Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ze tří bratrů Plašilových pocházejících z Lična na Rychnovsku je bezesporu nejslavnějším český reprezentant Jaroslav, který nedávno přestoupil z Monaka do španělského klubu Osasuna Pamplona. nejmladší Marek válí v dresu druholigových hradeckých „votroků“, kteří letos na jaře měli postup do Gambrinus ligy doslova na dosah. A konečně nejstarší Jan patří ke spolehlivým oporám ve středové řadě divizního týmu SK Týniště n. O.

Ke krajskému derby ve Dvoře Králové jste nastupovali s vědomím, že máte již zajištěnou záchranu v divizi. Měla tato skutečnost vliv na výkon vašeho týmu?
Určitě, hrálo se mnohem uvolněněji. Věděli jsme, že už prakticky o nic nejde, nebyli jsme již pod tlakem a hráči si na hřišti víc dovolili. Výkon je většinou v hlavách hráčů a když jsou zachráněni, tak se jim hraje úplně jinak. Takže ten vliv na nás byl pozitivní.

V čem především nastalo ve vaší hře zlepšení v porovnání s minulými zápasy na hřištích soupeřů, v nichž jste neuspěli?
Jak už jsem uvedl, je to především v hlavách hráčů. Nebylo to tentokrát tolik svázané taktikou, že by se muselo bránit, že bychom museli vyhrát. Zkrátka neměli jsme nůž na krku a to byl hlavní důvod zlepšení. Nám ani domácím už o nic nešlo a také proto se hrálo ne zcela naplno. Byl to pohodový zápas.

V pátek (dnes) proti lídrovi v Hlavici oběma soupeřům již prakticky o nic nejde. Jaký očekáváte zápas?
Myslím, že stejně jako ve Dvoře Králové to bude útočný fotbal, že bude hodně šancí a všichni se budeme fotbalem bavit. V předchozích domácích duelech jsme vždy museli vyhrát, tentokrát to bude uvolněné a naši příznivci by si mohli přijít na své.

Co by mohlo rozhodnout ve prospěch vašeho mužstva?
Na jaře se nám doma daří. Soupeře jsme přehrávali vždy především důrazem, zatímco venku nám tato vlastnost naopak scházela. Také kvůli fanouškům bychom rádi zvítězili a prodloužili naši úspěšnou šňůru jarní domácí neporazitelnosti. Pokusíme se dosáhnout na čtyřicet bodů, což by nám zajistilo desátou příčku v konečném pořadí.

Určitě jste pozorně sledoval nešťastný zápas našeho reprezentačního týmu na evropském šampionátu proti Turecku. V čem vidíte především příčiny neuvěřitelného kolapsu mužstva v závěru střetnutí?
Domnívám se, že jsme měli hrát mnohem více aktivně dopředu, podobně jako v úvodním poločase. Nevím, proč jsme se tak zatáhli do obrany. Možná hráčům došly síly, do toho člověk u televize nevidí. Možná – ale to je spíše pouze moje spekulace – že trenér mohl z lavičky poslat čerstvého ofenzivního hráče dopředu, abychom z brejků nadále zaměstnávali obranu Turků, a tím otupili útočný tlak beků soupeře. Jsou to však pouze „kdyby“, a na ně se nehraje. Nezvládli jsme to, potom přišla naše hloupá chyba – a smutný konec.

Jak hodnotíte výkony svého bratra Jaroslava na turnaji? Mluvil jste s ním po vyřazení?
Ze tří vystoupení našeho národního týmu se mu podle mého názoru nejvíce vydařil navzdory porážce duel proti Portugalcům. Proti Turkům podle svých vlastních slov sám se sebou nebyl příliš spokojený. Ovšem dal gól, který přece jen jeho obraz zlepšil. Úvodní zápas proti Švýcarsku byl nesmírně důležitý. Z naší strany to bylo hodně nervózní. Šlo více o zisk tří bodů než o líbivou hru. Tři body za těsné vítězství 1:0 byly dobrým vkladem do dalšího průběhu turnaje. Další dva zápasy jsme však bohužel nezvládli a následovalo vyřazení. Jarda byl velmi zklamaný. Ještě i dnes nechápe, jak jsme vlastně v závěru mohli tak dobře rozehraný zápas ztratit. Nicméně je to pryč, nedá se s tím nic dělat. Musí se krátka dívat dopředu – život jde dál.

MILOSLAV HLAVATÝ