VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Miroslav Zemánek: "Fotbal vám vrátí jen tolik, co do něj sami vložíte"

Rychnov nad Kněýnou – Letošní ročník ankety Nejúspěšnější sportovec roku nabídl jednu novinku – udělování Ceny Josefa Masopusta. Legendární fotbalista a trenér, držitel Zlatého míče z roku 1962 a rytíř fotbalových trávníků opustil naše řady v červenci minulého roku a vyhlašovatelé ankety se dohodli s Klubem přátel Josefa Masopusta na udílení této prestižní ceny. Jejím držitelem se stal v každém okrese hráč, funkcionář, klub či tým, který podle mínění OFS nejvíc naplňuje právě odkaz Josefa Masopusta – čestný, obětavý, pracovitý a vždy fair hrající nebo jednající člověk.

15.2.2016
SDÍLEJ:

Miroslav Zemánek s Cenou Josefa Masopusta na slavnostním galavečeru Nejúspěšnější sportovec Rychnovska roku 2015 si užil aplaus zaplněného velkého sálu Pelclova divadla. Foto: Martin Tobiška

V rychnovském okrese toto ocenění převzal MIROSLAV ZEMÁNEK, bývalý kapitán prvoligových fotbalistů Hradce Králové.

MIROSLAV ZEMÁNEKDatum a místo narození:
31. 12. 1974 v Rychnově nad Kněžnou.
Ženatý:
manželka Lenka, syn Tomáš (14), dcera Veronika (10).
Hráčská kariéra:
1980-86 Velešov Doudleby nad Orlicí, 1987 – 1989 Baník Vamberk, 1990 – 1991 Velešov Doudleby nad Orlicí, 1992 – 1997 FC Spartak Rychnov nad Kněžnou, 1998 – DAC Dunajská Streda, 1998 – 2005 SK Hradec Králové.
Prvoligová bilance: ČR: 109 zápasů – 3 góly, SR: 15 zápasů – 1 gól.
Největší úspěchy: člen sestavy prvoligové sezony 2001/02 podle médií
Vzdělání: absolvent VŠ ekonomické v Praze
Oblíbené jídlo a pití: bramborový salát s kuřecím řízkem, voda.
Oblíbený zpěvák či skupina: Beatles.
Životní krédo: šťastná rodina.

Jak moc si vážíte ceny Josefa Masopusta, kterou jste obdržel na galavečeru při vyhlášení Nejlepšího sportovce Rychnovska?
To, že se někdo rozhodl spojit mé jméno s takovou osobností, je pro mě samozřejmě čest a nominace mne potěšila.

Vy osobně jste byl považován za inteligentního a slušného hráče, poctivého bojovníka. Cena je tak v pravých rukou…
Děkuji. Nicméně to srovnání asi hodně pokulhává. Tím, co jsem já ve fotbale dokázal, panu Masopustovi sahám někam po špunty jeho kopaček a jeho rytířské chování je něco, na co vzpomínaly a vzpomínají ty největší legendy tohoto sportu, včetně Pelého.

Co se vám vybaví, když se řekne jméno Josef Masopust?
Obrovská persona. Člověk, kterého pro jeho fotbalové umění a vystupování na hřišti uznával a obdivoval celý svět. Žádného takového už naše kopaná od té doby neměla, přiblížil se mu snad jedině Petr Čech.

Na vlastní oči jste fotbalovou legendu hrát neviděl, ale měl jste možnost se s ní osobně setkat. Jak na to vzpomínáte?
Při jedné návštěvě Hradce Králové pan Masopust přijal pozvání na fotbalový stadion a my hráči jsme měli možnost si s ním popovídat. Po této diskuzi následoval trénink. Já jsem byl tenkrát zraněný a tak jsem se ho neúčastnil. Seděl jsem v kabině, najednou se otevřely dveře a on vstoupil dovnitř. Zeptal se mě, proč nejsem s ostatními venku, pak si sedl vedle mě a chvíli jsme si povídali. Když bych měl vypíchnout jednu jeho vlastnost, tak jak na mě v tu chvíli zapůsobil, byla by to jednoznačně skromnost. Při vědomí toho, co dokázal, až neuvěřitelná. Některé dnešní pseudohvězdy by asi koukaly…

V nejvyšší domácí fotbalové soutěži jste odehrál 109 zápasů. Který vám nejvíce utkvěl v paměti?
Vzpomínek je hodně, těžko vybrat jedno utkání. Ale rád například vzpomínám na závěrečné kolo mé první ligové sezóny, ve kterém jsme hostili pražskou Spartu. My jsme si týden před tím nečekaným vítězstvím v Jablonci zachránili prvoligovou příslušnost, Sparta již byla jistým mistrem. Díky záchraně jsme šli do utkání v absolutním klidu a neskutečně jsme si ho užili. Stejně to vnímali i diváci na stadionu a společnými silami se nám tenkrát podařilo mužstvo, které bylo prošpikované reprezentanty, porazit 2:1. Bylo to v době, kdy Sparta byla ještě skutečně „železná" a příliš často neprohrávala. Po závěrečném hvizdu fanoušci vběhli na hrací plochu a začala oslava, jako bychom vítězem ligy byli my… A vždycky jsem se strašně těšil na zápasy na pražské Letné, stadionu s úžasnou atmosférou a velikou historií.

Vstřelil jste tři prvoligové góly. Určitě si je vybavíte, že?
Samozřejmě, vzhledem k tomu „úctyhodnému" počtu to není nic těžkého. Všechny tři padly na domácím hřišti – první z malého vápna hlavou proti Jablonci, druhý střelou asi z patnácti metrů proti Viktorii Žižkov a třetí z voleje do sítě Českých Budějovic.

Na koho ze spoluhráčů nejvíce vzpomínáte? S kým jste si fotbalově a lidsky nejvíce sedli?
Jsem moc rád, že jsem několik let strávil v týmu s Pavlem Černým, jednoznačně nejlepším hráčem, s kterým jsem kdy v jednom mužstvu hrál. Rád vzpomínám na Davida Zoubka, s nímž jsem několik let sdílel pokoj na všech předzápasových a předsezonních soustředěních – výborný fotbalista, navíc s ním byla neskutečná sranda. A Karel Podhajský, ve své době top brankář první ligy. Za ty roky, co jsme spolu hráli v jednom mužstvu, jsme již přesně věděli, co od sebe na hřišti jako stoper a gólman máme čekat a naši práci nám to hodně usnadňovalo.

Zažil jste řadu trenérů, ale tím osudovým byl asi Ladislav Škorpil. Jak na něj vzpomínáte?
Pan Škorpil je člověk, kterému fotbalově vděčím za moc. Není úplně standardní, aby hráč ve třiadvaceti letech naskočil z oblastního přeboru přímo do první ligy, navíc zahraniční. On mi tu šanci dal a já jsem rád, že jsem ho tenkrát nezklamal. V mých očích je to největší fotbalový odborník, s kterým jsem se kdy setkal. Každou situaci na hřišti dokázal vždy zcela přesně popsat a vyhodnotit. Během našich společných cest autem do Dunajské Stredy jsme diskuzí o fotbale strávili desítky a desítky hodin a já jsem se na tyhle rozhovory vždy moc těšil. Kdo zná jeho glosy, ví o čem mluvím. Velkou měrou formoval moje přemýšlení o fotbale.

Černobílý dres hradeckých fotbalistů Miroslav Zemánek oblékal osm let. Za tu dobu spolehlivý defenzivní hráč absolvoval nespočet soubojů. Na snímku bojuje s teplickým kanonýrem Luďkem Zelenkou.

Letos v březnu to bude již jedenáct let od doby, co jste odehrál svůj poslední zápas jako profesionální fotbalista v hradeckém dresu. Co se za tu dobu událo ve vašem sportovním i osobním životě?
Mám štěstí – prožívám poklidný rodinný život a doufám, že tomu tak bude i do budoucna. A co se sportu týče, výrazně jsem ubral. Fotbal si jdu občas zahrát za starou gardu Hradce Králové, kde mám možnost si zakopat s hráči, které jsem obdivoval jako kluk, třeba s Lubošem Kubíkem, Milanem Frýdou nebo Vladimírem Mrázem. Už jedenáct let působím v Rychnově jako trenér mládeže. Objevil jsem kouzlo florbalu, s dětmi a manželkou občas vyrazíme na lyže nebo kola.

Sledujete dění v hradeckém klubu? Jaké jsou jeho vyhlídky na návrat mezi elitu?
Dění sleduji, ale hodně z povzdálí. Vím, že po pomalejším podzimním rozjezdu se dotáhli blízko postupovým příčkám a měli by patřit mezi mužstva, která se poperou o dvě postupová místa. Budou to mít ale strašně těžké. Druhá liga je náročná soutěž a Hradec jako exligista každý týden čelí soupeři, pro kterého je vítězství nad mužstvem, které ještě před půlrokem hrálo nejvyšší soutěž, obrovskou výzvou.

Kdo se bude radovat ze zisku mistrovského titulu? Komu nejvíce věříte a proč?
Nejlepší výchozí pozici mají Sparta s Plzní, přál bych to Spartě. Ale třeba nás překvapí někdo třetí.

V současné době působíte jako trenér družstva starších žáků FC Spartak Rychnov nad Kněžnou a jedním ze svěřenců je vás syn. Půjde ve vašich stopách?
Ani nevím, jestli si to mám přát. Povolání fotbalisty s sebou přináší, jako většina zaměstnání, nejen pozitiva, ale i negativa. Za ty roky, co jsem se fotbalem živil, jsem těch negativ kolem sebe viděl celkem dost a žádný fotbalista na začátku kariéry nikdy neví, jakým směrem se zrovna ta jeho bude ubírat. Pro mě je důležité, že ho sport baví a čas strávený na hřišti nepovažuje za ztracený. Myslím, že na svůj věk má některé zajímavé fotbalové vlastnosti, na druhou stranu objektivně vidím i fotbalové nedostatky, které pokud neodstraní, v konkurenci těch nejlepších by se neprosadil.

Co byste nejen jemu, ale i ostatním malým fotbalistům poradil na začátku fotbalové cesty?
Odmalička se jim snažím vysvětlit, že fotbal jim vždy vrátí jen tolik, co do něho sami vloží. Pokud ho v něčem ošidí, a je jedno v jakém stádiu jejich fotbalového vývoje, dříve či později se to projeví.

Autor: Leoš Dragúň

15.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Ilustrační foto

Chybí stovky lidí, přitom vyrostla další fabrika

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Dominik Chlupáč vylepšil o tři vteřiny traťový rekord „Luisy“

Kvasiny - Letošní desetidílný 24. ročník amatérského cyklistického Dobrušského poháru – Memoriálu Martina Hockého pokračoval předposledním závodem, jímž byla Kredo silniční časovka jednotlivců. Závod uspořádal Indigo cycling team Rychnov ve spolupráci s Tri Clubem Dobruška.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení