Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Týniště už nepovede kouč, který u mužstva působil na jaře. O důvodech ukončení trénování si exkluzivně povídal s Deníkem.

Důvody, které ho vedly k ukončení smlouvy ve funkci fotbalového trenéra týnišťského celku, nám MILAN PETŘÍK prozradil na konci rozhovoru, který jsme na našich stránkách uveřejnili v sobotu.

„Proč nechci pokračovat v trénování? Na úvod musím říct, že jsem rád, že jsem v Týništi mohl půl roku působit. Poznal jsem nové prostředí, nové lidi, kteří se zde točí okolo fotbalu. Poznal jsem i pár nových hráčů, většinu jsem jich ovšem už z minulosti znal. Trénoval jsem je v Hradci, v Náchodě i v jiných klubech. Jsem rád, že jsem měl možnost osobně poznat šéfa týnišťského klubu pana Otčenáška. Právě on mě přemluvil poté, co jsem po své poslední štaci v Náchodě prohlásil, že si od českého fotbalu chci na neurčitou dobu odpočinout.

Rozhodně nemůžu říct, že bych byl z týnišťského angažmá zklamán. To v žádném případě. Poznal jsem zde pár seriózních lidí. Právě pana Otčenáška řadím mezi slušné lidi, s nimiž se dobře spolupracuje.

Ovšem po necelém roce musím opět konstatovat, že mě domácí fotbal v dnešní podobě nenaplňuje. Neexistuje v něm vůbec žádné měřítko kvality trenéra. Vše je totálně zkreslené.

V poslední době bylo mým osobním měřítkem, které také považuji za nejobjektivnější, hodnocení samotných hráčů, které trénuji. Pokud se s většinou z nich v osobních názorech i názorech na fotbal shodnu a oni jsou pak schopní se podřídit mým pokynům, tak jsem spokojený. Bohužel to mně už momentálně nestačí.

Trénuji již dvacet let. Mohu s ledovým klidem prohlásit, že už jsem ve fotbale něco zažil. Slušně řečeno: negativní zkušenosti s českým fotbalem se u mě nakupily do neúnosné výše a unavují mě. Přistihl jsem se, že mně už chybí potřebná motivace. Uvědomuji si, že už nejsem ten blázen, co z lavičky běhal rozčilený do hřiště a komentoval divadelním způsobem výroky rozhodčích či hru svých svěřenců. Myslím si, že kdo mě letos na hřištích viděl, přesvědčil se o tom, že jsem se změnil.

Vím, že na vyšší fotbalové úrovni jsou v naší republice lidé schopní téměř všeho. A když mě podrazí i ti, které považuji za kamarády, tak to jen těžko vstřebávám.

Český fotbal podle mě už delší dobu balancuje na hraně a zahrává si s přízní fanoušků. Je to vidět i na zájmu mládeže, pro niž už fotbal není jedinou sportovní alternativou, jako tomu bylo před lety. Dnes se kluby na žákovské a dorostenecké úrovni slučují, aby vůbec měly s kým hrát soutěže.
Fotbalu chybí pozitivní reklama. Ta současná ve vrcholovém českém fotbalu je bídná. Na fotbal jako na hru nezanevřu, ale na tom domácím se momentálně skutečně nehodlám podílet.“