuje. Člověk to musí zažít. Třeba ,,Hibs" týden před finále odletěli na pět dní ze Skotska, aby nemuseli čelit různým tlakům. To vypovídá za všechno. Ve městě se o ničem jiném nemluvilo. Nikoho nezajímal závěr sezony, všichni měli v hlavách jenom finále. Jakýmkoliv způsobem se snažili shánět lístky s touhou dostat se na stadion. ,,Hibs" od roku 1902 tenhle pohár, který je nejstarší trofejí v Evropě, nevyhráli, takže šlo o hodně. Bylo to neuvěřitelné a krásné, že se nám povedlo vyhrát a ještě takovýmhle způsobem. Možná se na to teď bude vzpomínat dalších sto let. Kdo ví, kdy zase bude takovéhle velké finále.

Podle výsledku to vypadalo jednoznačně. Bylo to tak i na hřišti?
Ne ne, přestože psychická výhoda byla na naší straně, protože jsme je v sezoně čtyřikrát porazili. Finále začalo z obou stran nervózně. Nás uklidnil asi až druhý gól. V tu chvíli jsem věřil, že to zvládneme. Pak přišla penalta na 3:1 a vyloučení. V deseti už neměli síly na obrat. Rázem se z toho stala exhibice. Kdybychom možná neubrali a hráli ještě více dopředu, mohl být konečný výsledek výraznější.

Na výhře 5:1 jste se podílel dvěma góly. Fanoušci vás museli vynášet do nebes. Jak jste si to užíval?
Moc. Byl jsem strašně rád, že jsme to dokázali a rozloučil jsem se takovýmhle způsobem.

Skotský pohár jste získal už v sezoně 2006. Tehdy jste ve finále také skóroval…
Ale měli jsme mnohem silnější tým. O to víc si cením letošního triumfu.

Oslavy byly grandiózní, vítaly vás zaplněné edinburské ulice. To se s tuzemskem nedá absolutně porovnat…
Je to prostě jiný. Vyhrál jsem pohár se Slavií a na stadionu bylo osm tisíc lidí. A to jsme porazili Spartu. Tady přišel plný dům, tedy 52 tisíc.  I každý ligový zápas ve Skotsku budí obrovskou pozornost. Fotbal je zde sportem číslo jedna, lidi to velmi prožívají. Byl jsem vykulený, když jsem viděl, co se dělo po zisku poháru v roce 2006. Proto jsem klukům říkal, že to musíme dokázat znovu, aby to taky zažili. Říká se, že oslavy bezprostředně po zápase jsou nejkrásnější. Za sebe musím říct, že to není tak úplně pravda. Když jedete zpátky na stadion, čeká tam několik tisíc fanoušků. Další den cesta autobusem po městě. V ulicích je přes sto tisíc lidí, aplaudují, mávají. Všechno se doslova klepe. To vám fakt naskakuje husí kůže. A když začnou zpívat klubovou hymnu, je to něco nepopsatelného. Přál bych to zažít každému fotbalistovi.

Ukápla nějaká ta slza emocí?
V roce 2006 jsem věděl, že to je můj poslední zápas. Byl jsem z toho hodně špatný a smutný. Teď jsem na to byl připravený a strašně šťastný. Bral jsem to jaký sladký konec. Spíš jsem si to užíval.

Do čtvrti, kde sídlí Hibernians, byste měl asi vstup zakázán, že?
(směje se) Moc jsem se tam nemohl objevovat za celé tři roky, co jsem v Hearts působil. Nemělo by cenu je dráždit. Rivalita je opravdu velká a mě rádi nemají. Dal jsem jim dost gólů.

Slavil jste v červenobílé paruce. Co to mělo znamenat?
Bylo to spontální. Přistála mi u nohou, tak jsem si ji nasadil, aby byla nějaká sranda.

V sezoně jste nastřílel 18 soutěžních gólů, z toho na jaře čtrnáct. Čím to, že vám skotské ovzduší takhle sedí?
Mohlo jich být i víc. Byl jsem nejlepším střelcem týmu v loňské sezoně, a přesto na začátku té letošní nedostával důvěru. Nikdo mi nevysvětlil proč. Ale zlomilo se to, a sezona dopadla takhle dobře. A že mi sedí Skotsko? V Heartsu jsem vždycky hrával ofenzivního záložníka a měl určitou volnost. Pokud za vámi stojí fanoušci a máte důvěru vedení, tak se vám hraje úplně jinak. Navíc atmosféra na stadionu je neuvěřitelná. Jinde jsem nastupoval i coby levý obránce, a z této pozice se moc gólů nedává. Prošel jsem toho hodně, ale po Slavii jsou Hearts mým druhým srdečním klubem.

Pro fanoušky Hearts jste modlou. Dovedete si představit, že se do Edinburghu pojedete jednou podívat třeba na ligový zápas?
Určitě. Mám tam spoustu známých a kamarádů. Třeba tam jednou budu trénovat. Představit si to dovedu. Je pravda, že v zahraničí se na hráče, kteří klubu něco odvedli, nezapomíná. Oni mě tam vždycky rádi uvidí.

Do kdy byste chtěl mít jasno o dalším angažmá?
Samozřejmě co nejdřív, ale jsem realista. Skončilo mistrovství Evropy. Hráči, kteří tam hráli, budou mít přednost. Nejsem nejmladší, přestože za sebou mám dvě super sezony. Snad budu mít i já brzy jasno.

Kývl byste třeba Celtiku nebo Rangers? Vždyť jste byl ve Skotsku nejlepším střelcem…
Nemá cenu spekulovat. Rád bych se popral ještě s nějakou výzvou. Kdyby přišla jakákoliv zajímavá nabídka, nebudu si vybírat. Pro mě je důležité, aby klub měl patřičné ambice a měl o mé služby zájem. Po dlouhé době jsem sezonu dokončil stoprocentně zdravý, cítím se fantasticky. Mám velkou chuť a těším se na další štaci. Ať bude kde bude. Motivace je velká.

Je vůbec reálné, že byste se někdy vrátil do české ligy?
Kdybych se vracel, tak jedině do Slavie. Jak jsem řekl, cítím se skvěle, takže bych chtěl ještě hrát někde venku před plnými stadiony. Uvidíme. Nikdy nevíte, co se stane.

Co Hradec?
Kdybych končil kariéru v Čechách, chtěl bych ji ukončit ve Slavii.

Takže Hradec nepřipadá v úvahu…
Jedině, kdyby postavili stadion. Ne, to si dělám srandu. Hradci bych ho moc přál, rád bych si na něm zahrál. A bylo by hezký, kdyby to bylo v dresu Slavie. Snad to ale nebude za starou gardu. Celé východní Čechy by si důstojný fotbalový stánek zasloužily. Je smutné, že to trvá tak dlouho. Na Všesportovním stadionu není jednoduché hrát. Osobně bych si to už nedokázal představit. Pojďme věřit, že se to podaří.

Kariéru jste nastartoval právě v dresu ,,votroků" za trenéra Petra Uličného. Na jaře vyhrál   s Olomoucí domácí pohár a pak ohlásil konec s trénováním. Na vás osobně často vzpomíná. Jste v kontaktu?
Psal jsem mu esemesku s gratulací, ale neodepsal, takže má velký minus. (směje se) Vděčím mu za hodně. Na šanci v Hradci jsem čekal hodně dlouho a dal mi ji až on. Kdyby nepřišel, kdo ví, jak by to skončilo. Díky němu jsem vystřelil do ligy. Hrozně jsem mu přál, že se mu na závěr trenérské kariéry povedl takovýto kousek a ještě dotáhl Olomouc k záchraně.

Vy osobně se už cítíte slávistou. Jak jste zvenku vnímal příchod sparťana Františka Straky na lavičku Slavie?
Byl jsem šokovaný, jako všichni okolo. Pana Straku osobně neznám, ale jeho image spojená s prohlášeními na adresu Slavie… No, nechápal jsem to. Ukázalo se, že to byla obrovská chyba. Nadělalo to zbytečně zlou krev.

Jak je vůbec možné, že to někoho napadne a vedení ho osloví?
To není otázka pro mě. Proti panu Strakovi nic nemám, ale jeho angažování byl hotový nesmysl.

Jestli se nepletu, i vy jste měl svého času nabídku jít do Sparty…
Dvakrát, třikrát  nějaká komunikace proběhla. Vždycky jsem ale říkal, že moje srdce patří Slavii. Nešlo by to.

Bude vám třiatřicet. Jak dlouho ještě hodláte působit ve vrcholovém fotbale?
Je to vždycky otázka zdraví. Člověk o sebe s přibývajícími roky musí více pečovat. Naštěstí jsem nikdy neměl vážnější zranění. Tělo drží. Věřím, že ještě tři  čtyři sezony budu hrát.

Není tajemstvím, že jste velkou oporu našel v přítelkyni…
Evině vděčím za hodně. Jsme spolu necelé tři roky. Se spoustou věcí mi pomohla. Měla velký vliv na tom, že jsem se nakonec vrátil do Heartsu. Mně osobně se tam před dvěma roky moc nechtělo. Měl jsem tam výbornou reputaci, a když se vracíte, je to vždycky risk. Ve finále mi právě ona řekla, abych to zkusil, že to bude dobré. Měla pravdu.  Po finále jsem jí také věnoval medaili.

Kdy bude svatba?
Doufám, že brzo. Možná za rok.

Vizitka

Narozen: 17. července 1979
Stav: svobodný
Post: záložník
Kariéra: Trutnov, Hradec Králové, Slavia Praha, Olympique Marseille, Hearts of Midlothian, Panathinaikos Atény, Southampton, Hertha Berlín, Larisa
Reprezentace: sedm startů, jeden gól
Úspěchy: vítěz Poháru ČMFS (2002), 2x vítěz Skotského poháru, mistr Evropy do 21 let (2002), účastník EURO 2008

Autor: Pavel Král

8.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pěstujeme olivy

TRIUMF. Dominik Chlupáč si nejlépe poradil s nástrahami horské časovky a radoval se z nového rekordu.

Dominik Chlupáč vylepšil o tři vteřiny traťový rekord „Luisy“

Do říjnových sněmovních voleb půjde 22 stran a hnutí

Královéhradecko - V říjnových volbách do Poslanecké sněmovny PČR budou voliči v hradeckém kraji vybírat z 22 politických stran a hnutí. Oproti volbám v roce 2013 je to o čtyři subjekty více.

„Ahoj, jsem Svatava a jsem blázen... blázen do jídla...“

Královéhradecko - Svatava Vašková patří mezi nejznámější a nejúspěšnější současné české foodblogerky. Sama o sobě říká: „Nemám ambici ohromovat vysokou kulinařinou či cukrařinou, na to nemám schopnosti, čas ani prostředky. Ráda bych, aby můj blog především inspiroval…“ Dlužno říct, že se jí to daří. Přesvědčit se můžete sami nejen v našem rozhovoru, ale i na webu Coolinarka.cz.

Rychnov přivezl z trávníku favorita bonusový bod

Rychnovsko - Úvodním kolem byl o víkendu rozehrán fotbalový Krajský přebor mužů. Zástupci našeho okresu mezi krajskou elitou cestovali za svými soupeři na Náchodsko.

Za útok na strážníka mu hrozí čtyři roky

Rychnov nad Kněžnou - Až čtyři roky vězení hrozí 34letému muži za napadení městského strážníka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení