Rozhovor - Domašín se po roce vrací mezi okresní fotbalovou elitu

Osobnost Deníku

Teď je těžké soudit, jestli na postup máme, říká fotbalista Borohrádku Grulich

Borohrádek vévodí nejvyšší okresní soutěži na Rychnovsku i po odehraném prvním jarním…

Přečíst článek >

Trenér Roman Petr se ohlíží za sezonou, v níž to dlouho nevypadalo, že by se z postupu do přeboru mohli radovat právě jeho svěřenci

Po podzimu nově sestavený manšaft postrádající dvě velké opory (Haška a Jarkovského, kteří hostovali v Dobrušce) patřil do silného středu ve velmi vyrovnané tabulce. Letos na jaře Domašínští předvedli parádní jízdu a zcela po zásluze se radovali vítězství ve III. třídě znamenající opětovný postup mezi nejlepších čtrnáct mužstev okresu.

Dlouho jste čekali na svoji šanci a do vedení v tabulce jste se poprvé dostali až v průběhu jara. Do čela jste však už nikoho jiného nepustili. Co podle vás rozhodlo o vašem konečné triumfu?
Myslím si, že to byla sehranost, která však přišla až v jarní části. Po podzimu jsme měli blíž k sestupu než na čelo tabulky. Ode dna nás dělilo šest bodů a od vedoucí Rovně sedm. Nutno podotknout, že tabulka byla velmi vyrovnaná.

Vloni vás potkal pád z okresního přeboru. Vy jste se hned po roce dokázali vrátit. Věřil jste na začátku sezony, že by se vám mohl podařit tak rychlý návrat?
Po pravdě řečeno ne. Po sestupu z okresního přeboru se náš kádr hodně obměnil. Hostování u nás ukončil Jiří Tomášek z Českého Meziříčí, kvůli misi v zahraničí chyběl Marek Štětina. Přišli tři noví hráči – Horák, Lacina a Hladík, kteří ovšem za sebou měli delší herní pauzu. Proto byl podzim z naší strany spíš o sehrávání.

V čem mužstvo tápalo nejvíce?
Hodně jsme se trápili v kombinaci ale i v koncovce. Vzpomínám si, že nejhorší zápas jsme sehráli v Častolovicích, které proti nám tehdy postavili snad dokonce pouze céčko. Přesto jsme nedokázali bodovat. Přitom jsme za čtvrt hodiny mohli klidně vést 3:0 a nikdo by se nedivil. Nakonec jsme totálně smolný zápas prohráli vlastním gólem. Pak jsme prohráli s Dobruškou i s týmem Deštného. Až poté jsme se dokázali zvednout. Po výhře v Javornici jsme z vedoucí pozice dokázali sesadit Roveň a poté i Lukavici. Až v závěrečném podzimní kole jsme nestačili na Slatinu, která byla jediným soupeřem v sezoně, jenž nám sebral všechny body.

Jaro však bylo ve vašem podání o něčem jiném, což jednoznačně potvrzuje pohled na jarní tabulku. Co se skrývá za výrazným zlepšením?
Určitě nám pomohl návrat Štětiny. Vyztužil střed pole a dokázal se prosadit i v koncovce. Jeho silnou stránkou je rozehrávání standardních situací ze střední vzdálenosti. V tom nám na podzim asi chyběl nejcitelněji. Návrat Štětiny pomohl v útoku Václavkovi, který dostával více finálních přihrávek a nakonec se stal nejlepším střelcem III. třídy (Jan Václavek vstřelil 19 branek – pozn. red.). Ovšem zlepšené výsledky byly na jaře dílem celého kolektivu. Máme úzký kádr, proto se ztráta jakéhokoliv hráče ze základní sestavy na naší hře projeví. Proto bylo též velmi důležité, že se nám v sezoně dlouho vyhýbala zranění.

Na jaře měla většina vašich největších soupeřů v utkání proti vám výhodu domácího prostředí, přesto jste tento zdánlivý handicap nakonec otočili ve svůj vlastní prospěch?
Klíčovými zápasy pro náš posun do čela tabulky byly výhry 2:1 v Dobrušce a hned následně v Deštném. Dostali jsme se do čela tabulky. Pak jsme zvítězili stejným rozdílem i v Křivicích a o postup do okresního přeboru definitivně zpečetili další výhrou v poměru 3:2 na půdě obávaného soupeře v Lukavici.

Vzpomenete si, kdy vás poprvé napadlo, že by se dalo postoupit?
Musím přiznat, že jsme na postup skutečně dlouho nepomýšleli. Hráli jsme zápas od zápasu. Po podzimu jsme si říkali, že bude dobré udržet klidný střed tabulky. Když jsme v průběhu jara stoupali tabulkou vzhůru, mysleli jsme na konečné postavení do třetího místa. Skutečnost nakonec předčila všechna očekávání. Když jsme začali vyhrávat, mužstvo se dostalo do euforie, což se projevilo lepší účastí na tréninku. Najednou měli všichni chuť opět něco velkého dokázat. Radikálně se změnil i přístup hráčů v utkáních.

Účast v okresním přeboru jste si vyzkoušeli v předminulé sezoně a příliš slavně to nedopadlo. Nemáte z nadcházející sezony trochu obavy? Zvažovali jste i tu možnost, že byste se postupu vzdali?
Zvažovali. Nakonec rozhodlo demokratické hlasování hráčů a funkcionářů. Většina se vyslovila pro postup do II. třídy. Bohužel opět musíme zaplatit kauci za to, že nemáme žádné mládežnické mužstvo. Ve finanční stránce však problém nebyl, vyšší náklady na okresní přebor klub unese. Zvažovali jsme to spíš z pohledu na kvalitu a šíři hráčského kádru. Máme v mužstvu řadu hráčů, kteří v zaměstnání směnují, další pracují v Praze a Štětina patrně opět delší dobu bude působit v zahraničí. Proto jsme postup zvažovali delší dobu. Každopádně opět půjdeme do určitého rizika. Na hostování v Dobrušce totiž zůstává obránce Jarkovský. Kanonýra Haška, který byl nejlepším střelcem Dobrušky v I. B třídě, jsme uvolnili na rok do České Skalice působící v krajském přeboru. Věřím, že se opět s Dobruškou dohodneme na příchodu některých vytipovaných posil.

Vraťme se k povinnosti složit kauci kvůli absenci mládežnického družstva ve vašem klubu. Už v minulosti jste toto nařízení okresního svazu kritizovali…
Ano. Myslíme si, že nás diskriminuje. A nejenom nás. Vždyť naše obec nemá vlastní školu ani obecní úřad. Domašín správně patří pod Dobrušku. Pokud se u nás na vesnici objeví šikovný kluk je zaregistrován dobrušským oddílem. Mládežnické mužstvo v Domašíně prostě vzniknout nemůže.

Povídá se povídá, že jste na domašínské lavičce chtěl skončit. Proč?
Je to tak. Od podzimu budu studovat vysokou školu. Jednou za čtrnáct dní se proto nezúčastním zápasu a chybět budu i na trénincích. Ze stávajících funkcionářů v klubu mužstvo v minulosti vedl pouze pan Podolský, kterému bych chtěl touto cestou poděkovat za nezištnou práci v pozici vedoucího mužstva. Trenérskou licenci vlastní také Aleš Hrudík. Doufám, že se nám otázku kouče nakonec podaří uspokojivě vyřešit.